Planika obecná, stálezelený jahodový keř s plody připomínajícími liči

Planika obecná (Arbutus unedo) je řazena do čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), což v jejím případě poznáme především podle půvabných květů připomínajících kvítky vřesu, pokud si však představíme celý vřes a mnohonásobně jej zvětšíme, jsme doma.

Legenda říká, že z krve obra Geryona poté, co jej skolil Héraklés, se zrodil strom, který plodil ovoce bez pecky v čase, když se na obloze začínají objevovat Plejády. Pro Římany byla planika stromem posvátným, zasvěceným nymfě Cardet, milence boha Januse a ochránkyni prahů domovů. V madridském znaku je planika pro změnu vyobrazena spolu s medvědem, který se o ni opírá předními tlapami, přestože v době, kdy byl erb vytvořen, v Madridu již žádní medvědi nežili. Stejně tak ve volné přírodě této oblasti planika nerostla a neroste. A ještě jedna zajímavost, latinské slovo unedo bylo odvozeno od výrazu „unum tantum edo“ (sním pouze jeden). Toto kvalitativní adjektivum odkazuje na fakt, že plody planiky mohou obsahovat alkohol. Zůstávají totiž na větvích často až do následujícího kvetení a proto mohou podléhat fermentaci.

Planika obecná se vyskytuje především v přírodě Středomoří, v severní Africe a na celém Pyrenejském poloostrově, najdeme ji však též ve Francie a Irsku. Jejím přirozeným prostředím jsou křovinaté porosty a stálezelené lesy, rokliny a skalní stěny soutěsek, které byly vytvořeny vodními toky. Najdeme ji od úrovně moře až po nadmořské výšky 1200 metrů nad mořem. Půdu preferuje dobře odvodněnou, propustnou, i když jílovitou. Dovede v oblastech svého výskytu přežívat i požáry díky kořenovým výmladkům, jde přitom o dřevinu dlouhověkou. Ve středomoří dorůstá až zmíněných deseti metrů výšky.

Běžně je známo využití planiky v parcích a zahradách, přestože opadávající zralé plody znečišťují okolí. Natolik jsou chutné bobule ceněné svým vzhledem (zdobností), že jim to každý rád odpustí. Ovšem v našich parcích planiku nehledejte, vyžaduje teplejší klima a je velmi citlivá na mráz. Daří se jí na slunci i v polostínu a jelikož se jen těžko přesazuje či řízkuje, doporučuje se množení semeny.

V našich podmínkách nemůžeme planiku pěstovat jinak než jako okrasnou nádobovou rostlinu. Vykvete nám až na podzim a plodů se dočkáme až v následujícím roce, respektive rok po odkvětu. Plody jsou cca 2 centimetry velké a kulovité, ovšem v chladnějších oblastech nejsou příliš chutné, proto bude naše domácí planika rostlinou pouze okrasnou. Případně lze méně chutné plody využít k výrobě marmelády, želé a nebo pálenky, i pro tyto účely však plody musí být dostatečně dozrálé. Nedostatek sluníčka a tepla prostě udělá své.

Kmen planiky obecné je červenohnědý a pokrytý dlouhými šedavými šupinami. Větve jsou šedé a větvičky červenohnědé a bohatě obrostlé listy. Na větvičkách můžeme najít žláznaté chloupky. Listy jsou neopadavé, kožovité, velké cca 8 x 3 cm a vejčitého tvaru. Připomínají listy vavřínu. Na líci jsou listy zářivě zelené, na rubu mají odstín matný. Okraje listové čepele jsou zoubkovité až pilovité a listová stopka měří 7 až 8 milimetrů. Květenství má tvar převislého hroznu a obsahuje až 40 květů. Květenství obklopují oválně kopinaté a načervenalé listeny. Pětičetný kalich každého kvítku měří 1 až 1,5 mm a jeho krátké kališní lístky trojúhelníkovitého tvaru jsou na bázi srostlé. Koruna květu je baňkovitá, měří 7 až 8 mm a má barvu bílou až nažloutlou. Po vyschnutí koruna opadává. Je tvořena pěti na konci zahnutými okvětními lístky porostlými jemnými chloupky. Plod planiky tvoří bradavičnatá bobule o velikosti 7 až 10 mm, která má v době zralosti živě červenou barvu, k ní se však postupně propracovává od nazelenalé až po žlutou a oranžovou. A jelikož najdeme na dřevině vždy plody různé zralosti, je to opravdu pěkná podívaná. V každé z pěti komor plodu najdeme několik drobných hranatých semen hnědé barvy, která ochotně klíčí.

Planika vyžaduje dobrou, živnou a propustnou půdu, v oblastech svého původu si vystačí i s půdou sušší, je však třeba vzít v úvahu kořenový systém, který je mobilních nádobách dosti omezen. Zeminu udržujeme u mladých sazenic rovnoměrně vlhkou, po zakořenění zálivku omezíme. Na vláhu jsou dospělé planiky nenáročné. Stanoviště volíme v sezónně slunné a nebo mírný polostín, musí však být chráněné před větry.

Dřevina nepotřebujete speciální substrát, stačí smísit jíl s pískem, čímž dosáhneme dostatečné propustnosti zeminy. Čím teplejší a slunnější stanoviště zvolíme (a to i přes zimu), tím chutnějších plodů se dočkáme. Ale, jak jsme již zmínili výše, příliš velké iluze si o chutnosti plodů v našich podmínkách nedělejte.

Především v letních měsících je třeba dbát na pravidelnou zálivku nejlépe měkkou odstátou vodou. Jednou za 14 dní je též v sezóně dobré pohnojit univerzálním hnojivem. Dobrou zprávou je, že planika vůbec nevyžaduje řez a pokud jej přesto provede, rostlina rychle a ochotně obroste. Jakmile se již venkovní teploty blíží v noci 5 ^oC, musíme planiku zazimovat. Zazimování je nezbytností. A pozor, vyberte chladnější prostor, kde se budou teploty pohybovat okolo cca 5 ^oC. Ohromnou předností planiky a odměnou vám bude, že netrpí chorobami a ani není obvykle napadána škůdci.

Kromě množení semeny lze zkusit i odnože a řízky, ty však odebíráme výhradně v zimě. Výsev je ale v tomto případě rozhodně nejjednodušším řešením. Za pár semínek přitom dáte pouze pár desítek korun.

Moučnatě sladká chuť plodů způsobuje, že se většinou nekonzumují syrové, ale vyrábí se z nich zavařeniny a fermentací alkoholické nápoje (např. alicantský planikový likér). Setkáme se dokonce i s výrobou vína (např. v Alžírsku a na Korsice), jehož destilací je získávána brandy.

A další využití? V Libyi se rostlina používala k barvení kůží načerveno, v přírodní medicíně je využívána jako diuretikum, adstringens a močové a ledvinové antiseptikum. Těžké, tvrdé a jemnozrnné dřevo planiky je ohebné a snadno se opracovává. Vyrábí se z něj proto rukojeti různých nástrojů, ale i okrasné sloupy, luky, flétny a nebo třeba rakve. Dřevo je též ceněným palivem a vyrábí se z něj dřevěné uhlí.