Taro kořen je u nás novinkou, která se však již tu a tam objevuje na pultech obchodů. Dokonce si jej však můžeme vypěstovat i doma v květináči a nebo na zahradě. Jde o dokonalou bezlepkovou zeleninu a dlužno říci, že i velmi chutnou. V kuchyni najde v každém případě široké uplatnění. Stinnou stránkou této plodiny jsou zmínky o jedovatosti kořene. Co s tím?
Jak je to s jedovatostí taro kořene
Začněme právě jedovatostí kořene, ta je totiž pro volbu této zeleniny zásadní. Stačí vyjít ze zásadní informace, že se kolokázii (resp. taro kořenu, tedy kořenu kolokázie) říká brambor tropů. A dokonce patří mezi nejstarší zemědělské plodiny. A co víc, je považována za jednu z prvních rostlin pěstovaných v lidské historii. Ideální podmínky pro pěstování najde na bahnitých polích mnoha míst Oceánie, Asie a Afriky. Stále však roste i planě ve volné přírodě. Na našem území najdeme taro kořen především na pultech asijských obchodů, případně jej můžeme objednat na internetu.
Taro pěstovali a konzumovali již staří Číňané, Indové, Egypťané a Římané. Dnes je nejvíce využíván v kuchyních Jihovýchodní Asie, Indonésie a Tichomoří. Je však místy pěstována i jako okrasná rostlina.
Vraťme se ale k jedu. Hlízy některých odrůd obsahují škodlivou kyselinu šťavelovou. Taro kořen je proto třeba důkladně tepelně zpracovat vařením ve vodě a tu musíme po vaření vylít. Je to vlastně podobné jako s rebarborou (taktéž obsahuje kyselinu šťavelovou a nelze ji konzumovat syrovou) a bramborami, které kdysi zachránily Evropu před hladověním. Bez vaření je konzumovat nelze, navíc jsou syrové též mírně jedovaté, čím zelenější mají slupku, tím jsou jedovatější.
Co je „taro kořen“
Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta), jinak též taro, je druhem jednoděložné rostliny z čeledi árónovité (Araceae). Tato velmi stará kulturní rostlina nabízí hlízy o hmotnosti až 5 kg, kterou jsou dosud významnou součástí tradičního jídelníčku mnoha zemí Asie a Afriky. Tyto hlízy rostliny z čeledi aronovitých, se však v našich podmínkách běžně nepěstuje, rostlina je pěstována především kvůli svým velkým dekorativním listům. Je tedy pěstována především jako rostlina pokojová. Všimněte si, že má kolokázie dnes v Evropě dosti podobný osud jako kdysi brambory. Ty byly pro změnu dlouho pěstovány pro své nádherné květy. Až po staletích se zjistilo, že mohou vyřešit potravinové problémy, a že se jim právě v Evropě báječně daří. Ovšem v případě brambor šlo o chladnější oblasti. Hlízy kolokázie mají po rozkrojení barvu bílou až smetanovou, jejich hmotnost je od 50 gramů až do 5 kilogramů.
Využití taro kořene, nutričního zázraku nabitého zdravím
Hlízy kolokázie se vaří, pečou (pečené chutnají podobně jako jedlé kaštany), smaží a nebo suší a melou na mouku. Vyrábí se z nich též škrob, který má menší zrna a lepší dietetické vlastnosti než škrob z brambor. Chuť dužiny hlíz je jemná, po uvaření měkká a má až mírně rosolovitou konzistenci. Ideální je pro přípravu polévek, kaší, příloh k masu, případně však i sladkých dezertů. Dokonce jsou konzumovány i řapíky a mladé listy jako listová zelenina s vysokým obsahem vitaminu C. Čili využití je podobné jako u mangoldu a špenátu.
Velké množství organických látek, minerálů a vitamínů, které hlízy kolokázie obsahují, je velmi důležité pro lidské zdraví (vysoký obsah vitaminu C, A, B6 a E, hořčík, železo, zinek, fosfor, mangan, měď, kyselina listová, draslík). Dokonce jsou prokazatelné i protirakovinné účinky. Důležitý je také vysoký obsah sacharidů (až 26 %), který zajišťuje dobré řízení hladiny cukru v krvi, vlákninu a rezistentní škrob pro změnu ocení hlavně lidé s cukrovkou. Sacharidy navíc výrazně pomáhají snižovat riziko srdečních onemocnění, jelikož snižují hladinu cholesterolu. Pro vysoký obsah vlákniny mají hlízy též pozitivní vliv na lidský trávicí systém, podporují peristaltiku střev, brání plynatosti, nadýmání, křečím, zácpě a průjmu. Též pomáhají v boji s nadváhou.
Pěstujeme kolokázii jedlou
Na zahradě nám kolokázie poroste nejlépe okolo vodních ploch, je však velice náročná na pěstování. Má totiž vysoké nároky na vlhkost a teplo. Navíc je třeba rostliny před zimou ukrýt do tepla, venku mohou být pouze od května do září. Kolokázie přezimují při teplotách okolo 16 °C. Oč složitější je pěstování, o to snadnější je množení. Stačí totiž větší hlízy rozkrájet na menší kusy, přičemž se musíme řídit počtem oček. Každý kousek musíme vysadit očkem vzhůru.
Substrát vyžaduje kolokázie mírně kyselý a dobře propustný, ideální je smíšený s říčním pískem. Abychom udrželi optimální teplotu a vlhkost, je k předpěstování sazenic ideální miniskleník, umístěný na světlém a teplém stanovišti. Musíme se však vyhnout přímým slunečním paprskům. Až zakořeněné hlízy lze vysadit do květináčů, přičemž Nezapomeneme na drenážní vrstvu. Jelikož se kořeny kolokázie rozrůstají velice rychle, je třeba rostlinu pravidelně přesazovat do většího květináče. Substrát musíme udržovat stále vlhký, aby listy nezačaly odumírat a rostlina se nestáhla zpět do hlíz. Pokud se to však stane, netruchleme, po zalití nám opět vyraší, je to učiněný nezmar.
Pokud jsou již rostliny otužené a na naše sezónní sluneční podmínky navyklé, můžeme je s klidem přesunout ven na záhon, kde mohou zůstat až do příchodu prvních mrazíků. V tuto dobu opatrně vyjmeme hlízy ze záhonu, očistíme je, zbavíme odumírajících listů a zeminy a do jara uskladníme na suchém a tmavém místě.
