Z čeho postavit terasu

Terasu lze postavit z přírodního kamene, betonu a keramické či betonové dlažby, ze dřeva či zcela nových kompozitních materiálů – například bezúdržbového dřevoplastu. Rozhodujeme se podle požadovaného vzhledu, aby se terasa hodila na pozemek a na něm již stojící budovu, ale také podle ceny a trvanlivosti použitého materiálu. Přibližme si vlastnosti a vhodnost použití jednotlivých materiálů.

Dřevěná konstrukce terasy

Dřevo je vždy příjemné na pohled i dotek a pokud budeme chodit po dřevěné terase na boso, nestudí nás, za velmi horkého počasí zase nepálí. Proto je dřevěná terasa vhodná třeba i k bazénům či alespoň jako volný přechod od domu k bazénu.

V případě dřevěné terasy je zásadní výběr konkrétní dřeviny. Jelikož na dřevěnou terasu neustále působí klimatické podmínky, je nutné vybrat trvanlivější dřevo. Přednost dáváme z těch levnějších dřevin borovici, případně investujeme do douglasky, sibiřského modřínu, severských dřevin a ideálně pak dřevin exotických s vysokým podílem pryskyřic (například bankirai).

Terasová prkna by měla mít drážky (jsou nadrážkovaná), jejich povrch je tedy upraven protiskluzně. Musíme totiž počítat s tím, že po větší část roku bude na terase ulpívat voda ve svém kapalném i pevném (sníh, led) skupenství. Kromě terasových prken lze použít i dřevěné dlaždice, nevhodné jsou v tomto případě širší desky.

Konstrukci dřevěné terasy lze vytvořit na míru, nebo si pořídíme stavebnici, kdy mají dřevěné dlaždice ze spodní strany umístěnou plastovou mřížku. Ta je vybavena západkami a my tak dlaždice jednoduše pokládáme a upevňujeme vedle sebe.

Dřevoplastové terasy

Dřevoplast (WPC) patří mezi moderní kompozitní materiály. Oproti přírodnímu dřevu nemusíme tento materiál impregnovat a povrchově upravovat, vlastně to ani nejde. Dřevoplastová terasová drážkovaná prkna či dlaždice jsou složena z 60% ze dřeva a z 40% z polymerů (nejčastěji recyklovaných plastů). Nejznámější značkou dřevoplastových terasových materiálů s ochrannou známkou je Woodplastic^®.

Dřevoplastové terasy přitom na první pohled nerozeznáte od přírodního dřeva, stejně příjemná je i chůze po nich a navíc zde nehrozí riziko zadření případných třísek pod kůži bosých chodidel. Životnost dřevoplastových teras je uváděna od 50 let výš. Vybrat si lze ze široké škály struktury povrchů a barevných odstínů materiálu. Je ale nutné dát si při výběru pozor na provedení terasových prken, nesmí totiž být dutá – pokud na terase nevytvoříme spád, může v nich zamrzat voda či sníh a prkna pak popraskají (mrznoucí voda se rozpíná a tomuto tlaku dřevoplast neodolá). Větší spád je však v případě teras nežádoucí, představte si, že bude váš zahradní nábytek včetně stolku stát našikmo. Dřevoplastová prkna tedy musí být plná. 

Betonová terasa

V případě betonové terasy nehovoříme o běžném „litém betonu,“ jehož povrch je jako pochozí plocha poměrně nevhodný, navíc se bude časem drolit, ale o „betonových dlaždicích,“ případně „anhydritovém povrchu“ s broušenou povrchovou úpravou a nátěrem. Obecně platí, že betonová terasa patří k těm nejlevnějším, konkrétně betonové dlaždice pak svým povrchem dokonale imitují například přírodní kámen, který je oproti betonu výrazně dražší. Betonové dlaždice vynikají dlouhou životností a vysokou odolností. Pokládat je můžeme na sucho do štěrkového lože nebo mokrou cestou do litého betonu. Betonové dlaždice mohou být na povrchu vymývané či pískované a mohou také dokonce napodobovat dřevo –nabídka povrchů a jejich barevnosti je dnes již nepřeberná. Betonovou dlažbu lze například sladit i s plotovými sloupky či celobetonovými ploty. Velmi praktickým řešením je použití dlažby zámkové, vybrat si ale lze i z dlažby plošné a skládané.

Dlažba z přírodního kamene

Terasová dlažba z přírodního kamene je nejdražším řešením. Na druhou stranu je však každý kus skutečným originálem (to samé platí i pro dřevo, pokud je na povrchu neopatříme barevným nátěrem a zachováme tak jeho strukturu). Do tloušťky kamene 5 cm se kamenná dlažba ukládá do betonu a je vhodná i do interiérů, na podlahy či obklady stěn, krbů, … Pokud chceme pokládat kamennou dlažbu tloušťky od 5 do 20 cm, lze ji uložit do štěrkového lože. Vždy záleží na výběru konkrétního kamene a jeho sladění se samotným domem a dalšími použitými materiály na pozemku včetně oplocení, čili na estetickém záměru. Při výběru více druhů a odstínů kamene je možné pokládat dokonce působivé kamenné mozaiky. Pro terasy nejsou vhodné leštěné povrchy kamene (například leštěný mramor), snadno se po tomto materiálu uklouzne, nemluvě o jeho velmi vysoké ceně.

Keramická terasová dlažba

Keramická venkovní dlažba patří mezi finančně dostupnější varianty povrchů teras. Při výběru venkovní keramické dlažby je zásadní kromě vzhledu její nasákavost a tedy mrazuvzdornost, odolnost vůči opotřebení a protiskluznost. Pro venkovní terasy je určena dlažba s nasákavostí do 0,5%, jde tedy o extrémně nízkou nasákavost. Zároveň je nutné, aby tato dlažba dosahovala protiskluzných vlastností třídy C (nejvyšší dosažitelná protiskluznost pro bezpečnou chůzi bosou nohou), v létě se budeme po terasové dlažbě mnohdy pohybovat bez obuvi, případně alespoň třídy B. U keramické dlažby je zásadní její správná pokládka, terpve tehdy dosáhne maximální životnosti. Venkovní dlažbu lze pokládat do betonového lože nebo na pevný betonový podklad do speciálního lepidla. Samozřejmostí je vyspárování venkovní dlažby stejně jako té interiérové. Pokud dodržíme při výběru dlažby výše zmíněná kritéria, můžeme se už jen kochat nepřeberným množstvím povrchů, barev a vzorů nabízených výrobků. Nakonec je také řešením pokládka keramických pálených cihel, životnost tohoto materiálu je však nízká.
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com