Pokojové rostliny, které je těžké zahubit špatnou péčí Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Kladný vztah k pokojovým rostlinám nutně neznamená i stejně pozitivní vztah k péči o ně. Lidí, kteří mají rádi zeleň, ale z nejrůznějších důvodů prostě zapomenou květináče zalít, je dost. Jaké druhy jim můžeme bez obav doporučit?

Křehkou krásu orchidejí teď přenechme těm, kteří mají čas se s nimi piplat. My bychom rádi trochu veselé zeleně do domácnosti, aniž bychom pak museli trávit hodiny tím, že kolem ní budeme muset poletovat jako pilné včeličky. Hledáme pokojovky, které prostě přežijí všechno, a náš nezájem investovat do nich energii péčí jim v zásadě prospívá. Které to jsou?

Tchýni jen tak něco nepoloží

Vsadit vlastní boty můžete na nezničitelnost Sanseverie, neboli Tchýnina jazyku. Chlad, průvan, nebo naopak horko přetopené místnosti? Tahle rostlina se tváří, že se jí to netýká. Nevadí jí zaprášené prostředí, polostín ani stín. Snese se i s kuřákem. Že jste odjeli na dovolenou? Až se vrátíte, pořád tam bude. Potěší jí zálivka jednou týdně, a když jí opravdu chcete udělat radost, stačí jí otřít listy vlhkou utěrkou.

Máte problém odhadnout zálivku? Bojíte se, že můžete přelít a rostlinu tím zahubit? Šplhavnici zlaté, které přezdíváme potos, je to upřímně jedno. Pokud se o ni budete hezky starat, může se roztahovat, pnout po okolí a vesele zelenat. Když na ní zapomenete? Dělá vlastně pořád to samé. Navíc je unikátní tím, jak snadno dokáže regenerovat. Pokud jste na ni na dlouho zapomněli, stačí ji znovu zalít. A ráda vám vaši ne-péči odpustí.

Zamioculcas? Jeho rodové jméno zní jako jazykolam, ale s kulkasem zamiolistým vedle opravdu nešlápnete. Je něco, čeho si tahle rostlina žádá? Nu, vlastně jen klidu a nezájmu. Péče mu spíše škodí. Jeho dužnaté listy umí dobře pracovat s nedostatkem vody, je velmi odolný. Zrovna tak dobře ale snáší vlhkost. Navíc působí docela esteticky, takže je ideální květinou, kterou můžete zapomenout třeba v koupelně. Na věky.

Srdečné pozdravy z tropů

Pěstovat ve velkém palmy vyžaduje cit pro optimální růstové podmínky. V případě dracény nic takového ale nehrozí. Rostlinka původem z Kamerunu je totiž zvyklá na drsné zacházení a podmínky, které jiným pokojovkám nelahodí. Období sucha nebo chladu? Prosím, když to musí být. Její reakcí je, že zpomalí nebo utlumí růst. Má raději méně než více vody, ale jinak si vaší pozornosti nežádá. Podobně odolná je pak i palma – juka.

Pod latinským názvem Nephrolepis se v katalogu nezničitelných rostlin skrývá ledviník. Kapradina. Takové si obvykle spojujeme s tropickým vlhkem a horkem. Ledviník je ale ve svých požadavcích o poznání skromnější. Navíc bujnou záplavou členitých listů přispívá k čištění ovzduší, od prachu i mastnoty. Zalévejte, poroste. Zapomeňte zalévat… a neděje se dohromady nic.

Banánovník vám možná přijde jako dost náročná rostlina, ale ve skutečnosti patří mezi velmi nenáročné chovance. Je to takový němý svědek, vyčkávající na schodištích, v kancelářích a zasedačkách. Manuál pro jeho pěstování lze shrnout jednoduše: osychají-li listy na koncích, je třeba ho zalít. Neděje se tak? Netřeba zalévat. A to je celé. Uvítá teplo, ale přímé slunce už nemusí.

Malé, velké, ve vzduchu

Nedostatek místa pro velké květináče? Vyzkoušejte třeba malé tlustice. Jsou velmi vděčné za trochu světla, ale jinak toho moc nepotřebují. Je fajn je párkrát za sezónu zalít, ale vydrží i měsíc bez vody. To víte, pochází z jihu Afriky. Pokud s ní dokážete sladit vzájemné požadavky na ne-péči, začne se aktivně množit, z opadaných lístků.

České názvy jsou někdy do krajnosti matoucí. Třeba sloní nohu, Beaucarnea recurvata, bychom v Africe na safari hledali marně. Jejím domovinou je Mexiko. A z toho se už tak nějak dá odvodit, co bude mít tahle rostlinka ráda: sluníčko, sucho a pálivá jídla. I když, to poslední raději ne. Jinak přes zimu preferuje spíše chlad, a ještě méně zálivky. Takže ideál.

Je libo větší porci exotiky a k tomu opačný extrém? Vyzkoušet můžete tilandsie. Je s nimi snadné pořízení. Žijí totiž jako epifyty, rostliny přisedlé na jiných rostlinách. A proto jejich kořeny už dávno rezignovaly na nějaké shánění se po vodě. Přijímají ji povrchem celého těla, ideálně ve formě rosy. A děláte to s monotónní pravidelností každý den. Takže si nemusíte pamatovat, kdy jste ji zalévali naposled. Můžete to dělat pořád.