Vyzdobte svou zahradu tavolníky Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Rod tavolník zahrnuje až 100 druhů opadavých keřů, které jsou rozšířené po celé severní polokouli. A právě některé druhy se vysazují jako okrasné pro své krásné květy, hodí se však i pro volně rostoucí (neseřezávané) živé ploty.

Největší druhovou diverzitou mají tavolníky v přírodě východní Asie, především pak v Číně. Tavolník (Spiraea) je rodem rostlin patřícím do čeledi růžovité (Rosaceae). Kromě využití pro okrasné účely byl druh Spiraea alba (anglicky nazývaný Meadowsweet) využíván původními obyvateli Severní Ameriky k přípravám bylinkových čajů. Obsahuje totiž methylsalicylát a jiné salicyláty, což jsou sloučeniny podobné účinné látce v aspirinu.

Vraťme se ale k okrasným funkcím tavolníků. Mají nádherné lístky, nádherně kvetou a lákají na své květy mnoho druhů hmyzu včetně motýlů a včel. Nemají vysoké nároky na péči a nesnáší řez. Hodí se v zahradě doslova kamkoli, od trvalkových výsadeb až po skalky, jako rostliny půdokryvné a nebo do živých plotů, ale volně rostoucích.

Tavolníky jsou okrasné listnaté opadavé keře. Rostou ve tvaru kompaktním a nebo široce křovinatém. Mají tenké, vzpřímené a nebo ohnuté větvičky, na kterých vyrůstají malé, okrouhlé a nebo kopinaté listy. Listy mají různé tóny zelené barvy a mění se i tóny barevnosti květů v závislosti na druhu. Prodávají se dokonce i kultivary s atraktivními zlatými listy. Mladé lístky bývají zbarvené oranžově a červeně, na podzim jsou před opadem žluté, oranžové a purpurové. Ovšem tavolníky jsou pěstovány především pro své trvanlivé, dlouho kvetoucí květy. Ty sice kvetou pouze bíle či růžově, ovšem v široké paletě odstínů a s odkvětem žloutnou, zlataví až hnědnou.

Koncová (terminální) květenství tavolníků jsou velice hustá a skládají se z drobounkých vonných kvítků uspořádaných v chocholících, vrcholících a nebo hroznech. Z Číny a Japonska se k nám tavolníky dostaly již před cca 300 lety. Volně též rostou v v Koreji, na Tchaj-Wanu a v USA. Ovšem některé druhy zplaněly také v severní Evropě.

Tavolníky patří do čeledi růžovitých, čili jejich příbuznými jsou kromě růží i jahodníky, jabloně, třešně, sakury, kdoulovce a třeba kontryhele. Tavolníky jsou velice přizpůsobivé, přitom vynikají odolností a jsou v zahradách velmi užitečnými společníky. Hmyzem se to na nich jen hemží.

Rozmanitost stanovišť vhodných pro tavolníky dokazuje jejich přizpůsobivost. Adaptují se skalnatá místa, lesy a jejich lemy, stejně jako břehy vodních toků a vůbec stanoviště mokřejší. Snesou půdy chudší i humózní, snesou dokonce i okraje silnic a průmyslové zóny. Dobře totiž odolávají znečištění. Přitom jsou vynikajícími medonosnými rostlinami nejen pro včely, ale i čmeláky a motýly.

Tavolníky z výše uvedených důvodů často najdeme nejen v zahradách, ale jsou i velmi oblíbené v městských zástavbách, parcích, u dětských hřišť, na sídlištích. Vůně jejich květů je pronikavá, někdy až trochu protivná, ale obzvláště v létě, kdy ve městech kde co hnije a jsou cítit odpadkové koše, je alespoň převoní.

Tavolníky přitom stačí správně vysadit a pak již na ně můžeme s klidem zapomenout, prostě si vystačí. Ovšem pokud o ně budeme pečovat, čili občas přihnojíme a za sucha zalijeme, budeme z nich mít samozřejmě větší radost. Tak je to prostě se vším. Stanoviště milují slunné, dokonce pouze na slunci intenzivně vybarví své listy. Snesou však i polostín, pokvetou zde ale méně a listy budou světlejší. Ideální je pro ně zemina vlhčí a dobře propustné, ovšem snesou i jíl a nebo prostředí skalnaté. Vyloženě se jim nebude dařit pouze na stanovištích trvale zamokřených, bahenní rostliny to prostě nejsou. 

Dostatečná zálivka je důležitá v prvním roce výsadby, pak již zalévat prakticky nemusíme. Tavolníky s dobře vytvořeným kořenový systémem si v půdě nějakou vláhu najdou. Ale vyloženě pouštní rostliny to samozřejmě nejsou, postačí však dobré zamulčování a vydrží i delší období sucha. Hnojit v podstatě nemusíme, ovšem tavolníkům prospěje každoroční přisypání dobře proleželého kompostu. Pomůže také dávka plného hnojiva na jaře, nastartuje růst rostlin.

Jinak jsou tavolníky spolehlivě mrazuvzdorné a netrpí ani vysokými letními teplotami. Jelikož však rostliny potřebují dýchat, musíme mezi nimi nechat rozestupy alespoň 50 cm až 3,5 m podle vzrůstnosti konkrétního druhu, to však uvádí prodejce při prodeji sazenic, pátrat po tomto údaji nemusíme. 

Z chorob a škůdců mají tavolníky největší problémy se mšicemi. Řez nevyžadují, ovšem občasný řez podporuje kvetení a též je po letech třeba řez zmlazovací, stárnoucí rostliny prosychají a poleví v květu. Řezem docílíme bohatšího, kompaktnějšího vzhledu a tvorby mladých výhonů překypujících vitalitou.

Tavolníky časně kvetoucí (ty kvetou na loňských větvích v dubnu až červnu) a pozdně kvetoucí, které kvetou na letošních výhonech od července do září. Časně kvetoucí seřezáváme na první silný pupen (počítáme odshora dolů) hned po odkvětu, pozdně kvetoucí seřezáváme přibližně o polovinu a nebo až k základní kosterní bázi (cca 30 cm nad zemí) brzy na jaře.

Pro všechny tavolníky platí, že při potřebě radikálního zmlazení opět obrostou a vykvetou. Vyhýbáme se pouze řezu u kultivarů převislých, ty by ztratily svůj přirozený vzhled a trvalo by dlouho, než by to opět dohnaly. Vždy však musíme zcela odstranit větve přestárlé, poškozené a napadené. Odstranit můžeme i uschlá plodenství. 

Tavolníky kontejnerované můžeme vysadit kdykoli, kdy není půda promrzlá, prostokořenné vysadíme ihned po jarním či podzim ním nákupu, abychom uspíšili tvorbu kořenového systému. Tavolníkům dokonce nevadí přesazování, pokud se jim někde nedaří, opatrně keře vyzvedneme rýčem po předchozím prolití půdy vodou a přesadíme jinam. Rychle se aklimatizují, netrpí šokem z přesazení. Nové rostliny snadno získáme z řízků odebraných v červnu nebo červenci. Řízky odřezáváme ideálně brzy ráno, přičemž ideální jsou u některých druhů výmladky, ty však odřízneme na jaře či na podzim. Úspěšné též bývá hřížení mladých ohebných výhonků.

Nejznámější druhy tavolníků v našich zahradách a parcích

Tavolník popelavý (Spiraea cinerea) je hustý, široce vzpřímený a elegantně převislý keř, tvoří chocholíky čistě bílých kvítků podél tenkých větví. Listy má jemné, ne plně vyvinuté, kvete na loňských větvích v dubnu a květnu, dosahuje výšky i šířka 150 až 200 cm. Na podzim je zbarven žlutě.

Tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia) je vzpřímený keř, který tvoří výběžky, husté pyramidální kužely bělorůžových až sytě růžových, sladce vonných kvítků, jimž přečnívají tyčinky. Kvete od července do září, má tmavě zelené listy, dlouhé až 8 cm, vysoký je 200 cm a široký až 300 cm.

Tavolník van Houtteův (Spiraea x vanhouttei) je široce vzpřímený a hustý keř. Tvoří nádherné převislé fontány, roste rychle a nabízí husté bílé, 5 cm velké chocholíky podél výhonů. Kvete v květnu a červnu, listy má temně zelené, jeho výška i šířka jsou okolo 200 až 250 cm. Na podzim je žlutooranžový.

Tavolník japonský (Spiraea japonica) ‘Anthony Waterer’ je hustý, kompaktní, polokulovitý keř. Květenství tvoří široká a plochá, s purpurově růžovými kvítky. Kvete v červenci až září, listy má živě zelené, kopinaté, v době rašení bronzové, na podzim purpurové. Vysoký a široký je okolo 100 cm.

Tavolník japonský (Spiraea japonica) ‘Golden Princess’ je též hustý, kompaktní keř, který nabízí nachově růžová plochá květenství. Kvete v červnu a červenci, mladé listy má červené, v sezoně pak zlatožluté, na podzim oranžovočervené. Výška i šířka tohoto keře je jen okolo 70 cm.

Tavolník japonský (Spiraea japonica) ‘Shirobana’ je kulovitě kompaktní, hustý keř, který má bílá a různě tónovaná růžová květenství na jedné rostlině zároveň. Kvete v červenci a srpnu, listy má úzké, živě zelené, na podzim žluté. Vysoký a široký je do 90 cm.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com