Pomalu po dálnici anebo rovnou zůstat doma? Řešení se nabízí samo

Nastřádané zásoby pohonných hmot v Evropě se mezitím povážlivě tenčí, a jediné, co narůstá, je míra nejistoty. Obav z budoucnosti. Oddálit neradostné scénáře spojené s vyčerpáním palivových rezerv se Evropa pokouší různě. Jedním z navrhovaných řešení, které teď rezonuje i na úrovni Evropské komise, je doporučení snížit rychlost na evropských dálnicích ze 130 na 120 km/h.

Nápad to, alespoň ve svých hrubých obrysech, úplně špatný není. Při nižší rychlosti klesá odpor vzduchu a motor pracuje efektivněji, což vede k nižší spotřebě. A nižší spotřeba pohonných hmot je přesně to, co by se teď v Evropě docela hodilo. Podle analýz může snížení rychlosti o 10 kilometrů v hodině znamenat citelné snížení spotřeby, aniž by to nějak drasticky prodloužilo celkovou dobu jízdy. Zpomalit jízdu na dálnicích by ušetřilo asi desetinu spotřeby, a tím by koupilo čas navíc. Prozatím.

Řešení to není úplně samospasitelné, nevystačíme s ním na neomezeně dlouhou dobu. Ale mohlo by pomoci. Hodilo by se ale při tom uvažování nad možnými úsporami navrhnout ještě jedno takové funkční řešení, které se samo docela nabízí, je už praxí jednou otestované a přitom vede k ještě větším úsporám pohonných hmot. A nejen jich, třeba i k úsporám času.

O jaký zázračný nápad jde? Ve vzpomínkách nemusíme tentokrát chodit moc daleko. Že se dá docela slušně pracovat i z domu, to se ví už od dob covidu-19. Pokud jste na něj tedy úplně nezapomněli. Ale rádi vám to připomeneme. V roce 2020 měli ti, co mohli, raději zůstat doma.

Cílem bylo „zploštit křivku nákazy“ skrze „omezení sociálních kontaktů“. A vidíte, je to tu zase. Jen tedy v obměněné verzi. Sociální kontakty totiž není třeba tlumit, ale to, že budete – pokud můžete – pracovat z domu, by se do úspor paliv a šetření energií mohlo promítnout velmi slušně.

Vlastně o dost výrazněji než zvažované zpomalení jízdy na dálnici. Pokud byste mohli pracovat z domu, umožnil by vám to váš zaměstnavatel, auto byste vůbec startovat nemuseli. A pokud něco z fyziky ještě platí, tak to, že nepohybující se vozidlo určitě šetří víc pohonných hmot než vozidlo pohybující se, byť jenom pomalu.

Není přitom od věci podívat se občas přes plot, jak to teď mají zavedené u sousedů. Třeba jen pro inspiraci. Když takhle zvědavě nahlédnete do Afriky nebo Asie, přijde vám, že jsou ve „zvládání krize“ zase trochu před Evropou.

V Egyptě kvůli hrozbě energetické krize zavedli v pracovním týdnu jeden povinný den práce z domova. Na Srí Lance se s tím nemazali a rovnou o jeden den zkrátili pracovní týden. Mají teď tři dny volna. Čtyřdenní pracovní týden zavedli pro zaměstnance veřejného sektoru na Filipínách, v Bangladéši uzavřeli vysokoškolské kampusy a přešli na „domácí on-line výuku“. V Jižním Súdánu zavedli plánované odstávky dodávek elektřiny (zrovna tam pravda doplňují odstávky neplánované). V dalších zemích pak posouvají otevírací dobu obchodů (a rovněž dobu zavírací) nebo mění režim směnných provozů. Místo tří směn jedou na dvě.

Všude zkrátka dělají „něco“, co přináší výrazné úspory energie a pohonných hmot. To v Evropě se zatím jen diskutuje o tom, že by se možná na dálnici mělo začít jezdit pomaleji… přitom tu zásadní změnu by mohl přinést přechod k nějakému home-office modelu. Byť třeba jen částečnému.

V zemích Evropské unie se 37,2 procenta všech zaměstnanců počítá k těm, kteří každodenně do práce dojíždět opravdu musí. A 22,6 procenta zaměstnanců naopak patří mezi ty, kteří mohou dva dny z pětidenního pracovního týdne strávit doma, aniž by se to projevilo nějakou odchylkou v pracovní výkonnosti nebo ekonomickým propadem.

Pandemie navíc ukázala, že zorganizovat přechod k práci z domu lze mnohem snadněji i ve větších podílech a měřítcích. Zkrátka, jde to. Jaro má letos být slunečné, stejně jako léto. Takové léto, při němž se nejspíš nebude dát lacino létat do zahraničních dovolenkových destinací.

Nadělit si úsporný dárek, práci z domova, by teď Evropě vůbec neškodilo. Na pohonných hmotách by se tím ušetřilo opravdu výrazně, bez ohledu na krizi.

Bohužel, ve vedení evropských firem a společností převládá názor, že takové náhlé změny v pracovních vzorcích vyvolají přinejmenším katastrofu. Jenže už, poučení nedávnou minulostí, víme, že práce z domu žádnou zhoubu nepřinesla.

Zhoubné je jen to, jak se pořád přidržujeme starých a zažitých vzorců práce. Patří k tomu zaměstnanci dojíždějící do kanceláře jen proto, aby se účastnili porad, které lze organizovat jako videokonference. Anebo v horším případě, aby se ze stolního počítače v kanceláři připojili k videohovorům. A taky manažeři stojící v kolonách, aby mohli naposílat e-maily, či konzultanti létající na desetiminutové prezentace. To vše odráží zastaralou kulturu, která si zaslouží odejít do důchodu.

Přitom hybridní modely zaměstnanosti – například tři dny práce z domu a k tomu dva dny „dojíždění do kanceláře“ by v řadě případů úplně postačily, a zároveň by učinily Evropu odolnější vůči příštím pandemickým výkyvům i nenadálým blízkovýchodním a jiným krizím. Snížit rychlost na dálnicích je jako krátkodobé opatření, sloužící k omezení spotřeby paliva, docela jednoduchý a funkční nápad. Ovšem jenom po omezenou dobu. Změnit model zaměstnanosti, přidat na „práci z domova“, by mohlo přinést zásadní a dlouhodobé zlepšení.

Zdroj: TheConversation.com, Autoblog.it