Nejdelší venkovní eskalátorový systém světa stojí v čínském Wu-chanu. Pod přístřešky tradičně stylizované architektury tu na sebe navazuje jednadvacet eskalátorů a několik pohyblivých chodníků, které dohromady měří 905 metrů. Jízda z metra až nahoru trvá věčnost, a proto připomíná spíš atrakci než běžný dopravní prostředek.
Eskalátory v Brně...
Je to vzpomínka z dětství autora článku, a tudíž je to trochu osobní. Nicméně to osvětluje, čeho si jako malý kluk z neméně malé vesnice na „velkém“ Brně vážil nejvíc. Ano, kdysi byly i věci, kterých si na Brně člověk mohl považovat. Ta jihomoravská metropole totiž měla něco, co nikde jinde v devadesátikilometrovém okruhu nebylo. Co přesně? Drak, Špilberk nebo šaliny namísto tramvají? Nic z toho. Brno vynikalo nad jiné tím, že mělo jezdící schody. Eskalátory.
Hned na nádraží.
)
)
)
)
Proto se taky ke každému přestupu v Brně muselo započítat deset minut navíc, než jsem se dostatečně po nich projezdil. Stoupání, „chytání“ schodů, škubnutí a jízda, dost možná kotrmelec na konci. Bylo to skoro jako kolotoče zadarmo. A ještě dnes, když je vidím, připomíná se mi, jak málo někdy stačí k dětské radosti.
Přeslazené vzpomínky ale raději necháme být, a místo toho vás upozorníme na světový rekord, kterého se nedávno dobrali ve středočínském Wu-chanu.
Světový rekord z Číny
Hlavní město čínské provincie Chu-pej, obří trojměstí s dvanácti miliony obyvatel, se totiž zapsalo do Guinessovy knihy rekordů tím nejdelším eskalátorovým systémem na světě.
Ono zařízení překonává vertikální (výškový) rozdíl 242 metrů a dosahuje celkové délky 905 metrů.
)
Schody až do nebes
Nevede uvnitř budovy, ale je venkovní, zakryté jen stříškou proti dešti. A to nejlepší na tom je, že tenhle zázrak líné infrastruktury není celistvý, spojitý. Přesněji řečeno, je rozdělen do jednadvaceti za sebou jdoucích eskalátorů a čtyř pohyblivých chodníků.
Obejít to samozřejmě můžete čtyřproudou stoupavou lávkou pro pěší, postaru po normálních schodech anebo bezbariérově, s pomocí osmi výtahů. Ale uznejte sami, kdo by si chtěl tu dětskou radost z jízdy kazit.
)
)
Bohyně Wushan
Číňané samozřejmě tenhle zázrak pojali ve stylu velkolepé tradiční architektury, opatřené zdobenými vstupními branami. Nejspíš proto, aby byl celý zážitek dostatečně povznášející. A neméně „nadnesený“ je i název celého eskalátorového systému. Jmenuje se Bohyně Wushan. Což se k dílu, které vás na etapy vynese do výšky odpovídající osmdesátipatrové budově, docela hodí.
Eskalátorový systém od 13. února letošního roku vstoupil do fáze „zpoplatněného provozu“ – za jednu jízdu se platí v přepočtu pětikoruna – ale městská radnice zvažuje, že pro držitele wu-chanské šalinkarty bude jízda zadarmo.
)
Bohyně vybíhá ze stanice metra
Bohyně Wushan spojuje horní a dolní část ulice ve čtvrti Gaotang, a ve své podstatě „vybíhá“ ze stanice metra. Ta pro změnu drží prvenství coby nejhlubší civilní stanice metra v celé Číně. O rekordy tu zkrátka nouze není. Za další takový by se možná dala považovat i průměrná doba jízdy. K tomu, abyste se z metra nechali vyvézt až na samý konec eskalátoru, budete potřebovat rovných dvacet minut.
Což možná nebudete chápat v kontextu výrazného zlepšení efektivity hromadné přepravy osob anebo pohodlí při cestování. Ale v kontextu dětství, kterému k radosti stačily jezdící schody na brněnském nádraží, to zní jako splněný sen.
Zdroj: Wikipedia.org, OddityCentral.com
