Když přijde na čištění, je ocet pašák. Ale i když je mezi přírodními čisticími prostředky za hvězdu, existuje docela dost příkladů, kde může nadělat více škody než užitku. Co tedy s octem raději nečistit?
Můžeme se při tom tvářit kysele, ale ten docela nejobyčejnější ocet je prostě jedničkou každého neinvazivního úklidu domácnosti. Je-li potřeba něco vyčistit či dezinfikovat, je vždy při ruce. Pravda, o to prvenství v užitečnosti se dělí s kuchyňskou (jedlou) sodou. Mají toho mnoho společného. Zatímco ona je slabou zásadou, on je slabou kyselinou. A právě pro tu svou slabě kyselou povahu je toho jen málo, s čím by si doma neporadil.
Když potřebujete vyčistit pračku; zbavit se podivného zápachu v lednici; umýt okna; odstranit nečistotu a puch zevnitř odpadkového koše… Když potřebujete odstranit vodní kámen nebo dezinfikovat dřez, ocet je tu pro vás. A protože je cenově dostupný, na přírodní bázi a (pokud ho nehodláte pít po litrech) netoxický, jeho obliba při domáckém úklidu stoupá rychleji než v kuchyni.
)
Tu všeobecnou a docela zaslouženou chválu na ocet coby čisticí univerzální prostředek dnes ale pojmeme jinak. Jako varování. Protože i když dokáže odstraňovat skutečně mnoho druhů nečistot, úplně univerzální není. I ocet má své „funkční“ limity. Udělá parádu klidně při praní prádla, ale v domácnosti existuje poměrně nemálo předmětů, prvků a materiálů, jimž by pohlazení slabou kyselinou dobře neudělalo.
Ušlechtilý kámen nakyselo
Například? Ocet se „nekamarádí“ s elegantními kamennými povrchy. Pokud chcete mít bělostné kamenné schody, vydrhnutý kamenný práh u dveří, potažmo kamennou desku na kuchyňské lince, po octu raději nesahejte. Jak už tu padlo, ocet je kyselý, takže časem může leptat a matnit povrch desek z přírodního kamene. Ať už té „obyčejné“ odolné žuly nebo luxusního mramoru.
U kuchyňských desek je ocet mimochodem takový malý a nenápadný záškodník, protože pomalu nahlodává nejrůznější těsnící spojení, tmely a lepidla v jejich spárách. U kuchyňských desek z masivních plastů se umí postarat o to, že jejich povrch se stane přilnavější pro skvrny. I když jde o materiály povšechně odolné, zase tak odolné nejsou a šetrný vůči nim ocet úplně není.
)
Čím tedy stírat kamenné desky nebo schody? Než agresivním octem, sáhněte radši po jemném prostředku ve formátu vlažné mýdlové vody, nebo po jiném čisticím prostředku s neutrálním pH.
Ocet, který je skvělý k čištění ledasčeho, je docela nešťastným nápadem při pokusech o čištění od rozbitých vajec. Je to vlastně jen drobnost, ale přesto podstatná. Když se jedno takové vajíčko skutálí, aby s hlasitě mlaskavým křupnutím udělalo na podlaze zažloutlou skvrnu bílku a žloutku, není to práce pro octový čistič. Proč? Protože by slabá kyselina octová okamžitě začala „srážet“ vaječnou bílkovinu.
Koagulace by z trochu nepříjemnější skvrny udělala skvrnu pořádně nepříjemnou. Lepivou, kašovitou. Škoda, kterou napácháte zoctovatělým vejcem? Ta se dá vyjádřit jen ztrátou času. Ale pokud se pokusíte s pomocí octa odstraňovat mastná ohmatání na obrazovkách a monitorech, mohou škody jít do tisíců v korunách.
Je celkem jedno, jak dalece ocet naředíte vodou, než jej začnete aplikovat k takovému „otěru“. Protože i trocha té přírodní kyselosti stačí k nahlodání ochranného filmu na povrchu obrazovek. Výsledek? To, co by se dalo nazvat ztrátou ostrosti obrazu. To zmatnění se ovšem nedá opravit, takže po pár takových čištěních můžete kupovat novou televizi. A že nebude ohmataná, za tuhle akci asi nestojí. Drsné v tomhle případě není efektivní řešení.
Jak to dělat jinak? Lehce navlhčete čistou utěrku z mikrovlákna čisticím prostředkem na obrazovky, nebo si vypomozte destilovanou vodou. Určitě ale jemně. Monitory a obrazovky jsou křehké zboží.
)
Příliš drahá legrace v kuchyni
A kde ještě vám ocet nebude nic platný? Při čištění myček. I když pozor, má to v sobě zádrhel.
On totiž naprázdno propraný cyklus myčky s octovou náplní skutečně dobře čistí. Žádoucím způsobem, chtělo by se říct. Odstraní to zatuchlý zápach, zbaví vás to nárůstů vodního kamene. Pokud máte měkkou vodu a nechcete, aby se vám v myčce utvořily krápníky jako v Punkevní jeskyni, vypadá ocet jako správná odpověď. Kde je tedy chyba?
Zádrhel spočívá v tom, že ocet si velmi nerozumí s těsněním myček. Nahlodává je. Jednak to adhezivum, které drží těsnění na místě. A pak tím, že těsnění činí křehká, zteřelá. Po pár takových čištěních se vám může stát, že vaše krásná a čistá myčka začne propouštět při mytí vodu. Což je dost zásadní znehodnocení. Myčky jsou přesně tím spotřebičem, který se vyplatí čistit k tomu speciálně určenými prostředky. A pokud se chcete vydat „přírodnější“ cestou, sáhněte spíše po kuchyňské sodě.
)
S pokusy čistit nerezové spotřebiče pomocí octové vody nebo octa byste pochopitelně měli ustat též. Kyselina obsažená v octu totiž může časem povrch nerezové oceli otupit nebo naleptat. Nestane se to po jednom nebo dvou použitích, ale opakované čištění octem může ochrannou povrchovou úpravu narušit. Výsledkem mohou být zakalené šmouhy, nebo dokonce rezavé skvrny. A rezavé skvrny u nerezových povrchů? To je jako špatný vtípek, jehož se stanete terčem.
V kuchyni se nenechte nachytat také k tomu, abyste s pomocí octového roztoku čistili nože nebo příbory z nerezové oceli. Protože ocet „tupí“ a přivolává rez. Zrovna tak nepracujte s octem při čištění hliníkových hrnců nebo litinových pánví. Ocet reaguje s hliníkem a způsobuje vznik korozivních důlků a tmavých skvrn. Na odmočené špinavé hrnce a pekáče je třeba vzít spíš hrubější čisticí sůl a pořádný kartáč. A pokud byste to přeci jen chtěli „vzít přes přírodní kyselinu“, sáhněte radši po citlivější citronové šťávě.
)
Žehličky a taky cokoliv ze dřeva
Octu nelze upřít, že boduje při odstraňování vodního kamene. Ale nedá se to zobecnit, že všude je třeba k odstraňování vodního kamene třeba používat ocet. Vyloženě špatnou variantou je nápad aplikovat jej u napařovacích žehliček. Ono to sice „čistí“. Ale s tím přečištěním zásobníku na vodu se pojí i docela brutální koroze kyselinou, která rozleptá všechny vnitřní součásti žehličky.
V podstatě tím skvěle vyčistíte nádržku na vodu, ale odepíšete celý parní mechanismus. A bez něj je napařovací žehlička nahraná. Takže pokud ji nechcete odeslat na jednosměrný výlet do záhuby, vyhněte se čištění žehliček octem.
)
Další podstatná záležitost, kde se s octem dá dost výrazně přestřelit, jsou dřevěné materiály. Obecně podlahy a nábytek. Proč? Těch důvodů je povícero, protože dřevo je organický materiál. A proto je z principu náchylnější k poškození nesprávným pH, kyselostí. Dobře se tu ukazuje, jak je ocet – slabá kyselina octová – dvojsečnou zbraní. Je totiž dobrý k odstraňování mastných nečistot, ale to mimo jiné znamená, že je dobrý i k odstraňování krycích vosků.
Ocet umí vyleptat usazeniny z povrchu, ale současně taky narušuje povrchovou úpravu. Což u dřeva bolí. Může jej totiž otevřít, vysušit. Pokud při úklidu tancujete po dřevěné podlaze s mopem, přidat si pár kapek octa do kbelíku dobrý nápad není. Ve výsledku totiž zanechá ocet podlahu zakalenou nebo lepkavou. V tom lepším ze špatných případů způsobí, že povrchová úprava bude vypadat matně. V horším může potlačit voděodolnost podlahy, což může vést k bobtnání a prohýbání.
)
U nábytku to není jiné. I když je z masivu, je poměrně dost citlivé. Proto by se mělo čistit k tomu určeným čisticím prostředkem, nebo jemným mýdlovým roztokem. Ocet je „síla“, ale pro sílu tady není prostor. Mezi čisticími prostředky na přírodní bázi je ocet tak trochu jako bájný Golem. Plný energie, se schopností dosáhnout až neuvěřitelných výsledků.
Pokud tedy víte, jak tu jeho energii a zápal k čištění správně využít. Jinak by jen ničil. A ještě maličkost: nikdy nemíchejte ocet dohromady s kuchyňskou sodou. Ze dvou účinných prostředků byste totiž vytvořili jeden, zcela neúčinný. Říká se tomu NEUTRALIZACE.
Zdroj: ČeskéStavby.cz, FamilyHandyman.com, samyxcleaning.com, simplyrecipes.com
)
