Materiál pro řízkování lze s úspěchem odebírat z různých částí rostliny. Z kořene, postranních výhonů, stonku, listů. U kaktusů například na sucho, z oddělků. Záleží pochopitelně na konkrétním druhu a jeho růstu. U bylinek se můžeme požadovaného výsledku dobrat různými cestami, s menším či větším úspěchem.
Kiwano má zvláštní sladkokyselou chuť a lidmi je řazeno mezi plodinu exotickou, ovšem lze je pěstovat ve sklenících za stejných podmínek, jako pěstujeme okurky a nebo papriky. Prostě jde o plodinu, která může obohatit náš stůl z vlastních výpěstků. A určitě je to zelenina. Třeba hned v příštím roce můžete začít, respektive již ke konci zimy rychlením sazeniček spolu s okurkami, paprikami, rajčaty, cuketami, dýněmi, patizony, lilkem apod.
Pálivé chilli papriky, ona vcelku populární plodová zelenina s pikantním přídechem, jež má blízko k čeledi lilkovitých, patří mezi víceleté rostliny. Tím je asi řečeno vše podstatné. Když investujete energii do jejich přezimování, oplatí vám to příští rok brzkým nástupem do květu i mnohem vydatnější úrodou. A teď vám poradíme, jak je správně přezimovat.
Co se ukrývá za letošními problémy s pěstováním teplomilné zeleniny, tedy nejen rajčat? Proč se jí poslední dva roky na venkovních stanovištích mnohde příliš nedaří?
Konec léta, přelom léta a podzimu a podzim jsou dobou, která nám jasně říká: „Nezapomeňte na cibuloviny kvetoucí brzy na jaře“. A také na rostliny hlíznaté. Jaro v zahradě prostě začíná již na podzim.
Margaritky mají více názvů, například pařížské kopretiny a kopretiny křovité, oficiálně se však jmenují kopretinovec dřevnatý. Na Kanárských ostrovech, což je španělské autonomní území kousek od Maroka, kvete kopretinovec prakticky po celý rok, stejně jako v oblastech s podobným klimatem a délkou dne. Toho sice v našich podmínkách dosáhneme obtížněji, přesto však budou tyto půvabné květiny v létě zdobit i naše záhony. A v případě teplého zazimování i mnohem déle.
Řeč je o kosmatcovitých rostlinách pocházejících většinou z jižní Afriky. Pro většinu pěstitelů sukulentů představují jeden ze základních stavebních kamenů sbírek. Prostě jsou nepostradatelné. Navíc patří do této skupiny sukulentních rostlin i živé kameny, které se rostlinám podobají až teprve v květu. A jde o skutečné skvosty pěstitelských sbírek.
Co může být radostnější odměnou celoroční snahy a píle, než koše a bedýnky plné úrody? Inu, občas by mohl potěšit i nějaký rekordní kousek. Jenže světová konkurence v oblastí rekordů vypěstovaného ovoce a zeleniny je těžká.
Uvádí se, že luskoviny dovedou obohatit jeden hektar půdy až o 40 kg dusíku (ale i mnohem více), což je ohromné množství. Mohou za to hlízkové bakterie, které se vyskytují na kořenech rostlin čeledi bobovité, s nimiž žijí v symbióze.
Plíseň okurková se nespecializuje pouze na okurky, jak jméno plísně napovídá, ale také na cukety. Smutné je, že tato plíseň výrazně sníží odrůdu a dokonce dovede i zlikvidovat celé rostliny. Zprvu se začnou na listech tvořit bílé až šedavé skvrny a nakonec povlaky na celých plochách listů. A jak začne plíseň napadat i plody, máme po úrodě.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
Šrucha velkokvětá je teplomilnou a světlomilnou rostlinou, která otevírá své květy pouze za plného slunce. Stejně jako třeba gazánie. Vydrží přitom i ta největší vedra a sucha, jelikož dovede svými dužnatými stonky a lístky zadržet dostatek vody. Umí šetřit! A nám tak usnadňuje pěstování. Vlastně nepotřebuje skoro nic.
Ne každou zeleninu sice můžeme mít vedle jakékoli jiné, ale existují druhy, které si navzájem nepřekáží a některé se dokonce podporují. Prostě je to s rostlinami a zeleninou obzvláště podobné jako v případě mezilidských sousedských vztahů.
Některé užitkové záhony pomalu a postupně zejí prázdnotou, je však stále ještě možné je něčím zaplnit. Zeleninou, která nám ještě letos stihne odplodit. Která to je?
Tato ovíjivá liána je dnes jedním z pokladů filipínských deštných pralesů a bohužel je považována za poklad mizející. O to více se stala oblíbenou atrakcí botanických zahrad.
Nemáte zahrádku a dokonce ani terasu, lodžii a nebo alespoň balkón? I vy si můžete užívat domácí zdravou zeleninu, ovšem v dosti miniaturní podobě oproti rostlinám na záhonech a ve sklenících.
Máte rádi jméno Zuzana a ještě k tomu vás fascinují černooké děvy? Pak je liána lidově zvaná černooká Zuzana trefou do černého právě pro vás. Jinak se ale oficiálně jmenuje thunbergie, což je slovo, které pro změnu asociuje jinou dívku, švédskou ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou. Prašť jako uhoď, každopádně kdyby rostliny byly ženami, určitě by se staly ekologickými aktivistkami.
Hlávkový salát je již téměř přežitkem, stále se pěstuje, ovšem na trh prorazily mnohem křupavější a lahodnější druhy salátů. Však u toho hlávkového je vždy největší rvačka o srdéčko (košťál) a to je malé a každá hlávka má jen jedno. Ovšem třeba takový salát ledový, jako by tvořilo pouze křupavé srdéčko. Problémem je ale u salátů hořká chuť. Kde se bere a jak to poznat?
Akvaponický systém povyšuje hydroponické pěstování o akvakulturu, chov ryb. Odpadní vodu od ryb totiž recykluje jako hnojivo. Jde o téměř uzavřený koloběh vláhy a živin, který šetří vodu i půdu. Podívejte se na video.
Kromě letniček (rostlin, které u nás pěstujeme obvykle jako jednoleté) a trvalek (rostlin vytrvalých, někdy i dlouhověkých) zdobí naše zahrádky, balkóny, okenní parapety a terasy také dvouletky (jinak též bieny). Čím se od ostatních rostlin liší?
