Stojím na zahradě a dívám se na náš pětimetrový monument. Líska u zídky za ty roky vyrostla do úctyhodných rozměrů. Je hustá, zdravá, v předjaří krásně zdobená žlutými jehnědami. Když ale přijde podzim, košík na oříšky zůstává prázdný. Pár scvrklých nebo červavých kousků za celou sezónu se opravdu počítat nedá. Dlouho jsme si lámali hlavu, kde je chyba. Voda? Živiny? Špatný řez? Odpověď je přitom překvapivě prostá, i když z pohledu botaniky fascinující: naše líska je zkrátka osamělá.
Proč jedna líska na zahradě nestačí?
Líska obecná (Corylus avellana) je sice jednodomá rostlina – to znamená, že na jednom keři najdete jak samčí květy (známé visící jehnědy plné pylu), tak samičí květy (drobná, nenápadná červená „chapadélka“ vykukující z pupenů) – ale při opylení si nevystačí sama. Příroda to zařídila chytřeji, aby zabránila degeneraci. Líska je proto cizosprašná, dichogamická a větrosnubná. Co to znamená?
Cizosprašnost: Líska je převážně cizosprašná, což znamená, že vyžaduje k opylení pyl jiného, geneticky odlišného keře stejného druhu.
Dichogamie (časový nesoulad): Na jednom keři málokdy dozrávají jehnědy i samičí blizny současně. Často se stane, že pyl se vypráší ve větru dávno předtím, než se samičí květy otevřou (nebo naopak).
Větrosnubnost: Lísky neopylují včely, ale časný předjarní vítr. Pokud v okolí několika desítek metrů neroste žádná další líska, šance na úspěšné opylení a vytvoření plnohodnotných oříšků je minimální.
Když jsme zjistili diagnózu, přišlo dilema. Kde v už tak zaplněné zahradě vzít místo na další pětimetrové křoví? Další velký keř by spolykal veškeré světlo i cenný prostor. A právě tehdy přišel nápad: Co když existují zakrslé lísky? Ukázalo se, že ano – a jejich svět je neuvěřitelně pestrý.
)
Malý vzrůst, velká služba: Zakrslé a kompaktní kultivary lísky
Zatímco klasická líska bez řezu snadno doroste 3 až 5 metrů na výšku i do šířky, šlechtitelé vyvinuli odrůdy, které si drží kompaktní rozměry, rostou pomalu a vejdou se i do předzahrádky, úzkého záhonu nebo dokonce do větší nádoby na terasu. Přitom poslouží jako plnohodnotný dárce pylu pro starého velikána – a ještě nadělají spoustu parády.
1. Corylus avellana 'Scooter' – miniaturní elegán
Pokud máte opravdu málo místa, 'Scooter' je ideální volba. Jde o pravou zakrslou formu, která roste velmi zvolna. Dorůstá výšky kolem 1 až 1,5 metru po 10 letech (v mládí bývá vysoká jen 70–80 cm), má kompaktní, kulovitý habitus s mírně zkrabacenými, dekorativními listy a lehce pokroucenými větvičkami. Skvěle se hodí do skalek, malých městských zahrad, předzahrádek nebo velkých květináčů.
)
2. Corylus avellana 'Contorta' – legendární kroucená líska
Jedna z nejznámějších okrasných odrůd, která je ozdobou zahrady hlavně v zimě. Dorůstá obvykle výšky 1,5 až 2,5 metru a roste výrazně pomaleji než divoké druhy lísky. Větve má bizarně šroubovitě pokroucené do „vývrtek“. Po opadu listů na nich visí žluté jehnědy, což vytváří až pohádkový kontrast. Corylus avellana 'Contorta' je solitér do menších zahrad a oblíbený zdroj větví pro floristické dekorace.
)
3. Corylus avellana 'Red Majestic' – purpurové kouzlo
Moderní nástupce odrůdy 'Contorta', který spojuje zkroucené větve s výraznou barvou. Vysoký je v dospělosti přibližně 1,5 až 2 metry. Jde o krásný kontrastní keř, který do zahrady vnese hloubku a barvu. Listy na jaře raší v sytě tmavě purpurové až vínové barvě, v létě přecházejí do temně zelené s červeným nádechem. Větve i jehnědy mají růžovočervený tón.
4. Corylus avellana 'Medusa' – hustá spleť větví
Méně známý, ale fascinující kompaktní kultivar vhodný pro miniaturní zahradní kouty a pěstování v nádobách. Dorůstá výšky zhruba do 1,2 až 1,5 metru. Jde o velmi hustě větvený keřík se spirálovitě stočenými výhony, který připomíná hlavu bájné Medúzy.
)
)
Plodí i zakrslé lísky?
Ano! I když se tyto kultivary pěstují především pro okrasu a malý vzrůst, jedná se stále o lísku obecnou. V dospělosti tvoří klasické, zcela jedlé lískové oříšky. Úroda ze samotného zakrslíka sice logicky nebude po pytlích, ale svůj hlavní úkol splní na jedničku. Poskytne cizí pyl pro vaši velkou lísku, která díky tomu konečně nasadí bohatou úrodu. Sama se přitom opylí od starého keře, takže i z malého keříku pár oříšků sklidíte.
)
)
Jak vybrat tu pravou?
Než vyrazíte do zahradnictví, promyslete si dvě věci: kam potřebujete lísku umístit a zda půjde do mobilní nádoby nebo volné půdy.
Zakrslé lísky snesou slunce i polostín, ale červenolisté formy (jako Red Majestic) potřebují plné slunce, aby měly listy opravdu sytou barvu. Proto pozor na oslunění stanoviště. Pokud líska půjde do velkého květináče na zpevněnou plochu, sáhněte po kultivaru 'Scooter' nebo 'Medusa', které snášejí omezený kořenový prostor nejlépe (v zimě jen chraňte kořenový bal před promrznutím, například obalením květináče tepelným izolantem nebo zakopáním květináče do země).
Pokud máte na zahradě podobného „zeleného lenocha“, který roste do nebe, ale nedává žádné oříšky, nekácejte ho. Stačí mu do návětrné strany pořídit malého, nenáročného společníka – a za pár sezón můžete konečně vytáhnout louskáček na lískové oříšky.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, Seznam Médium, Sus J. a kol.: Ovocnictví pro zahrádky, Katalog okrasných dřevin – Svaz školkařů ČR, Wikipedie
