Krása má mnoho podob, a její vnímání není univerzální. Přesto se nedá říct, že by snad o kaktusy a sukulenty pečovali jejich pěstitelé s menší láskou a citem, než třeba milovníci orchidejí. A že by je snad méně zasáhlo, když jejich pichlavé svěřence poctí svou nežádoucí přítomností nějaký škůdce. S jakými nepříjemnostmi se musí umět dobrý kaktusář vypořádat?
Pomyslnou jedničkou na seznamu nejčastějších škůdců jsou u sukulentů a kaktusů červci. Jsou skutečnou zhoubou, jak už svou žravostí, tak i odpadními produkty svého zažívacího traktu. Tato jejich medovice, vzniklá sáním šťáv, je totiž nositelem antraknózy (černání), které může postihovat celou rostlinu. Kaktusy tedy tito polokřídlí prevíti ničí intenzivním sáním, i trusem z hostiny. To, že jejich přítomnost zaznamenáte - mohou se vyskytovat po celém povrchu rostliny, ale také v kořenové části substrátu – je důvodem pro okamžitý alarm. U jednoho květináče totiž se svým apetitem a rychlým nárůstem početnosti dlouho nevydrží.
Poznej svého nepřítele
Červci trochu „klamou tělem“, a pro kaktusáře je zásadní vědět, s jakým prevítem se zrovna potýkají. Na površích často narazíme na červce vlnaté (paprsčité, citroníkové). Jiní, šedě voskoví, se vyskytují kolem kořenů. Jsou tu i puklice, se kterými se většinou potýkáme u venkovních rostlin. Podobně jako štítenky. A všechno je to jedna pakáž. Co s nimi?
Prvním krokem je tedy nezbytná dělená karanténa, při níž napadená rostlina putuje jinam, než její nejbližší, rovněž karanténovaní sousedé (u nichž si třeba nejsem jisti). Preventivní prohlídku si zaslouží všechny exempláře, jinak totiž v horizontu kratších týdnů můžeme přijít o celou sbírku. A po separaci rostlin? Je čas na pořádnou očistu. Napadené kusy opatrně vyjmeme z květináčů, a dopřejeme jim oplach pod proudem vody. Cílem je odplavit všechny parazity. Vzhledem k nenápadnosti nezvaných hostů je zapotřebí opravdu důkladné koupele. V dalším kroku se takové hygieny musí dočkat i květináč, který vydrhneme mýdlovou vodou a necháme jej vyschnout. Přesazovat exemplář, který byl červci napaden, se přesto vyplatí do nového květináče. A původního substrátu je stoprocentně lepší se zbavit. Mohou v něm totiž být mikroskopická vajíčka, a invaze by se mohla za pár dní znovu opakovat.
Nejen očista, ale i dezinfekce
Protože si červci podávají ruce (tedy spíše sosáky) s nejrůznějšími houbovými parazity, je třeba očištěný kaktus nebo sukulent ještě ošetřit dezinfekcí. Vážně. Sáhnout můžete například po poněkud necitlivém odmašťovači (isopropyl), anebo přírodnější variantě, neemovém oleji. Jedná se o extrakt ze semen tropického keře Azadirachta indica, který má tu příjemnou vlastnost, že hubí houbové spory. Pokud jste aplikovali alkoholovou bázi ve spreji, nenechávejte pak kaktus schnout na přímém slunci, mohl by se spálit. Sprejové aplikace jsou k rostlině šetrnější, ale někdy se vyplatí strávit modelářskou chvilku s nanášením báze pomocí štětce. Zvlášť u exemplářů, kterých si považujete. Máte hotovo, tedy očištěno, ošetřeno a přesazeno? Ještě se neradujte.
V karanténě se musí napadený jedince zdržet nejméně tři týdny, a není vyloučeno, že celý proces čištění a aplikace dezinfekce budete opakovat. Proti červům se vyplatí držet pohotovost před zimováním. Během klidové sezóny by totiž mohli zcela zlikvidovat kořenový systém.
Sviluškám je mezi kaktusy dobře
Tak jako antracitově černé nekrózy upozorní na mejdan červců, hnědnutí nebo nápadné šednutí je zase neklamným důsledkem aktivit svilušek. Přitom jednoho půlmilimetrového pavoučka je snadné přehlédnout, ovšem škody, které páchá nikoliv. Další indicií jeho přítomnosti mohou být drobné nahnědlé flíčky, tečky na povrchu rostliny, a také hnědnutí v místech čerstvých přírůstů. A nic z toho dobré zprávy nejsou. Záplava svilušek totiž dokáže zkrmit a zlikvidovat prakticky celý povrch kaktusu či sukulentu, až do fáze, kdy rostlina nebude schopná přežít. První krok? S karanténou rozhodně chybu neuděláte. A pokud se ostatní rostliny jeví být po všech stránkách v pořádku, dopřejte jim teď opakovaně (pro jistotu) lehký ostřik vodou z rozprašovače. Proč?
Svilušky milují suché a horké klima, takže je dočasná vlhkost povrchu odradí od expedic na další rostliny. Léčba pro napadeného jedince bude spočívat v přímé likvidaci na povrchu usazených škůdců, ideálně s využitím biologického přípravku proti roztočům. Na kaktusářských fórech probíhají zevrubné a školené debaty o tom, který takový přípravek je nejlepší, a proto se omezíme jen na informaci, že preventivní aplikaci ochranného postřiku na celou sbírku je vhodné načasovat minimálně dvakrát za sezónu. Svilušky se totiž rády vracejí, a místo příhodné pro růst kaktusů je současně i to nejlepší pro růst jejich populací.
Nevěřte mravencům a mšicím
Mšice? Ani od těch nebudete mít u kaktusů pokoj. Zbavit se jich musíte hned napoprvé, protože pak jejich množení nebere konce. S 18 a více generacemi desítek, stovek mladých za sezónu, dokáží dočista zabrzdit růst. Cílí totiž na „měkké“ části kaktusů, květy, přírůsty, pupeny. A protože každá katastrofa může být vždy ještě o něco horší, mohou mšice začít doprovázet mravenci, kteří si je nechávají na chov. Řešení? Ostřik nebo omytí proudem vody, pokud sázíte na šetrnější řešení. Zacílený insekticid, přípravek přímo proti mšicím, pokud chcete mít jistotu. Tabákový roztok, pokud chcete jít cestou účinné ochrany, ale nikoliv těžké chemie.
Neviditelní zabijáci
Svilušky a červci, byť sebevíc nepříjemní, v nás alespoň vyvolávají pocit, že zápasíme s něčím viditelným. U bakterióz – bakteriálních onemocnění – ale protivníka nevidíme. Jen výsledky jeho působení. Dá se předpokládat, že tam, kde se vytvoří optimální podmínky pro rozvoj infekce, se nákaza brzy projeví. A stačí jen málo: třeba nepatrné narušení povrchu rostliny, intenzivnější otlak - které se stanou branou pro vstup bakterií. Dovnitř kaktusu nevidíme, a než se nadějeme, mění se jeho organická výplň na rozbředlou kaši. Tehdy máme co dočinění s tzv. mokrou hnilobou.
Naděje na záchranu je minimální. Moc se s tím dělat nedá, doporučení mají spíše preventivní podobu (šetrné nakládání s rostlinami, nepřehánět to s jejich přesuny mimo stanoviště). A také zajištění proudění (ale nikoliv průvanu), cirkulace vzduchu nad rostlinným povrchem.
Pokud jste četli o tom, že Padání klíčních rostlin je komplikací doslova na zabití, máte už jasno. I kaktusy totiž mohou trpět na neduhy vycházející z nevhodně přichystaného a nepropařeného, tepelně nesterilizovaného substrátu. Je to přitom mechanická chyba, které se dá snadno zabránit. Potýkat se můžete i s hnědnutím kořenů, suchou hnilobou a pro podzim typickou „šedou“, botrytickou hnilobou. Chemií už toho mnoho – poté, co se nákaza projeví – nezachráníme. Přežijí jen ti nejsilnější. Je to o tom se jako pěstitel do takové situace nedostat. Zvláštní pozornost pak věnujte čerstvě nařízkovaným rostlinám, které si přinesete „z burzy“. Garantovat kvalitu jejich substrátu vám nikdo nebude, a je lepší si ji pohlídat sami.
Velcí predátoři? Slizcí a čtyřnozí
Přesným opakem neviditelných ničitelů jsou „velcí predátoři“: slimáci, šneci a myši, kteří cílí na venkovní rostliny. Kromě prevence, pastiček a průběžného sběru se ale moc jiných cest ochrany nenabízí. Kaktusáři si možná pichlavou krásu kaktusů neobhájí před milovníky orchidejí. Ale péči o své svěřence, obranu před škůdci, jim rozhodně upřít nemůžeme.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
