Poskytnout každému dítěti samostatný pokoj, to je dar, který dítě nedocení. Dokud totiž nezná „nevýhody“ společného dětského pokoje, sdíleného s dalšími sourozenci, hodnotu v něm neuvidí. Kromě toho společné dětské pokoje pomáhají s vnitřním rozvojem a růstem svých malých obyvatel.
Potřebuje mít každá vaše ratolest svůj vlastní pokojíček? Pokud ne vy sami, tak alespoň dětští psychologové mají jasno v tom, že tímhle směrem své snahy při zařizování bytu nebo domu vést nemusíte. Naštěstí. Protože by se tím jen vaše obydlí proměnilo na jednu velkou noclehárnu. Společný dětský pokoj „vůbec nevadí“ tam, kde jsou od sebe sourozenci nepříliš vzdálení věkem a snadno jej obhájíte i tam, kde jsou si věkem vzdálení.
Tak jak to popisují odborníci (kteří snad už nějaké děti mají): „Ve sdíleném prostoru jednoho pokoje se sourozenci sblíží, i když se hádají. Silné emoce - ať už negativní, nebo pozitivní - jim pomohou vytvořit celoživotní pouto.“
V praxi to není jen o tom, že v roli rodičů zařizujících bydlení společným dětským pokojem ušetříte místo. Je to o tom, jaké hodnoty skrze sdílený společný pokoj svým dětem předáváte. A pokud jde třeba o rozvíjení tolerance, pojem vlastnictví, podporu emoční inteligence nebo komunikativnost, je víc dětí v jednom pokoji dobrou cestou.
Je to mnohem „lepší“ příprava na budoucí život (nejen středoškolské internáty nebo koleje vysokých škol), než samostatné pokoje s jedináčky. Protože se musí naučit spolu žít, byť mají často naprosto rozdílné představy o denním harmonogramu, uspořádání místnosti nebo úklidu.
Místo solitérů vychováváte společným pokojem „malé dospělé“. Nebo aspoň o něco dospělejší, vyzrálejší děti. Které jsou schopny chápat své vlastní potřeby v kontextu potřeb ostatních.
Ke kladům sdíleného dětského pokoje tedy například patří rozvoj sociálních dovedností (děti se učí spolupráci, empatii, řešení konfliktů a komunikaci, protože jsou v neustálém kontaktu), pocit bezpečí a sounáležitosti (nepřijdou si tak osamělé, vždycky mají „někoho“ a netrápí je bubáci pod postelí ani v hlavě), podpora kreativity a hry (ve více dětech se ty ztřeštěné spontánní nápady realizují lépe).
Tyhle benefity mají samozřejmě svoje přirozené meze.
Každý svůj koutek
Je totiž třeba, aby děti v rámci toho společného prostoru mohly mít i svůj vlastní koutek a vlastní prostředky k naplňování potřeb. Například? Tu lampičku na čtení u postele by měl mít každý/každá svou. Stejně tak by každé dítě mělo mít svou vlastní skříňku na své věci (pozor, nejen na oblečení, ale i na vlastní poklady a hračky). Vlastní prostor ke kreslení, učení.
Každé dítě by se v rámci společného prostoru mělo mít možnost kreativně projevit po svém – tedy například vlastní nástěnkou s obrázky nebo plakáty.
Potažmo by jejich postýlky a postele/palandy měly disponovat závěsem. Aby se, zvláště během dosívání, mohlo balancovat rozdílné pojetí. Kdy si někdo chce ještě číst, a jiní už jdou spát. Ve věku dospívajících pak přijdou ke slovu dobrá sluchátka, která nebrání poslechu hudby bez rušení ostatních. I když právě o tom je vytváření ohleduplnosti též.
Hodí se zmínit, že společný dětský pokoj je přesně tou lekcí, jejíž hodnotu samy děti pochopí až mnohem později.
Jak to? Protože sourozenci ve společném dětské pokoji se docela jednoznačně vyjadřují o tom, že – pokud by mohly – uvítaly by pro sebe spíše pokoj samostatný. Chtějí mít své vlastní království. Ale tím, že jim nedáte to, co tolik samy chtějí, jim poskytujete impuls pro další život.
Tato lekce se přenáší třeba do toho, že když dospějí, jejich metou je pořízení vlastní nemovitosti, v níž si to budou moci „po svém“ samy zařídit.
Rodiče mají přirozenou tendenci chybovat. A i ti, kteří sami vyrůstali ve společném dětském pokojíčku, se snaží udělat svým ratolestem radost a (prý až v 70 procentech případů) jim chtějí nadělit pokoj samostatný. Takový dárek ale radost neudělá, respektive nepřinese kýžené benefity. Zvlášť ne bez předchozí zkušenosti se společným pokojem.
Dá se nadneseně říct, že dětskými pokoji samostatnými i dětským pokojem společným rodiče vytváří u svých ratolestí určitý druh traumatu. Ale jen s tím pokojem společným se to „trauma“ přetaví v pozitivní důsledky.
Zajímavým aspektem, na který odborníci z oblasti dětské psychologie upozorňují, je současný „formát“ dětství. Vládnou moderní technologie, svět sociálních cítí a digitální virtuálno.
To není stesk po letech minulých, ale realita. A právě v kontextu této nové reality je varováno před tím, že děti jsou fyzicky mnohem více osamělé, než bývaly snad kdykoliv předtím. Když jim ale dáte společný dětský pokoj, míra jejich izolace od okolního prostředí, tíseň samoty, nebude tak intenzivní.
Zdroj: TheAtlantic.com, pewresearch.org, thedownsizecolumbus.com, Medium.com
