Stavba je vzhledem ke svému umístění na parcele nepřehlédnutelná a díky proporcím odhalená okolnímu světu ze všech stran. Co si žádali její obyvatelé, početnější rodina s odrostlejšími dětmi? Inu, trochu více soukromí. A jak toho dosáhnout? Trochu nečekaně: větším, nikoli menším množstvím nových oken.
Víc oken, víc soukromí
Může to znít protismyslně, ale je to tak. Když chcete obyvatelům rodinného domu – v tomto případě spíše štědře komponované kalifornské vily – dopřát víc klidu a méně pichlavých pohledů sousedů, může být řešením i přidání oken a zvětšení prosklených ploch. Logika plánu stojí a padá s tím, kam okna umístíte. A právě atypické rozmístění neméně atypických formátů oken tenhle dům krásně „usadilo“ a zharmonizovalo.
)
Chtít dům transparentní, napojený na rozlehlejší zahradu a zanořený do vegetace je pochopitelné a dnes velmi žádané přání. Jak ho ale vybalancovat, když netoužíte po tom, aby vás z chodníku zdravili chodci a sousedi vám nakukovali do obýváku? Není třeba sázet stěny tam, kde jsou okna. Stačí okna zvednout nad úroveň, která takový vhled umožňuje, nebo je posadit tam, kde normálně nebývají. Neochudíte se tím o světlo ani o přirozené pasivní větrání.
)
Vidím, že nic nevidím
Do ulice dům „vykukuje“ nad stromy zahrady jen fasádou obloženou opalovaným cedrovým dřevem. I přístup je diskrétní, vedený zahradou. Čelo domu tvoří na jedné straně obrys garáže, na druhé obývací pokoj zakrytý stromy; vstup je zanořený mezi tyto dva objemy a ztrácí se mezi nimi. Za ním se pak nachází celý dům, rozčleněný do několika výškových úrovní.
)
Projekt prošel dost rigorózním řešením. Architekti přehodnotili vnitřní uspořádání tak, aby maximalizovali kontakt s venkovní zahradou – aby si obyvatelé „pustili vegetaci do domu“. Vzhledem k nepravidelnému profilu zvolili ideu ústředního kanálu, páteře probíhající celým stavením, z níž do stran vybíhají jednotlivé pokoje.
Jenže ve snaze zahlédnout, co se děje uvnitř, byste zvenku většinou koukali jen do předsazené zdi. Právě těmi se dům ze strany ulice kryje.
)
)
Vnitřní zahrada jako vnější brnění
Zdi tu ale nejsou samoúčelné – slouží jako vnější ohrazení vestavěných vnitřních zahrad. Obytné části jsou až za nimi a volně na ně navazují. Jste tedy uvnitř, ale pořád trochu venku: na čerstvém vzduchu, ale už na vás neprší. Těmito ozeleněnými koridory můžete obejít celý dům po obvodu a je to osvěžující procházka, protože částečně zastíněná vegetace funguje jako výkonná klimatizace. A okna? Ta jsou tady všude. Jen ne vždy tam, kde byste je čekali.
)
)
Vyplňují rohy a hluchý prostor zdí nad běžnou výškou pohledu. Jsou zúžená, rozšířená, nepravidelná. Tam, kde místnosti předchází vnější stěna koridoru, jsou celostěnná – jako živá tapeta. Světla tu není méně, ale více. V patře, kde by okna mohla vybízet k nechtěné pozornosti, se prosklení kloní v nezvyklých úhlech a vede do vmezeřených částí domu, kryje se tedy vlastní stavbou. Díky chytře řešeným nepřímým výhledům je jich tu spousta.
)
)
Z hlediska pasivního větrání, prostupu denního světla, odhlučnění a integrace rostlin jako zelených čističek vzduchu je tenhle rodinný dům skutečně progresivní kousek. Když k tomu přičtete důmyslný vodosběrný systém – celá střecha je jímací plochou a voda z podzemní nádrže slouží k zálivce – vyrůstá vám před očima nejen efektní, ale hlavně efektivní bydlení.
)
)
Za otevřenost a spoustu oken nemusíte platit ztrátou soukromí. Pokud víte, kam okna dát.
Materiály: ANX / Aaron Neubert Architects
Foto: Brian Thomas Jones
)
)
)
)
