zobrazit 9 fotek
Lze konstatovat, že se 20. století stalo v architektuře jakousi dobou kamennou, lépe řečeno dobou cihel, tvárnic a betonu. Dřevo v té době ustoupilo do pozadí. V současné době se naštěstí opět vrací na scénu a stává se stále oblíbenějším a hojně používaným materiálem. Často se traduje, že má dřevo nízkou životnost, avšak opak je pravdou. Jedním z důkazů je jeho oblíbenost a stylovost v severských zemích, kde panují ve srovnání s naší zeměpisnou šířkou mnohem drsnější klimatické podmínky.
Pro mnohé je zásadní funkcí její estetický vzhled. Dřevěné fasády bývají často kombinovány s omítanými fasádami, lícovými cihlami, skleněnými prvky či zimními zahradami, čímž mnohdy vznikají skutečné architektonické skvosty.
Dřevěné fasády se těší stále většímu zájmu nejen architektů, ale také stavebníků a má to své důvody. U architektů je oblíbená zejména pro svou variabilitu a ojedinělý vzhled dodávající nejen moderním stavbám punc vytříbeného stylu a kouzlo originality.
Stavebníci zase využívají jejích vynikajících tepelně izolačních vlastnosti (izolují až šestkrát lépe než klasická vápenná omítka) a v některých případech se rozhodnou pro použití této fasády z důvodu zakrytí trhlin na omítkové fasádě a v neposlední řadě i z důvodu zlepšení celkového vzhledu domu.
Trh dnes kromě domácích a severských druhů dřevin nabízí i dřevo celé řady exotických stromů, které pocházejí z tropických oblastí Asie a Jižní Ameriky. Záleží na rozhodnutí stavebníka a také jeho finančních možnostech a představách.
Nejlevnější jsou samozřejmě dřeva tuzemská – nejčastěji se používá smrk, borovice a modřín. Tyto dřeviny bezpodmínečně vyžadují povrchovou úpravu lazurou. Odolnost těchto dřevin vůči hnilobě výrazně zvyšuje dřevo ošetřené tepelnou úpravou - takzvané thermo wood.
Nejměkčí je smrk, u kterého se uvádí životnost bez nátěru zhruba 50 let, proto se již po staletí povrchově upravuje. Nepatrně tvrdší je borovice, její nevýhodou je ovšem to, že na prudkém slunci roní ze suků pryskyřici, což poškozuje povrchovou úpravu.
Pro svoji vysokou odolnost, příznivou cenu a životnost nad 100 let je velice oblíbený sibiřský modřín.
Řada odborníků se přiklání k názoru, že ošetření nátěrem má minimální vliv na její životnost. Důležité je nezapomenout na konstrukční ochranu dřeva. Tou je jednak dostatečný přesah střechy a také okapový chodníček z kačírku či vhodné vegetace minimalizující odraz kapající dešťové vody.
Montáž fasády
Fasádní profily se vždy instalují pomocí vrutů nebo ocelových skobek na nosný rastr, který je součástí konstrukčního systému (v případě dřevostaveb), nebo se musí na stávající obvodovou zděnou stěnu připevnit. Tato konstrukce je základem a v podstatě na ní závisí kvalita a životnost fasády.
Fasádní profily mohou mít různý tvar, podle toho se s nimi také pracuje, jsou čistě věcí osobního vkusu.
Nejjednodušší montáží je obklad prkny připevňovanými na nosnou konstrukci, tzv. otevřené obložení, které vyžaduje použití speciální difuzní fólie.
Zcela dokonalý výsledný efekt nabízí speciálně tvarované profily, které se na nosnou konstrukci připevňují v místě pera, takže po dokončení fasády jsou neviditelné.
Směr vláken je možné zvolit svisle, vodorovně i diagonálně.
Nejmenší tloušťka venkovního obkladu by měla být 20 mm, největší šířka pro obklady pero-drážka by neměla překročit 140 mm. Obecně se doporučuje upřednostňovat úzké lamely (60, 70, 80 mm) před těmi širokými (120, 140 mm). Vlhkost dřeva při montáži by měla dosahovat 12 až 16 %.
Montáž je poměrně složitou záležitostí a rozhodně si zaslouží aby byla provedena odbornou firmou. Základem je dobře zvládnout dřevěnou fasádu v ploše. Mít však dobře vyřešené detaily (nároží, sokly, střechy, okna i přechod mezi jednotlivými fasádními materiály) je umění.
