Litou anhydritovou a nebo cementovou podlahu? Zobrazit fotky zobrazit 8 fotek

Již jen základní srovnání litých anhydritových a cementových podlah nám říká, že například 150 metrů čtverečních anhydritového potěru stojí 33 300,- Kč bez DPH (222,- Kč za metr čtvereční), zatímco za cementový potěr zaplatíme 42 500,- Kč bez DPH (283,- Kč za metr čtvereční). 

Lité anhydritové podlahy

Anhydrit patří mezi anhydridy, což jsou všechny chemické sloučeniny, kterým byl odebrán libovolný počet molekul vody. Ovšem právě anhydrit je vyloženě podlahový potěr ze síranu vápenatého (CaSO4), čili dihydrátu síranu vápenatého (CaSO4•2H2O) zbaveného dvou molekul vody. Anhydritové podlahy proto nemají nic společného s betony a podlahami cementovými.

Litým anhydritovým podlahám se jinak též říká „anhydritové potěry.“ Anhydritové podlahy jsou nabízené pod různými značkami, například Anhyment ( ČESKOMORAVSKÝ BETON), Anhylevel (CEMEX), Anhysdcreed (ZAPA) a dalšími. Tato moderní, doslova revoluční technologie umožňuje výrazně zkrátit dobu pokládky a tím i výstavby. Mnohdy není výjimkou, že se stavba dosti zlevní oproti klasickým 'laciným' betonovým potěrům, kde je výrazně dražší práce a musí se pak stěrkovat pod veškerou finální podlahu a o rovinnatosti už raději ani nemluvíme. Anhydritové potěry jsou velmi efektivní, obzvlášť díky stylu pokládky, při které jsou minimalizovány vady způsobené technologickou a aplikační nekázní. Anhydritové podlahy je možné plně zatížit již po 96 hodinách od jejich vylití, chodit po nich však lze již po 24 hodinách od aplikace.

Anhydritové podlahy jsou zcela ideální pro podlahové vytápění, jelikož beze zbytku vyplní prostor (po vylití nezůstávají v podlahách žádné vzduchové kapsy) a navíc se rovnoměrně prohřívají při minimální roztažnosti. Výborně vedou teplo a dovedou ušetřit náklady na podlahové vytápění, podlaha se ohřeje až o 40% rychleji než betonová stejné tloušťky. Srovnejme si však anhydritové lité podlahy s cementovými litými, nikoli s betonovou klasikou. 

Srovnání anhydritových a cementových litých podlah

Anhydritové a cementové lité podlahy jsou srovnatelné co se týká pokládky, únosnosti a přípravy podkladu. Ve všech ostatních ohledech však anhydrit vede, ovšem s výjimkou vhodnosti do vlhkého prostředí. Anhydrit po vytvrdnutí při styku s vodou bobtná, po vyschnutí se sice vrátí do původního stavu, může ale dojít k odloupnutí dlažby či vyboulení podlahové krytiny. Například v koupelnách či garáži můžeme použít anhydritovou podlahu, ale musíme anhydrit ošetřit hydroizolačním nátěrem (což je v dnešní době norma i u potěrů na bázi cementu). Vylepšením v případě dlažby v koupelně či garáži je 'spárovačka' s hydrofóbním efektem (kapky vody udržují na povrchu spáry a nevsakují se do její struktury, což zvyšuje její odolnost proti vodě). Jinak je anhydritová podlaha oproti lité cementové lepším řešením pro podlahové vytápění i ošetřování. Anhydrit se smršťuje 10 krát méně než cement a vyžaduje menší tloušťku podlahové vrstvy. Proto je jednou z největších výhod anhydritu fakt, že odpadá nutnost dělat v plochách nad 36 m2 a také v delších chodbách ve větším poměru než 1/3 prostorové dilatační spáry, které je v případě podlahového topení (pokud uvažujete nad litou cementovou podlahou) nutno přiznat až do finální krytiny a nikdo přece nechce třeba uprostřed obýváku dilataci.

Při použití na podlahy s podlahovým vytápěním má anhydrit rychlejší regulační odezvu, extrémně dobře přilne k trubkám topení, přitom je materiál vnímán tepleji i subjektivně. Díky menšímu smrštění zůstane kontakt otopných trubek s anhydritem pevný, nedochází k oddělení od potěru a nevznikají vzduchové mezery s velkým přechodovým odporem, jako je tomu u potěrů cementových. 
Co se týká smršťování, dochází u anhydritu k objemovým změnám pouze 0,1 mm/m a z toho plyne minimální náchylnost k praskání. Anhydrit proto neovlivňuje finální nášlapnou vrstvu (hlavně dlaždice) a nedochází k nepřiměřenému namáhání podlahového topení v tahu. U nevytápěných potěrů běžných půdorysných obdélníkových tvarů není třeba provádět dilatační spáry do velikosti plochy 900 m2. Zatímco cementová litá podlaha se smrští až 1 mm/m, což je na deseti metrech 1 cm, proto může mít maximálně 36 m2 bez prostorové dilatace.
Doporučená tloušťka je u anhydritových podlah aplikovaných nad trubky podlahového topení 4 cm (což odpovídá spotřebě materiálu 5,5 cm), bez podlahového topení 4 cm (min. 3,5 cm). Zatímco cementové lité podlahy vyžadují doporučenou tloušťku pro podlahové topení 5 cm (což odpovídá spotřebě materiálu 6,5 cm), bez podlahového topení to činí 5 cm z hlediska ukládky a ošetřování.

A co se týká nároků na ošetřování? Anhydritovým podlahám postačí po aplikaci 2 dny, po které je třeba uzavřít stavební otvory kvůli průvanu (když je třeba větrat, větrá se náhle a rychle) a zabránit přímému oslunění. Poté se již nechá podlaha postupně vysychat za řízeného větrání a podlahovým topením je již možné vytápět po 7 dnech na teplotu 22 oC. Každý další den můžeme teplotu zvedat o +1 oC až do 40 oC. U cementového potěru se smí topit stejně, ale až po 21 dnech. U cementových litých podlah je navíc třeba kvůli možnému vzniku trhlin udržovat povrch při tvrdnutí materiálu pod vrstvičkou parafínu (tekutý vosk), což s sebou ale nese riziko vnášení vlhkosti do ostatních konstrukcí. 

U cementových potěrů může také časem dojít k  výraznému popraskání a někdy až nadzvednutí podlahy v rozích místností. Kari síť v případě podlahového topení na zlepšení vlastností použít nelze (anhydrit ji naopak vůbec nepotřebuje a ani není doporučená), může dojít i k porušení trubek podlahového topení (kari síť může trubky 'rozříznout'). Ale až časem, vlivem opětovného ohřívání a ochlazování podlahy, které způsobí únavu materiálu trubek natahovaných značně roztaživou cementovou podlahou´.
Borůvka a syn s.r.o. Poslat poptávku