Výhody živých plotů

Jakýkoli pozemek, dům, chalupu, chatu, zahradu, ale i výrobní a skladovací haly, administrativní, správní a jiné budovy, které nestojí pouze jedna vedle druhé, ohraničené jen chodníkem a mají kolem sebe alespoň kousek pozemku, nemocnice, sportoviště, školy a rozličné jiné areály, je třeba oplotit. Ploty známe neživé a živé a často se ukáže ideálním skloubit jejich přednosti, užitek i estetickou hodnotu dohromady. Nakonec oplocujeme i lesní školky, ale třeba i soukromý les či plochy obor, některé parky a sady, hřbitovy a tak dále.

Živými ploty vždy vzájemně doplňujeme účel a estetickou hodnotu a to právě i v kombinaci s ploty neživými. Plot nám obecně vyznačuje hranice našeho pozemku, dává nám ochranu, stíní, zaručí určitou míru naší intimity (kdo by chtěl, aby mu na jeho pozemek někdo pořád koukal) a oddělí náš soukromý prostor od veřejně dostupných prostranství. Však co víc, živé ploty jsou i výbornými zvukovými bariérami a ochrannými stěnami a mohou dokonce převzít i částečnou roli větrolamu, jelikož rychle filtrují proudící vzduch. To mají na svědomí především vyšší dřeviny. Ty zároveň omezují účinek proudícího vzduchu vyvolaný turbulencí (turbulenci způsobuje náraz větru na pevnou překážku).

Živý plot ale i omezuje prašnost, čili zachytí prach, který by se jinak dostal až k nám, ale třeba i rozličné nečistoty a zplodiny z frekventovaných ulic a hlavních tříd včetně olova. Pro snížení hladiny hluku je pak ideální výsadba dřevin do uměle navýšeného terénu na okrajích našeho pozemku. Pro tento účel jsou ideální snadno zakořeňující druhy dřevin, které vysadíme šikmo na kolmou osu a navzájem je propleteme. Obrost z boku plotu je pak třeba pravidelně sestřihávat.

Kromě některých vhodných vyšších dřevin, které však často vyholují, mají v živých plotech nejčastější uplatnění křoviny. Než ale i ty dorostou do požadované výšky, šířky a tvaru, trvá to vždy nejméně několik let. Ovšem na rozdíl od takzvaného pevného oplocení (plotů neživých) je většina druhů rostlin, které se k výsadbě živých plotů používají, dlouhověká. Pokud pak živý plot správně udržujeme, vytváří velmi působivé, někdy až téměř neproniknutelné stěny. Ty zaujmou jak svou barvou, měnící se často s ročními obdobími a celkovým obrysem, tak i tvary listů, svými květy a plody a vůbec svou texturou.

Další důležitou vlastností živých plotů je jejich poréznost. Ta se zásadně liší v závislosti na vybraném druhu dřeviny opadavé či stálezelené. Především zahrady a vůbec pozemky, které jsou často vystavené silnému větru, se pak bez živého plotu téměř neobejdou. Hlavně prudký vítr vanoucí k nám z otevřené krajiny totiž může vážně poškodit některé naše zahradní výsadby.

Chceme-li opravdu vytvořit živý plot podle našich představ a potřeb, musíme jej nejprve pečlivě založit. Místo, kam budeme rostliny sázet, je nutné řádně připravit a přihnojit a to s předstihem. Zkrátíme tak čas mezi nákupem a výsadbou jednotlivých dřevin. Většina dřevin má pro svůj správný růst ráda upravený půdní profil v hloubce 0,5 až 1 metr. Je už jedno, zda vykopeme celý pás a nebo jen dílčí jámy v řadě za sebou. Vykopanou zeminu je dobré smísit s kvalitním kompostem a v případě jarní výsadby je též vhodné přidat pomalu rozpustné minerální hnojivo. Následně rozrušíme rycími vidlemi dno jámy a její boky. Kořeny sazenic tak budou snadněji pronikat do okolní půdy. Sazenice vysazujeme buď takzvané prostokořenné nebo kontejnerované.

U kontejnerovaných sazenic nejdřív zkontrolujeme, zda je kořenový bal důkladně provlhčený. Pokud není či je dokonce již vyschlý, ponoříme bal i s kontejnerem na několik minut do vody. Následně sazenici velmi opatrně vyjmeme z nádoby a pozor musíme dát především na to, abychom nepoškodili její kořenové vlásky. Konce kořenů nakonec jemně uvolníme z balu, čímž sazenici usnadníme její rozrůstání. Přitom je nutné odstřihnout poškozené kořeny nebo poškozené nadzemní části každé sazenice.

Hloubka výsadby závisí na výšce krčku kmene a nesmí o víc jak 5 centimetrů překročit výsadbu v kontejneru (sazenice kontejnerované) či ve školce (sezenice prostokořenné). Příliš hluboká výsadba není vhodná proto, že kořeny pak trpí nedostatkem vzdušného kyslíku a rychlost růstu sazenic se tak zpomalí. Pokud je výsadba naopak příliš mělká, kořeny mohou vyschnout a sazenice odumře. Během výsadby jámu vysypeme zeminou a tu přitlačíme. Odstraníme tak vzduchové dutiny. Volně rostoucím dřevinám opadavým pak musíme hned po výsadbě upravit tvarovacím řezem korunu. Nakonec svůj nově vysazený živý plot řádně zalijeme a zakryjeme alespoň 10 centimetrů vysokou vrstvou mulče.

Neustále však musíme dbát na pravidelnou údržbu živého plotu. Především si musíme být vědomi, že chceme živý plot a nikoli jen jakousi houštinu. Nezbytný je hlavně pravidelný výchovný řez a pravidelné vedení živého plotu, obzvlášť důležitý je pak řez v prvních dvou letech růstu vysázených dřevin. Každý živý plot ovšem nemusí být tvarovaný.

Vždy záleží na typu živého plotu a druhu zvolených dřevin. Jinak musíme zapěstovat jehličnany a jinak opadavé listnaté stromy. Zejména nízko rozvětvující listnáče musíme hned při výsadbě razantně seříznout o celou jednu třetinu. Takový razantní zásah pak opakujeme i v druhém roce. Rostlina se nám krásně rozvětví těsně nad zemí a teprve pak může vytvořit hustý porost. Řez ve druhém roce ale provedeme až po opadání listí.

Divoce rostoucí dřeviny vzpřímené musíme tvarovat ještě razantněji. Řezem na 30 až 15 centimetrů od země. A v období pozdního léta pak dotvarujeme jejich boční výhony. V období druhé zimy od výsadby nakonec hlubokým řezem odstraníme 50% loňského obrostu. Teprve takto razantní výchovný řez zaručí vytvarování boků živého plotu v šikmém sklonu. V každém případě se vždy musí živý plot rozšiřovat od vrcholu k úpatí, na konkrétním úhlu už nezáleží, to je na nás a také na zvolených druzích dřevin. Živý plot pak snáz odolává silnému větru a tlusté sněhové pokrývce a má zajištěn dostatečný přísun denního světla.

Jehličnany a jiné dřeviny stálezelené pak v prvních letech vyžadují jen řez bočních větví. Jsou tedy na výchovu méně náročné. Vrcholovému výhonu musíme nechat volný růst až do konečné výšky živého plotu, kterou požadujeme. Pak teprve zastřihneme i samotný vrcholový výhon.

Nezbytná je i průběžná údržba plotu. Dobré je pravidelné mulčování a také přihnojování, nejen pravidelný střih. V prvních letech je pak nezbytné i pravidelné zalévání. Hnojíme vyváženým hnojivem a to vždy na jaře. Již vzrostlý živý plot se pravidelně tvaruje dvakrát do roka, na jaře a na konci léta. Použít můžeme velké nůžky i takzvané plotostřihy. Přitom lze tvar plotu udržet buď napnutým provázkem nebo předem zhotovenou formou.

Na údržbu mnohem méně náročné jsou pak živé ploty nepravidelné. U nich pouze odstraňujeme špatně rozmístěné výhony a celý plot se seřezává jen do požadovaných hranic. Obnovit však můžeme i zanedbané, poškozené a přerostlé živé ploty. Záleží i na druhu dřeviny, kterou obnovujeme. Velmi snadno lze obnovit například habr, zimolez, tis, ale i jiné. Přičemž stálezelené druhy dřevin je nutné obnovit v půlce jara a ty opadavé v zimě, respektive po opadání listí. Taková obnova je možná pouze hlubokým řezem, který se provádí nadvakrát. První sezónu jedna strana plotu a druhou sezónu ta druhá. Rok před obnovou je ale nutné živý plot řádně přihnojovat a po obnově musíme hnojení vždy zopakovat.

A nezapomeňme, že vždy záleží na vhodné druhové skladbě. Ta může náš živý plot posunout dokonce až k hranicím uměleckého díla. Nelze především zapomenout, že některé druhy začnou po určité době od země takzvaně vyholovat. Chceme-li pak plot skutečně neprodyšný, musíme tyto druhy doplnit dřevinami, které nevyholují či se vyholujících dřevin úplně vzdát. Skutečný mistr pak bere ohled i na to, kdy které dřeviny kvetou, jaké mají plody, ale i barvy a tvary listů a svou texturu. Nezapomene ani na barvu listí na podzim u dřevin opadavých a hraje si tak už doslova s obrazy. Jako by maloval. Zahradnické řemeslo tak skutečně posouvá až do uměleckého oboru. Živý plot pak postupně nakvétá, mění barvy, opadává a ani jeho celkový tvar nemusí být jen pravidelný. Některé dřeviny mohou z celku vyčnívat a doplňovat jej vlastním tvarem a tak dále a zahradník se stává malířem i sochařem. Pokud se pak na takové experimenty sami necítíte, oslovte odborníky, kteří vaši fantazii rozproudí a ukážou vám cestu.