Šeříky, symboly postupujícího jara, ale i konce 2. druhé světové války. Tedy alespoň u nás a od roku 1990 symboly ze zřejmých důvodů vytěsňované. Také vám vaše šeříky letos nevykvetly, jak jste si představovali? Kde se stala chyba? Příčin totiž může být hned několik.
Od jara do zimy může hrob zářit živými květy. Prodávají se sice i květiny umělé a různé jiné umělé dekorace, postavme je však nyní do klatby jako nevhodné kýče (byť mnohé působí velmi realisticky) a vyzdobme hroby nebožtíků životem. Květinami živými, pěstovanými v květináčích a nebo přímo vysazenými na hrobová místa.
Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
Pokud máte v zahradě dost místa a ideálně pak možnost pnutí těchto dvou příbuzných lián, dosáhnete jejich kombinací v době kvetení žluto-modrého, respektive žluto-fialkového zázraku. Vyrůst přitom mohou až do monstrózních rozměrů, jako by vás chtěly zardousit. Ovšem s jejich výsadbou vedle sebe to nemusí být až tak snadné.
Bugenvilea preferuje teplá a slunná stanoviště, kyprou a propustnou půdu a dostatek vláhy. Sice pochází z tropů Jižní Ameriky, ale dařit se jí může i v našich podmínkách. Růst však přestává již při +15 °C, kdy vyžaduje sucho. Je proto třeba rostlinu před zimou ukrýt a tedy pěstovat v nádobách a letnit.
Oleandry nejsou extrémně náročné rostliny a pokud dodržíme základní pravidla, pokvetou ochotně a hojně každou sezónu. Ostatně především kvůli květům je pěstujeme. Pokud se však v daném roce kvetení nedostaví a nebo je slabé, je třeba odstranit příčinu. A vlastně ani nemusí jít o naší chybu, oleandry totiž dovedou být pěkně tvrdohlavé, pochází totiž ze Středomoří.
Žakarandy, to jsou stromy a keře nejčastěji s dvakrát zpeřenými listy a modrými nebo modrofialovými zvonkovitými květy. Žakaranda mimózolistá a některé další druhy jsou pěstovány v sušších oblastech tropů a subtropů jako nádherně kvetoucí okrasné dřeviny.
Čínské datle, tak se říká plodům stromu jménem cicimek čínský. V parkové výsadbě se používá jako dřevina okrasná, ve skutečnosti se ale jedná o strom ovocný s ohromně dlouhou tradicí. Plody ukrývající malou pecičku se konzumují čerstvé, sušené a nebo kandované.
Túje, poslední dobou předmět věčných debat a sporů. A mnozí zahradníci doslova radí: túje nevysazujte, živé ploty mohou dokonce i půvabně kvést a také plodit. Túje jsou prostě mnohými vnímány jako nutné zlo. Nejvíce sluší snad jen hřbitovům a stálezelené dřeviny mohou být i listnaté (např. střemcha, slavný zimostráz a hlohyně). Pro živé ploty ideální řešení, je jich ale mnoho.
Niwaki je zahradní strom, který se kultivuje tvarováním. Cílem je, aby strom vypadal starší, měl široký kmen, pokroucené větve a obláčkový charakter. Tím pak napodobuje stromy zasažené přírodními živly (např. větrem nebo bleskem).
Kůra sazaníku květnatého voní po rozemnutí kořenitě, půvabné květy pro změnu voní po jahodách. Tento opadavý, vzpřímený keř má skutečně co nabídnout. Dorůstá výšky až 3,5 metru a vykvétá v červnu a červenci. Ne všechny druhy sazaníků jsou však vonné, největší květy pak vyrůstají na komplexních křížencích.
Když pavlovnie plstnatá vykvete, je to podobný svátek, jako když vykvetou kaštany, ovšem s jedním zásadním rozdílem, pavlovnie u nás kvete dříve, než se na ní objevují listy. O to výrazněji však její bohatá květenství působí, přitom jsou silně vonná.
Především na místech, kde se pohybujeme nejčastěji, kde relaxujeme, je soukromí v zahradě nejzásadnější. A nemusíme se zrovna chtít po zahradě pohybovat nazí. Pátravé oči zvědavců jsou nepříjemné a někdy dokonce i nebezpečné. Vždyť to znáte, říká se „co oči nevidí, to srdce nebolí“.
Klanostěnky rostou od Himálaje až po Tchaj-wan a Japonsko. Jsou to opadavé popínavé keře, které se přichytávají k oporám svými vzdušnými kořínky. Listy mají vstřícné, jednoduché, zubaté či celokrajné a dlouze řapíkaté. Květenstvím je zploštělý chocholík a jednotlivé květy jsou malé, bílé a fertilní nebo sterilní. Plodem je tobolka.
Třeba již jen tím, že květy těchto opadavých dřevin vyrůstají i z kmene a starších větví. Velkou variabilitou tvarů koruny, časným kvetením, měnícími se barvami jednoduchých, ale velmi pěkných listů. A nebo také tím, že rostliny blízce příbuzné dnešním zmarlikám byly nalezeny v třetihorních fosíliích a jde o nemnohé zkameněliny bobovitých rostlin z té doby.
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Jesenec okrouhlolistý, jinak též zimokeř. Keřovitá ovíjivá liána s nenápadnými květy, které se ukrývají v úžlabí listů je tak trochu kouzelník. Nejkrásnější je, když se svleče, tedy když pustí své listy. Z jeho nahoty vykouknou hrozny žlutooranžových tobolek s červenými kuličkami plodů.
Svídina obecná je ovíjivá opadavá liána, která vyrazí dech svými neobvyklými květy. Nejsou sice příliš velké, ale opravdu zaujmou a překvapí. Rostlina vykvétá svými svrchu nejčastěji fialově nahnědlými kvítky uspořádanými ve vrcholících od června do července.
Eliška se před několika lety pustila do zvelebení plácku za domem. Bez znalostí a zkušeností, ale s elánem. Po 3 letech intenzivní práce vznikla neuvěřitelně útulná a členitá zahrada. Podívejte se na fotky proměny, kterou obdivují i na americkém zahradnickém YouTube kanálu.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
