Stavba Karlín Hall očima technika

Budova Karlín Hall I. je stará karlínská továrna, bývalá kotlárna, která kolemjdoucí těžko něčím zaujala. Zvenku zaprášená a ještě donedávna nevzhledná budova s velikými okny a světlíky ve střeše splývala s ostatními industriálními budovami v okolí v jeden šedivý celek. O tom, jak to vypadá uvnitř, měl představu asi jen málokdo. V současné době je ale všechno jinak.

Budova se rekonstruuje a investorem této stavby je český podnikatel Zdeněk Bakala.

Generálním dodavatelem stavby je Průmstav, a. s. Na projektu pracovali společně španělský architekt Ricardo Bofill a firma AED project, a. s., kteří se v některých detailech nebáli poprat se zemskou  přitažlivostí. Na této budově, jejíž interiér je celý ze sádrokartonu, pracovaly současně 3 sádrokartonářské firmy. Částečným vítězem nad gravitací byla firma Pavel Pivný, která se nebojácně ujala role stavitele všech volně stojících konstrukcí.

V současné době má vnější plášť budovy světlou barvu a září novotou, takže nepůsobí tak depresivně jako dříve. Interiér budovy ale doslova ohromí. Jeho uspořádání v podobě jedné velké středové a dvou postranních lodí je zvláštní v tom, že zde nejsou žádné zdi navíc. Nic, co by zmenšovalo prostor a bránilo výhledu. Části budovy od sebe oddělují pouze bílé, u země se rozšiřující sloupy, které nesou galerie a ocelovou konstrukci střechy nad největší střední částí. Standardní divák si všimne vysokých bílých  obvodových zdí s obloukovými špaletami nad velkými okny fasády, kancelářských buněk v galeriích, které jsou po stranách a v čele hlavní haly, případně původní ocelové konstrukce opatřené bílým nátěrem.
Dá se to ale vidět i jinak. Ty bílé obvodové zdi nejsou vůbec zdmi, tak jak jsme zvyklí, ale jedná se o zateplenou obvodovou původní stěnu, před kterou stojí sádrokartonové předsazené stěny tyčící se do výše cca 10 m. Obloukové špalety kolem oken jsou stejně jako parapety samozřejmě ze stejného materiálu. Kancelářské buňky na galeriích, byť působí stroze, jsou z technického hlediska velice unikátní. Stojí na zdvojené podlaze a jejich obvodové sádrokartonové stěny nekončí u stropu, jak bývá zvykem, ale volně v prostoru. Místy se buňka skládá pouze ze tří stěn volně v prostoru a zbývající stěnu pak tvoří průvlak, opět ze sádrokartonu, do kterého je v některých případech ukotvena skleněná stěna.

Přitom sádrokarton nenese v žádném případě nějaká nosná ocelová konstrukce. Montážníci si museli vystačit s klasickými sádrokartonářskými profily tloušťky plechu 0,6 a 2 mm.

Podhledy v těchto buňkách jsou opět nestandardní. Tvoří je konstrukce D 131 – nezavěšené podhledy, které z buněk dělají jakési samostatně stojící krabice s víkem, a přesně na tomto principu to funguje.

Místy lze v prostoru stavby narazit na sádrokartonovou konstrukci připomínající telefonní budku. Pravděpodobně to bude tomuto účelu po dokončení i sloužit, ale zajímavé je, že je to místnůstka tvořená dvěma stěnami ze sádrokartonu a levitujícím podhledem. Obyčejný sádrokartonář by řekl, že to nejde zhotovit, ale ono to jde. Dalším z mnoha zajímavých detailů této stavby jsou průniky nosné ocelové konstrukce sádrokartonovými podhledy. Ač se to zdá být na první pohled nemožné – vyřezat do podhledu otvory odpovídající složitému tvaru prostupujících nosníků –, viditelné důkazy hovoří jasně: i toho lze dosáhnout.

Rekonstrukce staré karlínské továrny názorně ukázala, jak lze ze starého „baráku“ udělat novodobý dům plný technicky stavebních fines. Multifunkční dům je plný překvapení a spojuje zajímavý přístup k architektuře s využitím moderních materiálů, a nás těší, že velká část byla z provenience firmy Knauf. Jde to prostě i jinak než obvykle.

Autor: Milan Švůgr
KNAUF Praha, spol. s r.o. Poslat poptávku