Určitě platí, že betonové zatravňovací dlaždice příliš vysušují hlínu, jelikož se za teplého počasí nejenže silně zahřívají, ale zároveň nasávají vodu. Proto je třeba v jejich případě travní rostliny častěji a intenzivněji zalévat. Plastová zatravňovací dlažba se sice za horka nahřívá také, ovšem nesaje absolutně žádnou vodu, což je její ohromná výhoda. Tato přednost je však vyvážena vyšší cenou.
Pokud vysejete travní semena do otvorů v betonové vegetační dlažbě, tráva často zajde, když jí nevěnujete dostatečnou péči. Na trhu přitom najdete tři základní varianty zatravňovací dlažby: tradiční betonové dlaždice, dlaždice plastové tenkostěnné a dlaždice plastové silnostěnné (oba typy plastových dlaždic se vyrábí z recyklovaných plastů). Silnostěnné plastové dlaždice se přitom podobají těm betonovým svým tvarem i vzhledem. Pouze při detailním pohledu poznáme rozdíl. Samozřejmě dovedou všechny tři typy vegetačních dlaždic zpevnit plochy pozemků.
Beton ale příliš nepřeje symbióze s travním porostem, jelikož mu ubírá vláhu a to podstatně. Pokud si uvědomíme, jak velké (resp. malé) jsou otvory v dlaždicích, do kterých trávník vyséváme a jak mohutná je v poměru k nim betonová konstrukce zatravňovací dlažby, je nasnadě, kolik vody beton trávníku odsaje. Intenzivní zalévání je pak navíc až příliš nákladné. Obzvláště za horkých slunečných dnů, když jen trochu zaprší a nebo plochu pokropíte vodou, si dovede beton nasát pomalu veškerou vodu. Je proto třeba velmi intenzivní déšť, na který nelze spoléhat, a nebo intenzivní zalévání.
Betonová vegetační dlažba je navíc méně odolná vůči klimatickým vlivům (nasaje vodu a ta zamrzá, čímž dlaždice praskají), UV záření a solím. Navíc je oproti dlaždicím plastovým i výrazně těžší a hůře se s ní manipuluje, a to za obdobné odolnosti vůči zátěži pojezdem.
Plastová zatravňovačka přitom nesaje vláhu rostlinám vůbec. Je vyráběna z odpadních PE-fólií s podílem běžného plastového odpadu, čili z plastu recyklovaného. Tento materiál odolává klimatu (voda, mráz, …) a UV záření a dosahuje dostatečné nosnosti, dokonce i pro zatížení automobily v případě dlaždic silnostěnných (ty tenkostěnné jsou určené jen na pochozí plochy, ovšem zde vytváří mnohem hustší travní porost právě díky tenoučkým stěnám).
Betonová vegetační dlažba
Plastová vegetační dlažba
Ať už beton či plast, dlaždice se ukládají velice snadno (ty betonové jsou pouze těžší a hůře se s nimi manipuluje) a řeší problém s nezpevněnými pozemky především na jaře, kdy rozmrzá půda a nebo za dlouho trvajících dešťů. Dlažbu (resp. otvory v ní) lze navíc místo travního porostu zasypat štěrkem či menšími oblázky a takové plochy vypadají také pěkně. Samozřejmě jak kde. V případě té betonové si tímto způsobem uspoříme náklady na zalévání, ale i na stavební materiál, už jen klasická zámkovka by vyšla dráž.
Pokud pak trváme na travním porostu a přitom je třeba plochu zpevnit, ale zároveň i zatěžovat (například pojezdem automobilu), je zatravňovací dlažba prakticky jediným možným řešením. A pokud se přece jen rozhodneme pro tu levnější betonovou, je třeba dlaždice před pokládkou impregnovat, abychom minimalizovali jejich nasákavost.
Zcela nevhodná je však tato dlažba na pochozí plochy, kde se předpokládá i chůze ve vysokých podpatcích či pohyb starších nebo zdravotně postižených osob. S francouzskými holemi, berlemi či invalidním vozíkem, případně dětským kočárkem, se po ní pohybuje opravdu neprakticky, dokonce lze říci, že je nebezpečná. Též není vhodná pro pohyb těch nejmenších – například s odrážedly a dětskými koly s pomocnými kolečky. Prostě by se jim po ní pohybovalo špatně.
Vegetační dlažba
Pokládka zatravňovací dlažby
Nejdříve se před pokládkou vyznačí plocha, kam budeme zatravňovací dlaždice umisťovat.
Pak je třeba odebrat zeminu. Hloubka výkopu je závislá na požadované nosnosti a na propustnosti podloží. Třeba před garáž s osobním automobilem je nutné zeminu odebrat do hloubky 20 až 30 cm při standardním podloží, v případě jílovitého podloží až 40 cm.
Celou plochu je následně třeba zhutnit a upravit do naprosté roviny.
Mezi štěrkové podloží a vyrovnávací vrstvu je poté vhodné položit hustou síťovinu z mikrovláken. Ta zpevní podloží a zároveň zabrání prorůstání plevele do trávníku.
Na připravený podklad navezeme nosnou vrstvu štěrkopísku (10 až 20 cm), kterou opět vyrovnáme a zhutníme.
Nakonec nasypeme na plochu čtyřcentimetrovou směs štěrkopísku a kompostu, kterou zarovnáme pomocí prkna a již nehutníme.
Poté se pokládají zatravňovací dlaždice. Pokud jsou opatřené zámkem, je třeba držet se orientační značky, která určuje správný směr kladení panelů. Panely je vhodné pokládat kolmo ke směru jízdy.
Nakonec je třeba vyplnit otvory v dlaždicích zeminou a osít vhodným travním semenem.
Nakonec povrch zasypeme tenkou vrstvou písku.
Pokládka zatravňovací dlažby není složitá. Abyste ale předešli případným nepříjemnostem vzniklým nekvalitní pokládkou a dlažba dobře a dlouho sloužila, nechte si ji raději položit od specializované firmy.
