Plastová terasa odolá dešti, mrazu i otěru

Lepší než exotické dřeviny plné pryskyřic

I když použijete ke konstrukci terasy ty nejodolnější, ale také velmi drahé, exotické dřeviny, bude nezbytná jejich neustálá impregnace velmi drahými oleji. Časem přitom ztratí povrch terasy svůj původní vzhled a zešedne. Výsledek bude poměrně nevábný, navíc budete na povrchu terasových prken vidět nevzhledné mapy. A hniloba? Té se v případě jakéhokoli dřeva na terase stejně nevyhnete. Proto dnes táhnou především dřevoplastové a plastové rýhované terasové desky. Ty plastové pak mohou být vyrobené z kvalitního a odolného materiálu TRAPLAST^TM a plné - tedy bez odlehčovacích dutin.

Výhody kompozitů

Rýhované desky z recyklovaného plastu jsou obdobou dalších kompozitních materiálů – například dřevoplastu (woodplastic). Kompozitní materiály jsou známé tím, že jsou na rozdíl od dřevěných terasových prken bezúdržbové, nehrozí u nich zadření třísky a dosahují vysoké životnosti. Žádná hniloba, plísně, rozkladné procesy. Žádné nátěry, impregnace a jiné úpravy materiálu. 

Rýhované terasové desky z plastu

Rýhování plastových desek má bezpečnostní funkci (brání uklouznutí) a funkci odvodňovací – odvádí z terasy vodu. Nabízené jsou různé hustoty a tvary rýhování. Plastové rýhované desky se vyrábí v délce 150 cm, šířce 33 cm a tloušťce 3 cm, přitom jsou plné, bez dutin, což bývá mnohdy vážný problém u levnějších variant desek dřevoplastových. Plastové desky váží 14,5 kg a standardní je pro ně tmavě hnědé zabarvení.

Rýhované desky se ukládají na předem připravenou konstrukci z plastových hranolů o rozměrech (průřezu) 4 x 4 či 8 x 4 cm. Doporučuje se dodržet sklon 1 cm na 100 cm, kdy již dochází k dostatečnému odvodňování plochy terasy pomocí rýh směrem od budovy. Desky samozřejmě ukládáme rýhami po spádu a vhodné je kotvení desek antikorozními šrouby.

Plastové rýhované desky se snadno řežou a jedinou jejich nevýhodou je poměrně značná tepelná roztažnost (rozmezí 1,2–1,8 × 10-4 K^-1), proto musíme zachovávat dilatační spáry (tepelná roztažnost materiálu je vyšší než u dřeva či kovu). Velikost dilatační vůle (šířka dilatační spáry) se stanovuje s ohledem na způsob použití materiálu, velikost předpokládaného teplotního rozmezí, jemuž bude vystavován, použité konstrukční materiály, způsob spojování dílů a rozteč spojovacích bodů. Při upevňování materiálu šrouby je doporučeno vrtat větší průměry otvorů pro šrouby a šrouby zcela nedotahovat. Dostatečné dilatační vůle dosáhneme například dřevěnými klíny. Plastové terasové desky přitom vydrží teplotní rozmezí -30 až + 70 ^oC.

Montáž terasových desek

Nejprve připravíme podkladní konstrukci, která musí být rovná, pevná a stabilní. Konstrukce musí ležet přímo na podkladové ploše, nesmí s ní však být pevně spojena. Ideální je vytvořit tuto konstrukci z plastových hranolů průřezu 40 x 40 mm a v místech spojů desek průřezu 80 x 40 mm. Podkladní konstrukce by měla být ideálně rovnoběžná se stěnou domu a desky pak položíme kolmo ke stěně. Ideální sklon je 1 cm na 1 metr délky terasy, čímž je zajištěno dobré odvodnění terasy a vodu nepřivádíme ke stěně domu. Podpůrná konstrukce nesmí mít rozteč profilů větší jak 50 cm. Pro zlepšení stability jsou pak vhodné i příčné spoje. Při napojování desek musí jejich oba konce ležet na podkladovém rámu (profil 80 x 40 mm). Jinak by mohlo docházet k jejich prohnutí. Nezapomeňte také, že mezi stěnou, podkladovou konstrukcí a deskou musí být ponechána dilatační spára široká alespoň 15 mm. 

Terasové desky pokládáme tak, že mezi jednotlivými díly ponecháváme dilatační spáru 12 mm v podélném a 3 mm v příčném směru. Upevňovací šrouby neutahujeme takzvaně „na krev“ a otvory pro šrouby vrtáme do desek o něco širší, jinak se budou desky vlivem tepelné roztažnosti deformovat. Používáme zásadně šrouby s antikorozní úpravou o velikosti 6 x 60 mm. Pořídit si lze rýhované terasové desky rozměrů 1500 x 140 x 30 mm (6,3 kg) či 1500 x 330 x 30 mm (14,5 kg) v barvě šedé a hnědé.

Nátěry tento materiál nevyžaduje – je probarven v celé hmotě a nesaje vodu, není porézní, pokud však chcete změnit barvu povrchu, není nátěr vyloučen. V případě terasových desek se ale nedoporučuje. Pokud si však pořídíte například plastové plotové profily (plotovky), klidně barvu jejich povrchu změňte.

Materiál může obsahovat jinobarevné skvrny do plochy 1 cm². Jednotlivé desky se od sebe přitom mohou barevně lehce lišit. Vlivem povětrnosti dochází u výrobků z TRAPLASTU ke změně jejich původního zbarvení do světlejších odstínů (patině). Tato skutečnost nemůže být předmětem reklamace. Pokud chcete povrch terasy po letech oživit, použijte hydrofobní penetrační prostředek odpovídajícího odstínu (například Luxol). Barva se vpije do vrstvičky zoxidovaného plastu a plot vypadá jako nový. Znovu však opakujeme, že nátěr není absolutně nutný, životnost materiálu jím nebude nijak ovlivněna.

Zdroj: www.recyklace.cz