Pieris japonská je stálezeleným keřem, který dorůstá výšky až 4 metry, má kompaktní tvar a kvete nádhernými květy podobnými květům konvalinek. A co víc, těchto kvítků se můžeme v závislosti na počasí dočkat již brzy na jaře.
Horská vřesovcovištní dřevina
Pieris japonská (Pieris japonica) z čeledi vřesovcovité (Ericaceae) pochází z horských oblastí východní Číny, Thai-wanu, Japonska a Ameriky. Jde o dřevinu vřesovcovištní, na které jsou zajímavé také listy (nejen jeho kompaktní vzrůst a květy), jelikož jejich mladé přírůstky jsou často bronzové, růžové až načervenalé, což tvoří výborný kontrast s bělostnými květy a staršími listy lesklými a sytě zelenými.
)
Tvorba semen keře vysiluje
Květy jsou uspořádané v hroznovitých květenstvích a mají zvonkovitý tvar, kterým se značně podobají kvítkům konvalinek. Po odkvětu vznikají z opylených květů semena v dřevitých tobolkách, pokud však chceme dosáhnout silnějšího vzrůstu keřů, je třeba odkvetlé květy postupně odstraňovat. Tvorba semen tyto dřeviny značně vysiluje. Květů se podle druhu dočkáme od března do května a kvetení se může během roku ještě opakovat.
)
Pomalý růst a běžně výška max. 2 metry
Tento neopadavý keř dorůstá běžně výšky 1,5 až 2 metry, vzácněji až 4 metry, přičemž roste velice pomalu. Kopinatě vejčité listy jsou dlouhé 2 až 10 cm a 1 až 3,5 cm široké. Jsou kožovité, sytě zelené a mají okraje celé a nebo zubaté. Hrozny květů jsou dlouhé 5 až 12 cm a samotné zvonkovité kvítky pouze 5 až 15 mm. Plodem je dřevitá tobolka šedohnědé barvy, která je dělena do pěti dílů, z nichž se uvolní ohromné množství malých semínek.
)
Podmínky pěstování
Co se týká podmínek pěstování, pieris japonská potřebuje půdu kyselou, stále trochu vlhkou, propustnou a výživnou. Stanoviště je ideální polostinné a pestrolisté druhy vyžadují zimní ochranu před mrazem. Jinak je ale u pieris japonské uváděna mrazuvzdornost až ?30 °C. Pestrobarevné druhy chráníme tak, že jejich kořeny přikryjeme suchým listím a nadzemní část rostliny pak chvojím.
Ideální je vysazovat pieris do vřesovištních záhonů. Na pěstování nemá speciální požadavky, zásadní podmínkou je polostín a vhodná půda. Vyloženě nesnáší vápenité půdy a při výsadbě je třeba použít rašelinu. Pěstovat lze pieris jako solitéry i ve skupinách, dokonce i v mobilních nádobách. Množení je možné řízkováním a nebo semeny, případně i hřížením.
)
Mnoho jmen jednoho keře
S jednou nepříjemností se ale v případě pieris japonské setkáme, najdeme ji totiž pod více latinskými názvy (např. Andromeda japonica, Lyonia popowii a Pieris polita). A také v dalších jazycích to není vůbec jednoduché. V češtině se běžně setkáme s mužským rodem, tedy pieris japonský, až teprve v novější literatuře se objevil název ženského rodu. Ve starší literatuře navíc narazíme i na jméno draslavec japonský. A to všechno je jeden jediný keř.
)
)
)
)
Dalším známým druhem rodu Pieris je pieris květnatý (Pieris floribunda) s vejčitými listy tmavě zelené barvy. Jinak se od pieris japonské příliš neliší.
Zdroj: Wikipedia
