Mnoho tváří ztraceného bednění

Ztracené bednění je možné použít ke stavbě základů domů, opěrných zdí a plotů, ale i nosných stěn (ze ztraceného bednění lze postavit veškeré nosné zdivo domu), jímek, sklepů, bazénů a dalších zděných konstrukcí bez použití tradičního bednění ze stavebního řeziva. Podle konkrétního místa použití se na sebe tvárnice ztraceného bednění kladou na sucho či na maltu (maltovou směs). Zmonolitnění zdiva se pak provádí betonovu zálivkou za současného použití ocelových armatur (vertikálně i horizontálně). 

Výstavba formou ztraceného bednění je poměrně rychlá a vytvoříme tak velmi pevné konstrukce. Přitom jde o laciný způsob výstavby, beton je všeobecně velmi levným materiálem, pozor však – tvárnice ztraceného bednění nemusí být vyrobené pouze z betonu.

Betonové tvarovky ztraceného bednění

Nejčastěji se používají právě betonové zdící cihly (tvárnice, tvarovky) ztraceného bednění. Při monolitnění stěn ze ztraceného bednění pomocí betonu vytváříme buďto prosté betonové konstrukce či konstrukce železobetonové, pokud je armujeme. Tyto konstrukce mohou dosahovat tloušťky (šířky) 150, 200, 300, 400 a 500 mm, nejčastěji pak 200, 300 a 400 mm. Délka je v naprosté většině případů stejná, 500 mm, výška 200 až 250 mm.

Cena běžných betonových tvarovek ztraceného bednění se pohybuje okolo 50 korun za kus, pořídit se však dají dokonce i za pouhých 20 korun. Důležitá je nakonec i cena dopravy – tvárnice jsou velmi těžké a doprava je tedy poměrně drahá. Záleží proto i na vzdálenosti dodavatele od místa stavby.

V případě ztraceného bednění pro venkovní zahradní architekturu nejsme limitováni požadavky na tepelnou vodivost a ohnivzdornost, často pak ani na neprůzvučnost (s výjimkou protihlukových stěn). Tvárnice ztraceného bednění jsou však velmi trvanlivé a mrazuvzdorné a dosahují právě dobrých tepelně a zvukově izolačních vlastností. K jejich spojování se používají speciální zdící a spárovací malty, pokud na sebe tvarovky ukládáme na sucho, pouze se vylévají betonem a nejčastěji zároveň i armují ocelovou armaturou. 
Vylévání betonem musí být prováděno opatrně a plynule, po vrstvách. Na sebe vždy ukládáme nejvýše 4 řady (vrstvy) zároveň (čili max. 1 metr výšky), poté vyléváme dutiny v tvarovkách betonem a do vylitých dutin nastrkáme armaturu. S výjimkou první zakládací řady, která se ukládá na vybetonovanou, vytvrdlou a armovanou spáru a vylévá samostatně. Kotvení první řady tvarovek k základové spáře je důležité z důvodu možného nadzvednutí stěny (tzv. vyplavání).

Nalitý beton ve ztraceném bednění je vhodné hutnit. Stačí obyčejné hrábě, vhhodnější je však ponorný vibrátor. Hutněním dosáhneme mnohem vyšší pevnosti betonu. Nejde však o nezbytný požadavek, důležitější je výběr vhodné třídy betonu (poradí vám v každé betonárce).

I samotná základová spára musí být dostatečně armována (zesílena) kvůli možnému prasknutí způsobenému tlakem tvárnic a zálevkového betonu. Tvarovky ztraceného bednění jsou určené k půlení, které lze provádět manuálně odklepnutím či elektrickým nářadím s diamantovým kotoučem (rozbrus).
V zásadě platí, že ztracené bednění usnadňuje práce na stavbě. Použijeme je při novostavbách i rekonstrukcích. Přitom využíváme ekologicky šetrný (energeticky nenáročný), tradiční materiál. Tvárnice určené k výstavbě základů či nosných stěn domů jsou z prostého betonu, pro prvky zahradní architektury se používají tvárnice vibrolisované, probarvené v celé tloušťce materiálu. Ztracené bednění zároveň snižuje potřebné množství betonu a my tak ušetříme na stavebním materiálu nejen díky jeho nízké ceně, ale i množství.

Tvárnice se vždy pokládají na tvrdý a vodorovný povrch. Jsou opatřené zámkovým systémem, dobře do sebe tedy zapadnou. Když dosáhneme při výstavbě nejvyšší vrstvy ztraceného bednění (4. vrstva), zalijeme ji pouze cca 15 cm pod okraj. Další vrstva pak mnohem lépe navazuje, nezapomeňte, že beton tvrdne poměrně rychle.

Betonové ztracené bednění je nabízeno v různých velikostech a tvarech. 20 cm vysoká tvárnice váží i více jak 20 až 25 kg a připočteme-li ještě hmotnost zálivkového betonu a armatury, jsou vyzděné stěny velmi těžké. Proto jsou nabízené i alternativní, lehčené materiály. Do některých betonových tvárnic jsou pak při výrobě přidávané materiály, které zlepšují tepelně izolační vlastnosti zdiva. Alternativou betonových tvárnic jsou například tvárnice polystyrénové, tvárnice z konopí, keramzitu či třeba lisované slámy.
Tvárnice ztraceného bednění z polystyrénu dosahují výborných tepelně izolačních vlastností, bohužel je velmi nízká jejich paropropustnost. Další alternativou jsou například tvárnice sklobetonové.

Pro výstavbu základových desek je vhodnější ztracené bednění s možností přirozeného odvětrání mezerou mezi tvárnicemi. Při výstavbě vodotěsných konstrukcí je zase vhodnější použít celistvé betonové tvárnice (opěrné zdi, jímky, bazény, ploty). 

Výstavba železobetonových bazénů ze ztraceného bednění

Jde o poměrně nový způsob výstavby bazénů, který byl vyvinut, vyzkoušen a patentován ve Francii zakladatelem jedné z nejznámějších světových bazénových firem Jeanem Desjoyaux. Bazén tak lze postavit za 1 až 2 týdny při minimálních zásazích do jeho okolí. Běžně se pro tento druh zapuštěných železobetonových bazénů používá výraz „francouzský bazén.“ Navíc jde o bazény, které patří k nejkvalitnějším a nejtrvanlivějším.

Přednosti ztraceného bednění

  • velmi vysoká pevnost (třída pevnosti 20 MPa podle ČSN EN 771-3) 
  • výborná mrazuvzdornost
  • nízká nasákavost
  • nehořlavost, protipožární odolnost
  • rozměrová přesnost
  • rychlá výstavba
  • eliminace potřeby bednění v podobě stavebního řeziva
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com