Proč izolovat rozvody vody Zobrazit fotky zobrazit 4 fotky

Prostě jakmile vodu jednou ohřejeme, měla by ohřátá zůstat a to platí jak pro vodu užitkovou, tak topnou. Pokud ji necháme v trubkách chladnout, dosáhneme jediného – významných tepelných ztrát. V případě vody užitkové může být dalším důvodem prodlevy také délka vedení, proto by měly být zásobník na ni či bojler umístěny tak, aby byly rozvody vody především do koupelny a kuchyně co nejkratší (max. 5 metrů).

Obalení trubních rozvodů vody tepelnou izolací patří k základním předpokladům dosažení úspor v domě. Každé ohřátí vody nás prostě něco stojí. A je už jedno, zda jde o vodu teplou užitkovou či topnou. A jelikož vedeme zpravidla teplou vodu hned vedle studené, je důležité obalit i rozvody vody studené. Navíc nám říká platná vyhláška 193/2007 Sb. o stanovení účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie, že je třeba snížit tepelné ztráty, které vedením vody v potrubí vznikají.

Tepelné ztráty u potrubí

Tepelné ztráty potrubí vyvodíme z jednoduché rovnice Q = Uo x l x (tA – tB). V rovnici je Uo součinitel prostupu tepla válcovou stěnou, l je délka potrubí a závorka udává rozdíl teplot uvnitř (tA) a v okolí potrubí (tB). Součinitele Uo si najdeme v jednoduché tabulky, která nám srovnává hodnoty v závislosti na světlosti konkrétní trubky:
  • DN 10 – DN 15: 0,15 W/mK
  • DN 20 – DN 32: 0,18 W/mK
  • DN 40 – DN 65: 0,27 W/mK
  • DN 80 – DN 125: 0,34 W/mK
  • DN 150 – DN 200: 0,4 W/mK
Samozřejmě jde jen o teoretické hodnoty, které je třeba poměřit s realitou. Ta je dána součiniteli přestupu tepla mezi trubkou a okolím a též součinitelem tepelné vodivosti izolace. Výpočet se proto stává složitějším při použití různých druhů materiálů trubek a izolací. Základní informaci o trubních materiálech najdete v laserem vytištěných údajích na trubkách a izolacích, hodnoty si pak jednoduše najdeme na internetu. Například pro trubky z plastů platí:
  • PP-3: 0,24
  • PEX: 0,41
  • PB: 0,22
  • PVC-C: 0,14
Ovšem běžný laik nemusí žádné výpočty provádět. Prostě jen stačí vědět, že izolovat potrubí je třeba a o vše se postará řemeslník či odborná firma. Pouze izolací potrubí zamezíme únikům tepla, které jsme pracně a draze vyrobili.
Izolace potrubí se provádí mnoha druhy materiálů. Základ představuje pěnový polyetylen, který zabraňuje kondenzaci vody (prodáván je i s paropropustnou fólií). Tento materiál je chemicky a tvarově stálý. Dále se používá kruhově extrudovaný polyetylen, který je schopen odolávat většímu rozsahu teplot. A pokud má izolace odolávat ještě vyšším teplotám, saháme po kamenné Minerální, čedičové) vlně, skelné vatě, izolaci z hlinito-křemičitých vláken a podobně. Izolace se doporučuje i pro venkovní rozvody, konkrétně například kaučuková s uzavřenou buněčnou strukturou. Izolace též mohou být ještě ochráněné hliníkovou fólií.

Tloušťku izolací a jejich výběr vždy nechte na odbornících. Nakonec je již standardně uváděna i v projektové dokumentaci. Například běžné šesti milimetrové izolace často nestačí a pouze zvyšují kondenzaci vody na trubkách. A to nechceme. V každém případě však platí, že čím je izolace silnější, tím je dražší, proto je třeba, aby odborník určil optimum. Předimenzování izolací je v tomto případě zbytečné a poddimenzování také. Dokonce je možné najít na internetu aplikace, které tloušťku izolací vypočítají, jednoduchou odpověď však najdeme i ve staré a již zrušené vyhlášce 151/2001 Sb., která uváděla:
  • do DN 20 > 20 mm
  • DN 20 až DN 35 >= 30 mm
  • DN 40 až DN 100 >= DN
  • nad DN 100 >= 100 mm
Určitě je však důležitější než samotná tloušťka izolace její provedení. Například je chybou nechat neizolovaná kolena, izolace přesně nedoléhá na trubku, není upevněna, naprosto nevhodně jsou izolované fitinky, ventily a jiné části. Třeba jutovina je zcela nevhodné, stejně jako jakýkoli textil, jelikož pouze sají vodu a neodpařují ji, přičemž nebrání její kondenzaci.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com