Čištění studánek bylo dříve velmi důležité, neexistoval vodovod a lidé si pitné vody vážili, stejně jako dešťů, prostě šlo o každoroční rituál, který zajišťoval zdraví obyvatel, kteří vodu ze studánek během roku čerpali, hojnost této vody a také úrodu díky dešťům. K přírodním pramenům chodily mladé dívky, panny. A vžily se dva zvyky, zavírání studánek před zimou a jejich otvírání na jaře.
Otvírání, vylévání a nebo cídění studánek je českým lidovým zvykem, kterým se lidé snažili ukončit sucho a přivolávat deště. Čili zvyk se prováděl v období velkého sucha, ale také v druhé polovině jara až do svatojánské noci. Studánky se také otvíraly či čistily během takzvaných královniček, čili dívčích svatodušních oslav.
Studánky se dnes otvírají 31. května a zavírají se od října do prvních sněžení
Otvírání studánek má dnes pevně daný termín 31. května, zatímco termín zavírání studánek je pohyblivý. Prostě nemá stanoveno přesné datum. Většinou začíná v říjnu a někde se provádí až v době, kdy napadne první sníh. Tyto zvyky přitom pochází již z dob pohanských, lidé uctívali rusalky a vodní víly, ochránkyně pramenů. Zatímco dnes jde o zábavnou společenskou událost, kdy si lidé uvědomují důležitost vody a ohlíží se ke svým kořenům.
Zápis z roku 1697
Fakt, že má otvírání studánek dnes pevně stanovený termín, pak jen reflektuje důležitost tohoto rituálu. O zvyku informuje již v roce 1697 jezuitský misionář Ferdinand Zelechovský, který působil v Bechyňském kraji. Zelechovský píše: „… V okolí Lomnice, Zálší a Drachova dívky vesnické, žádají-li sobě deště, scházejí se četně za soumraku na luzích, zpívají hlasitě písně ženců a velí konečně, aby jedna z nich nahá, a to neposkvrněná panna (volí se k tomu dívka osmiletá) sestoupila do studánky a z ní vodu vůkol vylívala, tím prý svolá z nebe déšť na osení.“
Lidová píseň oslavující pannu Marii
Symbolické spojení vody a čistoty vedlo lid k tomu, že rituál směly provádět pouze neposkvrněné panny, protože lidé věřili, že dívčí nevinnost má očistnou moc. A v dobách křesťanských to pak vedlo k logickému spojení s pannou Marií. Například píseň z Táborska, kterou zaznamenal František Teplý na začátku 20. století, pěje: „Svatá Maria, přispěj nám, tichý deštíček, vyproš nám, zavlaž obilíčko. Kristova matičko. Tys naše matička milostivá, vyproš nám deštíček, ó Maria.“
Jak se studánky otvíraly
Starý zvyk otvírání studánek probíhal tak, že se dívky vydávaly ke studánkám ve vsi a jejím okolí po svátku svatého Jiří. Průvod byl zbožný a dívky prozpěvovaly písně a pronášely říkadla. Do každé studánky pak vložila jedna z nich na chvíli dřevěný křížek a potom přicházela jedna dívka za druhou a každá se podílela na vyčištění vody od napadaného listí a bláta. Na vyčištěnou studnu pak byl na znamení čistoty položen zelený věnec. Čistou vodu dívky nabíraly do malovaného džbánku, rozlévaly ji do všech stran a zpívaly: „Teč vodičko čistá do všech čtyřech stran, od větru a bouře, studánko nás chraň.“ A když již byly studny vyčištěny, v neděli se po vsi vydal průvod svátečně oblečených dívek, které za zpěvu vybíraly za vyčištění studní odměny. Další neděli si pak dívky za vybrané peníze objednaly muzikanty a uspořádaly muziku „ze studny“ s „parádní“ tancovačkou.
Štědrovečerní dary
Dalším zajímavým zvykem bylo obdarování studny vánočkou, ořechem a jablkem o Štědrém večeru. A proč? Inu, aby po celý rok dávala dostatek vody. Známé též byly obřady přivolávající deště a spojené se stromy.
Vznik moderní tradice
Novodobé slavnosti otvírání studánek jsou pak inspirované právě tímto lidovým zvykem a také kantátou Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Pořádají dnes se v okolí Žďáru nad Sázavou, především v obci Tři Studně a jejich začátek lze datovat do roku 1956, kdy byl v těchto místech natáčen film Otvírání studánek dokumentaristy Alana Františka Šulce.
Ukládání pramenů k zimnímu spánku
Zato v případě zavírání studánek šlo a stále jde o ukládání pramenů k zimnímu spánku. Příroda se prostě chystá k zimnímu odpočinku a je proto třeba připravit na zimu právě i studánky. A dnes se právě toto tradiční loučení s přírodou (a se studánkami, s prameny) koná na mnoha místech naší země. Přátelé, sousedé a různé místní spolky včetně například ochránců přírody se vypravují k blízkým studánkám, před zimou je čistí a symbolicky uzamykají. Setkávají se staří a mladí, muži a ženy, chlapci a dívky. Tato tradice je oslavou přírody a radosti z ní.
Objevte svou studánku a vyčistěte ji, ale opatrně!
Smutnou zprávou je, že studánek bohužel za posledních cca 100 let výrazně ubylo. Z původního počtu přibližně 10 tisíc jich do dnešních dnů zbyla zhruba polovina a to ještě můžeme hovořit téměř o zázraku. Navíc se stává, že lidé v přírodě nacházejí prameny zapomenuté, ukryté a určitě stojí v takovém případě za to tyto prameny obnovit, čili vyčistit odtok a upravit okolí pramenu. Navíc je možné navrhnout a realizovat renovaci pramenu. A že se zamykání studánek právě u vás dosud nekoná. Není nic jednodušší, než oslovit pár přátel, sousedů a příbuzných a tento milý zvyk zavést. A nebo prostě vyrazit jen tak do přírody s rodinou a objevovat a zamykat prameny ve svém okolí. A na jaře je pak zase rituálně otevírat. A nezapomeňte 31.5.
Zdroj: wikipedia.org, ekolist.cz, estudanky.eu
