Úprava studniční vody Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Máte vlastní kopanou studnu či vrt a nevíte si rady s kvalitou a případnou úpravou vody v jejím zdroji? Jak odstranit nečistoty a upravit vlastnosti studniční vody?

Mít u domu starou studnu se dnes jeví jako výhra, pořízení nové studny či vrtu není vůbec levné, v některých odlehlých oblastech navíc není ani možné připojit se k vodovodnímu řádu. Vlastní zdroj vody přitom na našem území dosud používá až 10 % obyvatel a nejde jen o vodu pitnou, ale i o vodu využívanou třeba jen k zalévání zahrady.

Vlastní studna je prostě terno, vždy je v ní čerstvá voda, tedy pokud za dlouhého sucha studna nevyschne, a tato voda nás nic nestojí, ovšem je třeba zajistit její kvalitu. O studnu prostě musíme pečovat, jinak může její voda dokonce představovat zdravotní rizika. Pokud o studnu nepečujete, může se z levného zdroje vody stát zdroj starostí a zdravotních rizik. A podle dostupných studií může nevyhovovat ČSN 75 7111 na pitnou vodu dokonce až 90% studní, o možném zdravotním riziku přitom hovoří u 60 až 70 % studní.

Nejtěžší je samozřejmě udržet stav studniční vody určené jako zdroj vody pitné. Nejprve je třeba zjistit, jestli je tato voda opravdu pitná, proto je třeba provést její rozbor. Ten zajistí konkrétní akreditovaná analytická laboratoř. Je též možné oslovit konkrétní Státní hygienickou stanici. Teprve z výsledků zjištěných na odebraných vzorcích bude doporučeno, co s vodou v konkrétní studni provést. A jelikož právě podzemní voda bohužel většinou nedosahuje dostatečné kvality, nejčastěji je třeba tuto vodu nějak upravit.

Základ představují mechanické nečistoty, ty jsou však snadno odstranitelné. A nemusíme ani do studny lézt, stačí nechat vodu protékat přes filtry tvořené z vložek ze síťoviny z polypropylenu, písku, aktivního uhlí a nebo kombinaci těchto materiálů. Filtry je samozřejmě třeba pravidelně měnit, jelikož se zanáší, ovšem co již filtry nedovedou, to je vyloučení rozpuštěných látek a případné přidání potřebných látek. Voda může například zapáchat chlórem, pak je třeba použít filtry z aktivního uhlí, které dovedou chlór odstranit, navíc dovedou absorbovat i další nečistoty, například pesticidy, organické látky a podobně. Filtry z aktivního uhlí dokonce vylepšují chuť vody.

Samostatnou kapitolou jsou problémy s tvrdou vodou, které bývají dokonce nejčastější. Neupravená voda mívá zvýšený obsah hlavně vápníku a hořčíku, načež se v ní tvoří nerozpustné uhličitanové soli způsobující takzvaný vodní kámen. Tyto látky se usazují na stěnách potrubí, vodovodních baterií, ale i praček a bojlerů, žehliček a rychlovarných konvic. Prostě působí nemalé škody a navíc zvyšují náklady na ohřev vody.

K úpravě tvrdé vody se nejčastěji používá metoda iontové výměny, kdy voda protéká skrz filtr, který obsahuje speciální pryskyřici. V ní dochází k výměně iontů vápníku a hořčíku za ionty sodíku, které jsou zdraví neškodné a vodu změkčují.

Další problém představují dusičnany, čili dusíkaté hnojiva, která se do spodních voda dostávají díky zemědělským, zahradnickým a zahrádkářským činnostem – hnojení dusíkatými hnojivy. Tato hnojiva často prosakují do spodních vod a kontaminují je. Zvýší-li se jejich množství nad normu, je voda škodlivá hlavně pro kojence až do 6 měsíců života. Dusičnany jsou odstraňovány podobně jako tvrdá voda, pouze se používá odlišná filtrační směs - A520 E.

I nadměrné množství železa a manganu je na škodu a objevuje se hlavně u hlubokých studní. Železo způsobuje trpkou chuť vody a její hnědý zákal, načež podporuje vláknité železité bakterie. Ty pak prorůstají potrubím a snižují jeho propustnost, způsobují skvrny na umyvadlech, vanách a sprchových vaničkách, ale též na praném prádlu. Železo a mangan se z vody odstraňují oxidací pomocí kyslíku, chlóru, manganistanu draselného apod. Sloučeniny železa a manganu pak vytvoří nerozpustné částečky, které vodu obarví oranžově až hnědě a my je snadno odstraníme filtrací pomocí filtrů se speciálním oxidačním pískem. Tyto filtry není třeba až tak často měnit, stačí je proplachovat vždy z druhé strany. Aby však tyto filtry správně fungovaly, voda musí mít pH alespoň 6,5 až 7 a nikdy nesmí být kyselá.

Ovšem rozbor vody může ukázat ještě mnohem závažnější problémy, například vysoký obsah chlóru, olova, kadmia, benzenu, fenolu, pesticidů a jiných škodlivin. V takových případech se neobejdeme bez odborné pomoci.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com