Zařídit bydlení pro handicapované a zrakově postižené vyžaduje hodně úprav

Základním pravidlem pro úpravy bytu nebo domu je:co nejméně bariér. A první, často velmi významnou bariérou je už vstup do bytu. Problémem může být i normální práh, natož schody. Jejich zdolání můžeme člověku na vozíku nebo s velmi omezenou pohyblivostí usnadnit vybudováním nájezdové šikmé plošiny nebo schodolezem. Ideální by samozřejmě byl domácí výtah, jeho pořízení je ovšem finančně náročné a navíc ne ve všech typech domů realizovatelné.

Z vchodových i vnitřních dveří odstraníme prahy. Dveře by měly mít šířku nejméně 90 centimetrů, které umožní jak průjezd vozíku, tak průchod člověka s berlemi. V bytech pro zrakově postižené by měly být případné schody nebo vyvýšené části podlahy výrazně barevně označeny, aby nedocházelo k zakopnutí a pádu. V předsíních by na podlahách neměly být rohožky, kusové koberečky ani koberce s vysokým chlupem nebo třásněmi, odstraníme také nestabilní věšáky, stojany na deštníky a další vratké kusy nábytku. 

Dostatečně široké dveře, odstranění překážek na podlahách a nestabilních předmětů – to jsou podmínky, které je nutno realizovat ve všech místnostech, kde se člověk na vozíku nebo s berlemi pohybuje. Pro handicapované na vozíku také vypínače a zásuvky instalujeme do výšky, která je pro ně dosažitelná, stejně tak kliky oken.

Kuchyně jsou z hlediska pohybu a vyhovující funkčnosti pro pohybově omezené uživatele nejnáročnější. Při plánování řešení je nutno přihlédnout k tomu, jestli kuchyni bude užívat jen člověk, upoutaný na vozíku, nebo se o kuchyni bude dělit i s dalšími členy domácnosti. Také pro zrakově postižené jsou kriteria vybavení kuchyně odlišná.

Prioritou kuchyně je dostatečný prostor a vybavení kuchyně, které je dostupné z výšky vozíku. Pro opravdu pohodlný pohyb s vozíkem by prostor u linky měl být nejméně 150 centimetrů a linka postavená do tvaru „L“ nebo „U“. Pracovní deska ve výšce 70 centimetrů by měla mít délku nejméně 120 centimetrů a měl by pod ní zůstat volný prostor bez skříněk, tak, aby bylo možné pod ni zajet s vozíkem. Alternativním řešením může být pracovní plocha výsuvná, která je umístěna pod pracovní deskou a dá se jednoduchým způsobem vysunout do prostoru.

Snížená musí být také varná a mycí zóna, optimální je výška 86 centimetrů. Také pod dřezem a varnou deskou by mělo zůstat volné místo pro zajetí s vozíkem. Mezi mycí a varnou zónou ponecháme délku pracovní plochy nejméně 45 centimetrů. Všechny ovládací prvky všech kuchyňských přístrojů, včetně digestoře, musí být dostupné ve výšce natažené paže člověka, sedícího na vozíku. Pokud je hybnost paží omezena, lze ovládání vyřešit speciálním panelem, z kterého lze zapínat, regulovat a vypínat všechny přístroje.

Dalšími důležitými segmenty jsou úložné prostory. V upravené kuchyni by talíře, hrnky, sklenice a další nádobí měly být uloženy v spodních skříňkách, stejně jako zásoby potravin a varné nádoby.

Ideální jsou dvířka skříněk posuvná a místo klasických pevných polic jsou vhodné zásuvky s plnovýsuvem nebo výsuvné police. Také prostory na ukládání potravin by měly mít výsuvné prvky. Skříňky musí být osazeny velkými, lehce uchopitelnými úchyty , práci v kuchyni usnadní také madla podél celé linky. Ta jsou nezbytná i v případě, že se uživatel kuchyně pohybuje pomocí berlí. Pro ty je nutné na lince upevnit úchyty, do kterých mohou být berle odloženy, jsou tak zajištěny proti pádu na zem.

Důležitá je také podlahová krytina, vybereme takovou, která není kluzká a lze ji snadno udržovat setřením mopem. Jídelní stůl zvolíme v takové výšce a šířce, aby se pod něj dalo pohodlně zajet s vozíkem.

U této kuchyně velmi záleží na tom, jak velký podíl bude handicapovaný mít na práci v kuchyni. Jestliže půjde jen o základní sebeobsluhu, uvaření čaje, kávy, přípravu jednoduchých studených jídel, je řešením snížení části kuchyňské linky, na jejíž pracovní ploše budou potřebné přístroje (rychlovarná konvice). Pod pracovní deskou může být umístěna skříňka se zásuvkami na potřebné nádobí a potraviny.

Jestliže se chce handicapovaný věnovat náročnějšímu vaření, je nutné hledat kompromis mezi standardním a speciálním vybavením kuchyně. I zde je možné situaci řešit snížením části linky a vybavením skříněk základními potřebami pro vaření, včetně potravin. Nejčastěji užívané potraviny mohou být uloženy v zásobovací zóně tak, aby byly dostupné i z výšky člověka sedícího na vozíku. 

V kuchyni pro lidi se zbytky zraku je nutné zaměřit se na výrazně barevné detaily. Sytě zářivé barvy úchytek, hran skříněk i pracovní desky, barevné přístroje a také nádobí usnadňují orientaci. Stejně důležité je vhodné rozložení kontrastních barev na větších plochách, například tmavá dvířka spodní části linky, světlá v části horní a také kontrastní barevnost pracovní desky a dřezu – například hnědá deska, béžový dřez. Kontrasty barev také usnadňují pohyb a orientaci. A do třetice je zásadní podmínkou intenzivn í světlo, včetně technických lamp, které lze přisunout těsně nad varnou nádobu a tak zkontrolovat, jestli už se pokrm vaří nebo v jaké fázi je smažení. Tyto metody nelze uplatnit u lidí s úplnou ztrátou zraku, nevidomých. Ti se v kuchyni mohou orientovat podle zbývajících smyslů, tedy sluchu, hmatu, čichu a také paměti. Proto je nezbytné zachovávat v kuchyni nevidomého absolutní pořádek, v němž má každá věc své neměnné místo, na kterém ji vždy bezpečně najde. 

Vaření slabozrakým a nevidomým usnadňují také speciální pomůcky. Jednou z nich je kuchyňská váha, která hlasem oznámí přesnou hmotnost odvažované suroviny. Dalším pomocníkem je indikátor hladiny vody v hrnku. Zavěšený na okraj šálku zvukovým signálem upozorní, když se nádoba začíná plnit tekutinou k okraji. Orientaci usnadňují také hmatové značky různých tvarů, kterými jsou označené dózy na potraviny. Dalšími pomocníky jsou například speciální oddělovače žloutků a bílků, držák na cibuli, dávkovače potravin, sklopné prkénko, které umožní vsypání nakrájených surovin do hrnce, plastická tvořítka na těsto nebo držák hrnců. 

Odpověď na otázku se přímo nabízí: tak, aby koupelna mohla být plnohodnotně užívána a byla bezpečná. I v ní je třeba začít od podlahy z neklouzavého materiálu a bez výškových rozdílů - schůdků, lišt mezi dvěma typy podlahové krytiny a podobně. Také v koupelně musí být dostatečný prostor pro pohyb na vozíku, nejméně 1,5 metru čtverečního, ideálně samozřejmě více, aby byl v koupelně možný pohyb i další osoby, která handicapovanému pomáhá s hygienickými úkony.

Je- li to možné, zvolte raději sprchový kout než vanu. Je snáze přístupný, ideální je kout bez vaničky, jehož dno tvoří vyspádovaná protiskluzová dlažba a je osazen dveřmi, které nepropustí vodu. Kout by měl mít rozměry nejméně 140 x 140 centimetrů, s dveřmi o šířce nejméně 90 centimetrů. Umístěno by v ně mělo být sklopné sedátko o rozměrech nejméně 45 x 45 centimetrů. Chybět nesmí ani svislá a vodorovná madla pro držení. Kout vybavte ruční sprchou s pákovým ovládáním. Nezbytný je také prostor pro odložení vozíku co nejblíže sprchovému koutu, postříkání vodou zabrání zástěna, která může být plastová, osazená do lišty podél vnější stěny sprchového koutu, nebo ji můžete nahradit klasickým sprchovým závěsem.

Jestliže zvolíte raději vanu, vyplatí se investovat do speciální vany s vodotěsnými dvířky, která velmi usnadňuje přístup imobilní osoby do vany. Jinak je možné řešit vstup do vany pomocí sedátka nebo hydraulického zvedáku. Vanu opatřete protiskluzovou podložkou a stěny kolem vany osaďte svislými i vodorovnými madly, která jsou dosažitelná z pozice člověka sedícího ve vaně. Na dosah by také měly být všechny předměty a přípravky pro hygienu.

Další podstatnou podmínkou pro sebeobsluhu při očistě je instalace vhodného umyvadla. Zvolte umyvadlo ekonometrické, s předním nebo bočním  vykrojením, díky kterému je přístup k umyvadlu snadný i s vozíkem. Nezapomeňte ponechat prostor pod umyvadlem volný, aby se pod něj dalo zajet. Umyvadlo by mělo být osazeno vodovodní baterií s prodlouženou pákou.Také na umyvadle by měly všechny potřeby pro hygienu být na dosažitelných místech.

Také toaleta vyžaduje specifické podmínky. Z praktických důvodů je optimální umístění toalety v koupelně. Klozetová mísa by měla být závěsná, ve výšce 50 centimetrů a kolem ní je vyžadován dostatečný prostor, nejméně 80 centimetrů z každé strany. Nezbytné je umístění madel z obou stran podél mísy, také splachovač by měl být na stěně podél mísy pro snazší dosažitelnost. Žádoucí je osazení mísy bidetovou sprškou.

Koupelny a toalety pro slabozraké a nevidomé mají podobná specifika jako kuchyně. Nejdůležitější je dostatečně intenzivní světlo, barevné kontrasty a hmatové orientační pomůcky. A samozřejmě dokonalý pořádek, předměty vždy na stejném místě.

Stejně jako u předchozích místností, i v obýváku a ložnici je základním požadavkem dostatečný prostor. Nábytek rozestavte tak, aby bylo možné bezpečně projet vozíkem. Odstraňte nestabilní, vratké předměty. Z podlah odstraňte překážky, vysoké koberce, kožešinové předložky a další. Nábytkové stěny a sestavy nebo komody vyberte podle výšky, která by neměla přesáhnout 140 centimetrů výšky, nejvhodnějšími úložnými prostory jsou zásuvky. Sedací soupravu zvolte vyšší a s nepříliš měkkým čalouněním, aby nekomplikovalo přesun ze sedačky na vozík. Velmi vhodné jsou sedačky s područkami, kterých se lze zachytit. Nejvhodnější ale je polohovací křeslo, zcela nejlepší pak je křeslo s elektricky ovládaným polohováním, které lze přizpůsobit pohodlí sedícího a usnadňuje přesun na vozík.

V ložnici je hlavní pozornost zaměřena na postel. Také by pro snazší uléhání a vstávání měla být vyšší, ideálně polohovací a přístup k ní by měl být z obou stran. Nad postelí zavěšené madlo (jaké známe například z nemocnice) také v přesunu z postele pomáhá. Pro lepší orientaci ve tmě jsou určená malá svítidla s pohybovým čidlem, která reagují na pohyb po probuzení. 

A co noční stolek? Musí být snadno dostupný, pokud obsahuje zásuvky, měly by jít snadno otevírat. Důležité věci, jako jsou léky, tekutiny, telefon, tonometr a jiné zdravotnické přístroje, musí být na dosah.

Také další úložné prostory, šatny, komory a podobně musí být vybaveny nábytkem, který je snadno dostupný z výšky vozíku. Vhodné jsou výsuvné koše, otočné karusely a tyče na ramínka se stahovacím mechanismem. Stejně jako v ostatních místnostech, i zde je potřeba vytvořit dostatečný prostor, který dovolí bezpečný pohyb vozíku.