Salámovník či salámový strom je africký přízrak, který léčí, ale jíst se nedá

Kigélie africká (Kigelia africana) skutečně plodí plody rozměrů a formátu (tvaru) známého uzenářského zboží, které nazýváme salám. Jde o jediný druh rodu kigélie. 

Podle šamanů afrických kmenů jsou tyto plody dokonce všelékem na veškeré druhy nemocí, ovšem konzumují je volně žijící zvířata, pro člověka nejsou jedlé, dokonce jsou jedovaté. Možná to však těm zvířatům nikdo neřekl, chutnají totiž žirafám, slonům, hrochům, nosorožcům, prasatům i paviánům. Listy jsou pro změnu potravou pro kudu velkého a dobytek domorodců. Například v Austrálii je pak tento strom oblíbeným hnízdištěm papoušků rodu kakadu.

Pražená semena kigélie slouží v Africe v dobách hladu jako nouzová potravina. Smažené či fermentované plody se pak využívají k ovonění místního piva. Dřevo této dřeviny je tuhé a místně se využívá například k výrobě dlabaných kánoí. Tedy pokud je v daném místě dovoleno kigélie kácet. V mnohých afrických komunitách jsou tyto stromy uctívané a chráněné před případným pokácením.

Ovšem i v civilizaci světě našly plody salámovníku využití. Najdeme je v některých druzích kosmetických přípravků (např. v krémech a lécích na kožní choroby) a využívají se v homeopatii pro své antibakteriální účinky. V místní africké medicíně jsou pak využívány všechny části kigélie, léčí se jimi především různá zranění, vředy, syfilis, revmatismus a ledvinové a žlučníkové choroby. Odvar z kůry a listů se používá jako protijed při hadím uštknutí. Kigélii zná dokonce i medicína indická.

Strom je též často využíván jako slunečník, lidé se pod ním schovávají před rozpáleným sluncem, ovšem pád těžkých plodů na hlavu je v tomto případě značným rizikem. Kigélie je také typická nádhernými květy, které však odporně zapáchají.

Z čerstvých a snadno klíčících semen kigélie může vyrůst mohutný strom, měřící na výšku 8 až 18 metrů. Semena ochotně vyklíčí například i v říčním písku, strom navíc netrpí škůdci a chorobami. Semena kigélií nejčastěji roznášejí papoušci. Velké, temně červené až purpurové květy se objevují až na dospělých stromech mezi zpeřenými vstřícnými listy. Květy mají z vnější strany žluté žilky a vyrůstají v květenstvích, dosahujících na délku až 1 metr (samotné květy měří okolo 15 cm). Květy salámového stromu rozkvétají vždy na jednu noc a bohužel opravdu silně zapáchají. Má to však svůj smysl, lákají tím totiž netopýry, kteří květy opylují. Spodní pysk květu má vrásčitý povrch, aby se na něm mohli netopýři dobře zachytit. Květy však navštěvuje i různý hmyz, především včely a lišaji.

Mladé stromy mají hladkou šedou kůru, která se u starších stromů začíná odlupovat v šupinách a odpadává. Mladé stromy mají korunu spíše kulatou, starší pak korunu, která se rozrůstá do šířky (až 20 metrů). V našich podmínkách můžeme kigélii pěstovat pouze jako pokojovou rostlinu a samozřejmě doroste o poznání skromnějších rozměrů, jelikož uzavřeme kořeny do mobilní nádoby. V tropech je tato rostlina využívána též jako okrasná dřevina a to napříč kontinenty.

Listy má kigélie lichozpeřené, až 50 cm dlouhé, řapíkaté, vstřícné a nebo v přeslenech. Jednotlivé lístky jsou eliptické, podlouhlé až kopinaté, až 20 cm dlouhé a 6 cm široké. Listy jsou dosti kožovité, na vrcholu zaokrouhlené, celokrajné a nebo při vrcholu drobně zubaté, přisedlé nebo krátce řapíkaté. Květy jsou miskovité a mají zvonkovitý kalich zakončený dvěma laloky. Válcovité plody mohou být dlouhé až 100 cm a široké až 18 cm, vážit mohou až 12 kg. Plody jsou nepukavé, obsahují vláknitou dužninu a velká bezkřídlá semena.

Kigélie africká roste v Africe nejčastěji jako součást řídké stromové vegetace na vlhčích savanách, případně v galériových poříčních lesích a ve vlhkých lesích podél řek. Je rozšířena od nížin až do nadmořských výšek okolo 1800 metrů.

Mnohé formy této dřeviny jsou pouze ekologickými adaptacemi podmíněnými prostředím. Vždy však jde o jeden a ten samý druh, což dokázala genetika.