McMansion je hanlivý výraz pro velký, masově stavěný dům na předměstí. Stavení, které sice navenek působí nebývale okázale, ale chybí mu prakticky jakákoliv architektonická kvalita a vnitřní soudržnost, integrita. Je to dům, vystavěný „na efekt“. Často za velké peníze, ale ovšem zcela bez myšlenky nebo vkusu. Je hned několik rysů, které vám snadno pomohou McMansion identifikovat. Například zaznamenané projevy nespoutaného, leč zjevně „sériového“ luxusu. Co to znamená? Dům je navržen tak, aby na první pohled vypadal vlastně docela draze a luxusně. Ale při bližším pohledu už rozpoznáte, že je postaven z levných a běžně dostupných materiálů.
Všechny styly na jednom místě
Velmi výrazným rysem tzv. McMansion je ona až příslovečná architektonická nesourodost. Chaos a směs různých stylů. Ono se totiž nedá říct, že by takové stavby neměly „styl“. Mají. Mají všechny styly. Jsou jen zkrátka silně nevyhraněné. Na jedné fasádě tak najdete vedle sebe pseudogotická okna, antické korintské sloupy podpírající stříšku, středomořskou omítku a francouzské dveře.
)
)
)
)
Každý z těch prvků má svou sílu, je nositelem nějaké myšlenky, stylu. Tady je ale najdete všechny pohromadě, a nikterak spolu historicky ani esteticky neladí. A snaha dostat jich do jednoho záměru co nejvíc připomíná architektonické ztělesnění hlášky: „Čím víc proužků, tím víc Adidas“. Poznáte skoro hned, že to není pravé. A nutí vás to k otázkám, jak dalece tomu musí majitel nerozumět, nebo jak povrchní asi je.
Přehánět a dělat dojem
McMansiony jsou ve svém principu velmi odvážné. Ale odvaha se zkrátka necení vždy. I když se musí nechat, že vsadit moderní plastová okna do gotické věžičky, to už chce pořádnou kuráž. Stejně jako pořídit si futra domu z materiálu, kterému se říká „mahagan“. Čtete správně, mahagan, nikoli mahagon. Jde o oplastovaný syntetický materiál z čínské fabriky, který má navenek simulovat luxusní staré a drahé dřevo.
)
Co je pro McMansion typické, je jejich architektonická neupřímnost. To, co se vznosně nazývá „falešné prvky“. Zmínili jsme zbytné gotické věžičky, ale těmi to ani zdaleka nekončí. Na takovém domě často uvidíte například majestátní sloupy. Ty by u „upřímné“ budovy něco podepíraly, měly by nějakou reálnou funkci, účel. Tady je ale uvidíte vpravené do konstrukce, která žádnou oporu nepotřebuje.
Různých výrazných stavebních rysů, které vlastně nikam nevedou, nemají účel, se tu zpravidla nachází celá galerie.
)
)
Střecha vás má ohromit
První dojem ale zpravidla vytvoří už samotná střecha. Nejenže vizuálně celé stavbě dominuje, ale tvoří i polovinu viditelné výšky budovy. Je ale kardinálně zmatená. Jeden centrální štít nebo nějaký hlavní profil byste tu hledali marně. Jen málokdy vypozorujete jeden čistý tvar. Je to celé jeden provázaný systém křížících se štítů, valeb a vikýřů různých velikostí a úhlů.
)
)
Bludiště tepelných mostů a komplikací
Řada vikýřů přitom, podobně jako střešní světlíky, nevede nikam. Ústí do slepého podprostoru pod střechou a jen na domě simulují efekt jakési rozlehlosti, vnitřní bohatosti. Architekti tomu někdy říkají „střešní polévka“, ale zrovna chutný pokrm to není. Hned je totiž jasné, že z té komplikovanosti plyne extrémně složitá údržba.
Nacházejí se zde desítky úžlabí, kde se v zimě drží sníh a v dešti se sem stahuje voda, což přirozeně vede k zatékání, provlhnutí. Chaos stříšek podtrhuje i skutečnost, že vlastně nekorespondují s členěním místností pod nimi. Vytváří to až šílené bludiště tepelných mostů a komplikací pro jakékoli smysluplné zaizolování.
)
)
Jen tak pro parádu
Hodně věcí je tu děláno „jen na oko“. Až se skoro vybavuje cimrmanovská hláška z návodu pro začínající herce: „Pozor, některé dveře na scéně jsou jen namalované.“ V případě McMansion obvykle takové inscenované dveře nebývají. Naštěstí. Ale narazíte třeba na okenice – aby to vypadalo rustikálně - které jsou ovšem příliš malé na to, aby okno dokázaly reálně zakrýt. Takže k čemu jsou? Jen pro parádu. Však taky někdy bývají natvrdo přišroubované k fasádě, takže se s nimi ani nedá nějak hýbat.
)
)
Narazíte tu i na světlíky, které vlastně nikam do obytného prostoru světlo nevedou. Vlastně, pokud jde o okna, zarazí vás asi hned jejich asymetrické rozmístění. Okna totiž neodpovídají žádné vnitřní logice ani vnější symetrii. Na fasádě pak vznikají obří hluchá místa bez oken, nebo jsou okna v nějakém koutku namačkaná chaoticky na sobě.
Překvapit by vás nemělo, že okna si nezakládají na nějaké jednotnosti. Běžně tu uvidíte okna čtvercová, obdélníková, kruhová, půlkruhová. A další, vyplňující třeba i románské oblouky. Rastry a mřížky oken jsou také zdrojem rozpaků. Jedno okno může disponovat (falešnou) vitráží, jako kdyby se jím dalo vhlédnout do staro-anglické taverny. Ale hned vedlejší okno na stejné úrovni může být docela čisté, transparentní. A pak třeba i do třetice obdélníkové okno s pozlaceným rastrem.
)
)
Místnosti šlechtické, účty královské
McMansions se vyznačují zvláštní absencí citu k nějakému urbanismu nebo vztahu k pozemku, na němž stojí. Rostou „od kraje ke kraji“, vyplňují celou parcelu. Často tak z oken můžete přímo vyhlížet do oken svého souseda. Orientace ke světovým stranám tu také nějak „nefunguje“. Obří okna zrcadlového sálu tak mohou směřovat na chladný sever, zatímco ložnice se přehřívá na jihozápadě.
O interiéru by se dalo hovořit předlouze, ale vezmeme to jen v rychlosti. Jedním z typických rysů bývá to, co Američané nazývají Lawyer Foyer. Právnické foyer, vstupní hala, táhnoucí se přes dvě patra do výšky. Taková místnost už má na první pohled ohromit, dát vám pocítit velikost majitele. Často tu nechybí dvojité schody, po kterých by se klidně mohla skutálet Scarlet O´Harová, kdyby šla náhodou okolo. A vévodí tomu masivní lustr.
)
)
Stačí se ale porozhlédnout, a hned je jasno. Lustr nebude z pravého křišťálu, podhledy neutváří tesaná žula ale sádrokarton a k mramoru má schodiště blízko asi tak jako Sedlčanský hermelín k desetiletému sýru Bitto Storico. Lidsky je zřejmé, že jen na klimatizaci této obrovské ratejny by bylo zapotřebí obrovské množství energie, ale že vlastně nemá žádné praktické využití.
Botník ani věšák se do kompozice luxusu nehodí. Interiér se obecně vyznačuje množstvím nevyužitého prostoru, levnými napodobeninami drahých materiálů.
)
)
Skvělé pro banket. K žití nemožné
V McMansion narazíte na místnosti, které nezapadají do žádného běžného provozního režimu. Náramně by se ty rozlehlé prostory s vysokými stropy hodily, pokud byste chtěli doma uspořádat vernisáž, koncert klavírní hudby anebo malý ples, ale nic pro každodenní život.
Půdorysné plány často obsahují výsostně specializované pokoje, které majitelé prakticky nevyužívají: například dvě různé jídelny. Jednu formální a druhou méně formální. Nebo domácí kino, hernu, bar a několik salónků. Nic z toho ale povětšinou nekoresponduje se všedním životem domácnosti.
)
)
Čím jsou ještě McMansions typické? Například tím, kde vznikají. Obvykle na předměstích se zástavbou malých obytných domů, mezi kterými rozhodně kontrastně vyniknou. Jsou, slušně řečeno, jako pěst na oko. A tam, kde se objeví jeden, brzy přibydou další. Vzájemně se totiž přitahují. Často pak vznikají celé čtvrtě, kde se podobné kýčovité stavby objevují ve shlucích.
Zdroj: Wikipedia.org, McMansionHell.com
Foto: McMansionHell
