Ve starověké Číně si pivoňky získaly oblibu císařů, v našich zahrádkách jsou oblíbené již staletí. A dokonce se dostaly na index místního panstva, jelikož se staly oblíbenou zahradní trvalkou chudiny. Přece nebudeme mít v zámeckém parku to samé, co má chudina před svými chaloupkami. Podobného osudu se dočkaly třeba i hortenzie.
Pivoňky se vlastně staly pro svou oblibu v zahradách otloukánkem v přírodě. A tam, kde přirozeně rostou, dnes vyžadují šetrnost a ochranu. Pivoňky (Paeonia) jsou dlouhověké vytrvalé byliny, polokeře anebo keře. Pochází kromě Číny také ze Středomoří a Kavkazu. Například dřevité pivoňky, které mají domovinu v Číně, najdeme dnes i 300 až 400 let staré. Navíc pro dřevité pivoňky platí, že pro svou dlouhověkost vůbec nespěchají se svým růstem. První záznamy o pěstování pivoněk pochází z období čínské dynastie Chan (3. století př. n. l.).
)
35 druhů pivoněk severní polokoule
Pivoňka (Paeonia) je jediným rodem čeledi pivoňkovité (Paeoniaceae) náležící do řádu vyšších dvouděložných rostlin lomikamenotvaré (Saxifragales). Rod zahrnuje přibližně 35 druhů, jejichž výskyt je zaznamenán hlavně v mírně teplých oblastech severní polokoule (v Severní Americe jsou původní pouze 2 druhy). Pivoňky rostou hlavně ve světlých (dubových či borových) lesích, na jejich okrajích a světlinách, na křovinatých stráních a svazích, na loukách a pastvinách, v lesostepích a stepích. Některé druhy najdeme také na skalách. Pivoňky často preferují vápnité podloží.
)
Velká a těžká semena
Šíření na větší vzdálenosti je u pivoněk dosti problematické. Mají totiž velká a těžká semena. Proto v přírodě dochází k vzniku izolovaných a blízce příbuzných populací se samostatným vývojem (třeba na Kavkazu). Pro své nároky na prostředí a pomalé šíření pak patří mnohé druhy v přirozeném prostředí právě k ohroženým.
)
Šlechtitelsky oblíbený rod
Pro svou oblibu v podobě okrasných trvalek se pivoňky staly oblíbeným rostlinným rodem šlechtitelů, kultivarů proto dnes najdeme na trhu nespočet. Oproti čistým botanickým formám jsou tyto kultivary převážně plnokvěté. Uplatnění přitom nenajdou jen v zahradách, ale také jako květiny řezané do vázy. Krása květů pivoněk v zahradách nejlépe vynikne, pokud je budeme pěstovat solitérně, případně ve skupině s méně výraznými trvalkami anebo jako předsadbu před vyššími keři a stromy.
České slovo pivoňka vzniklo zkomolením latiny
Latinský název Paeonia byl odvozen z řečtiny, legendární postavy bylinkáře Paióna, Asklépiova učedníka. Po jeho úkladné vraždě jej bůh Hádes z vděčnosti za uzdravení proměnil v květinu. Zkomolením středolatinského názvu Pionia vzniklo staročeské slovo pivoňka.
)
Pivoňky bylinné a dřevité
Pivoňky můžeme v zásadě rozdělit na bylinné a dřevité. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je patrný již jen ze samotných slov. Bylinné pivoňky jsou trvalky, které se na zimu zatahují do země a my jim pomůžeme tím, že je nad zemí seřízneme a shora ochráníme chvojím. Ostatně tuto činnost provádíme s většinou trvalek, jež se na zimu do země zatáhnou, aby zase na jaře jako pověstný Fénix, který se rodí z popela, vykoukly na světlo boží, začaly růst a později nádherně kvést. Nejznámějším zástupcem bylinných pivoněk je pivoňka lékařská (Paeonia officinalis). Ta pochází z alpských oblastí jižní a střední Evropy, dorůstá výšky 35 až 60 cm a kvete od dubna do června. Nádherně vonící plné květy mají barvy růžové, purpurové, fialové, vínové a někdy i bílé či krémové. I tato bylinná pivoňka je dlouholetá a pokud se jí v naší zahradě bude dařit, na jaře bude pravidelně obrážet na první pohled z ničeho až mnoho desítek let.
)
)
Zdatným konkurentem pivoňky lékařské se stala od druhé poloviny 18. století v zahradách Evropy pivoňka čínská čili bělokvětá (Paeonia lactiflora), která zamíchala šlechtitelskými kartami opravdu razantně. A například na skalky je vhodná o dosti subtilnější pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia). Říká se jí také tenkolistá nebo koprolistá a patří k nejotužilejším z pivoněk. Odolá mrazům až do ?40 °C. V úvodu článku jsme se zmínili, že pro velkou oblibu chudiny upadly pivoňky ve značnou nemilost panstva. Využijme toho, pivoňky by rozhodně neměly chybět v žádné venkovské zahrádce či předzahrádce.
)
)
Oproti pivoňkám bylinným jsou pivoňky dřevité či také křovité (křovinaté) opadavé keře, které dorůstají výšky obvykle až 2 metry, jsou velmi dlouhověké, a proto rostou dosti pomalu. V domovské Číně potkáme rostliny staré 300 až 400 let. V našich podmínkách se dožívají nejvýše cca padesáti let. Nejznámějším druhem je pivoňka křovitá neboli keřovitá (Paeonia suffruticosa), které se také říká japonská. Tento vytrvalý keř dorůstá výšky 1,5 až 2 metry a šířky 2 až 3 metry. Pokud si tedy počkáme, vytvoří nám tato pivoňka nádherný, kompaktní keř s nepřehlédnutelnými plnými květy velkými až 20 cm a více. Na koncových větvích vykvetou v květnu až červnu. Okraje květů mohou být i zvlněné, zubaté a třepenité, navíc mohou být květy kromě široké barevné škály také žíhané (panašované). Barva květů může být od čistě bílé přes krémovou, žlutou, oranžovou, různé odstíny růžové, červené a vínové, až po sytě fialovou.
)
)
Druhou nejčastější dřevitou pivoňkou je pivoňka žlutá (Paeonia lutea) a kultivary, které byly z tohoto druhu vyšlechtěny. V dubnu až květnu se tato pivoňka rozsvítí drobnějšími a jednoduchými (výjimečně dvojitými) květy barvy citrónově žluté. Květy ostatně stejně jako u jiných pivoněk krásně voní. V dospělosti nám tato pivoňka vytvoří vysoký a košatý keř.
)
Pěstujeme pivoňky
I když je výše uvedeno, že skalnička mezi pivoňkami, bylinná pivoňka úzkolistá, vydrží mrazy až ?40 °C, nenechte se zmást. Pivoňky obecně vyžadují slunné, ale chráněné stanoviště, případně pohyblivý polostín. Ve stínu pivoňky kvetou jen slabě. Pivoňky určitě nepatří do mrazových kotlin, byť se u nich uvádí, že jsou v našich podmínkách mrazuvzdorné a ty dřevité mají mrazuvzdornost ověřenu až do ?29 °C.
)
Dřevité pivoňky vyžadují oproti svým bylinným příbuzným půdu přiměřeně vlhkou s mírně zásaditou až neutrální půdní reakcí. Pro bylinné druhy je ideální půda vápenitá a lehčí, propustnější a výživná. V případě půd těžších a nepropustných je třeba uložit na dno výsadbové jámy drenáž ze štěrku a do spodní části jámy je třeba přidat zeminu promíchanou s kompostem a případně i organickým hnojivem. Tuto vrstvu zakryjeme zeminou tak, aby kořeny pivoňky nepřišly s hnojivem do styku.
)
Pivoňky vysazujeme tak, aby očka sazenic mohla dostatečně dýchat. Příliš hluboko vysazené rostliny by mohly uhynout. A pozor, pokud bychom později usoudili, že jsme s výsadbou udělali chybu, již se nedá napravit, protože pivoňky nesnáší přesazování. Pro výsadbu bylinných druhů je ideální konec srpna až začátek října, přičemž kořeny mají být nejvýš 3 cm pod povrchem půdy, aby mohla rostlina dýchat. Hluboko zasazené bylinné pivoňky slabě rostou a špatně kvetou, byť by špatnou výsadbu přežily. Dřevité pivoňky vysazujeme do výsadbové jámy šikmo a místo srůstu roubu s podnoží by mělo být pod povrchem půdy hluboko cca 15 cm. Získáme tak více kolmo rostoucích větví a zabráníme růstu planých výhonů. Počítejte také s tím, že se nám dřevitá pivoňka rozkošatí a bohatě pokvete nejdříve až za cca 3 roky.
)
Čerstvě vysazené pivoňky je třeba pravidelně zalévat, aby se uchytily. A nejen na podzim po výsadbě, ale i na jaře, obzvláště pak při delším jarním suchu. Bez důkladné zálivky by hrozilo zasychání poupat. Na konci léta je třeba přihnojit bylinné pivoňky fosforečným a draselným hnojivem, ty dřevité minerálními hnojivy pouze s obsahem fosforu. Na zimu poskytneme mladým rostlinám vzdušnou přikrývku ideálně z chvojí. Určitě nepoužívejte neprodyšné materiály včetně listí. Rostliny by mohly být napadeny hnilobou.
Zdroj: wikipedia.org, chatar-chalupar.cz, izahradkar.cz, zahradnictvi-spomysl.cz
