Znáte nejčastější příčiny vlhkosti a plísní?

Plísně mohou mít velmi závažné zdravotní důsledky, způsobují řadu závažných onemocnění (především alergických), ale některé jsou též karcinogenní. Plísně jsou vlastně tím nejhorším, co může dům, respektive jeho interiéry a stavební konstrukce, potkat. Zhoršují klimatické prostředí v interiérech budov, přičemž se nejčastěji tvoří v místech, kde kondenzují vodní páry (při dosažení určitého poměru mezi povrchovou teplotou stěny a relativní vlhkostí vzduchu v místnosti, kterému říkáme „rosný bod“). Vodní páry vznikají odpařováním, koupáním, vařením a sušením prádla.

Samostatnou kapitolou jsou pak domy s porušenými hydroizolacemi, nebezpečná jsou však též místa tepelných mostů, na kterých právě dochází nejčastěji ke kondenzaci. Dochází na nich k největšímu poklesu vnitřních povrchových teplot. Proto je třeba vždy ještě před zateplováním budov zjistit příčiny vlhkosti a odstranit je.

Platí přitom, že k zahájení růstu běžných plísní stačí relativní vlhkost již od 80%, v některých případech dokonce jen 70%. Ovšem to je jen v krátkém iniciačním období, dále plísně prospívají i při nižší vlhkosti vzduchu. Proto jsou dnes stavební konstrukce považovány v souladu s ČSN EN 13788 za bezpečné vůči růstu plísní, pokud mají povrchovou teplotou takovou, že relativní vlhkost u vnitřního povrchu je nižší než 80% (relativní vlhkost vzduchu uvnitř běžné místnosti se přitom uvažuje 50%, což je horní hranice hygienicky vhodného rozsahu vlhkosti vnitřního vzduchu).

Dalším kritériem je pokles vnitřní povrchové teploty až pod teplotu rosného bodu, což vede k povrchové kondenzaci vodní páry. Vznikají pak vlhkostní mapy, načež může tato závada vést až k poškození nebo úplné degradaci stávajících povrchů konstrukcí (resp. jejich povrchových úprav). O tom, že tato závada též podporuje růst plísní, není třeba jakkoli licitovat.

Ovšem právě k výraznému poklesu vnitřní povrchové teploty dochází nejčastěji při nízkých tepelně izolačních vlastnostech stavebních konstrukcí a vždy pak v místech výrazných tepelných mostů. Samozřejmě k tomu dochází v nejchladnějším období roku a problémy ještě více narůstají při zvýšené vlhkosti vzduchu uvnitř místnosti a při přerušování vytápění.

Konkrétní příklad v kuchyni

Názorně si popišme konkrétní situaci. Ráno je v kuchyni pouze 17 °C, my zatopíme, teplota vzduchu se zvýší a začnou se ohřívat i povrchy stěn. Když teplota vzduchu dosáhne 20 °C a relativní vlhkost klesne na 50%, začínáme dopoledne vařit, aniž bychom vyvětrali, třeba proto, že je venku příliš chladno. V kuchyni tak začne pomalu stoupat teplota vzduchu, zároveň však také relativní vlhkost. V poledne bude teplota vzduchu 23 °C a vlivem vaření (protože se nevětralo) vzroste relativní vlhkost vzduchu na 95%. Částečný tlak vodní páry dosáhne 2666,75 Pa (v 1m3 je kolem 20 g vzduchu). Jde o velice vysokou vlhkost, kdy začne vodní pára kondenzovat již na každém předmětu, jehož teplota je nižší jak 22,15 °C. Kondenzát proto najdeme na okenních tabulích, ale i místech, kde se voda nemůže vsáknout, čili především v koutech, za nábytkem apod. Je tedy patrné, že účinně větrat musíme i v zimě a pokud naopak utěsníme okna, abychom snížili tepelné ztráty, můžeme velmi záhy pozorovat závažné hygienické poruchy - konkrétně plesnivění. Větráním navíc odvádíme z interiérů nevhodné a škodlivé látky a vzduch regenerujeme.

Vlhkost, nejčastější problémy a příčiny

1. Vlhkost uvnitř stavebních konstrukcí. Jejím vlivem dochází k degradaci vlastností materiálů, někdy až k destrukci konstrukcí. Vlhkost v konstrukcích způsobuje hnití a mikrobiotické napadení organických hmot, především dřeva, korozi kovových prvků (ocelové kotevní, spojovací a osazovací prvky obvodových panelů, meziokenních vložek, lodžiových stěn, balkónů a lodžií). Dochází i k výrazné změně funkčních vlastností stavebních materiálů a dochází též k transportu nevsáknuté či nahromaděné vlhkosti na vnitřní povrch obvodových konstrukcí. Voda také může putovat spárami či trhlinami v konstrukci. Ke zvýšené vlhkosti ve stavebních konstrukcích dochází kondenzací vodní páry, nedostatečnou, porušenou, či zcela chybějící hydroizolací, při haváriích rozvodů vody, topení a odpadů a při poruchách střech.

2. Nadměrné přerušování vytápění. Dochází při něm k nadměrnému poklesu vnitřní povrchové teploty konstrukce v důsledku nesouběžného kolísání teploty vnitřního vzduchu a vnitřní povrchové teploty (délka zpoždění je dána akumulačními vlastnostmi konstrukce). Čím delší je otopná přestávka a hlubší pokles teploty vnitřního vzduchu, tím lepší izolační vlastnosti musí mít stavební konstrukce, aby nedošlo k vadě nebo poruše.

3. Nedostatečné proudění vnitřního vzduchu. Podél obvodových konstrukcí, kdy se zvýší tepelný odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce, dochází ke snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce. Obzvláště při slabší tepelné izolaci obvodové konstrukce jde o vážný problém, ke kterému dochází především při umístění nábytku těsně k obvodovým stěnám, při přeplnění bytu nábytkem, při nadměrném utěsnění spár bez alternativního zajištění výměny vzduchu v místnosti apod.

4. Nadměrné ochlazování konstrukcí. Především jde o přílišné ochlazování konstrukcí přilehlých k prostorům s požadovanou či přirozeně zajišťovanou intenzivní výměnou vnějšího vzduchu. Nežádoucí důsledek je sice způsoben užíváním, nejde však o chybu uživatele, ale o principiálně špatné řešení (například spížní skříně musí být izolované zevnitř a těsněné).

5. Nadměrná vlhkost vzduchu v místnosti. Vzniká obvykle při nedostatečném větrání a při nadměrných zdrojích vlhkosti (vaření, koupání, sprchování, sušení prádla, …). Hromadění vlhkosti ve vzduchu je nejčastěji způsobeno současným dýcháním mnoha osob, přeplněním místnosti pokojovými rostlinami, nedostatečným odvětráváním koupelen apod. Obvodové konstrukce například panelových bytů (kromě koupelny) jsou přitom dosud běžně dimenzovány na návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu 60%. Překročení definovaných kritických vlhkostí vzduchu může být pro stavební konstrukce nebezpečné, jelikož vznikají podmínky pro kondenzaci i při kvalitních obvodových konstrukcích.

6. Pulsující proudění vnějšího chladného vzduchu při nadměrné infiltraci. V tomto případě proudí podél vnitřního povrchu konstrukce chladný vzduch, který ochlazuje povrch stěny. Tepelně technické vady nebo poruchy pak vznikají zejména na odvrácené straně podchlazené neizolované vnitřní konstrukce, kde dochází ke kontaktu chladnějšího povrchu konstrukce s vlhkým teplým vnitřním vzduchem. Na přilehlé straně konstrukce dojde k obdobnému ději při přerušení či změně intenzity proudění. Tento jev je nejčastější důsledkem netěsnosti oken a při trvalém otevření ventilačních křídel oken (například v ložnicích).

7. Tepelné mosty. Jde o místa, kde napříč obvodovou (nebo i vnitřní) konstrukcí, oddělující dvě nestejně vytápěné místnosti (či vnitřní a venkovní prostředí), prochází celou tloušťkou z jedné strany na protilehlý povrch materiál o vyšší tepelné vodivosti, než vykazuje ostatní stavivo, ze kterého je stavební konstrukce postavena. Časté tepelné mosty způsobuje nadokenní nadpraží z monolitického železobetonu nebo ze železobetonových prefabrikátů či ocelových nosníků, ale dokonce i nevhodný kotevní materiál (proto jsou např. kotvy vnějších tepelných izolantů plastové a nikoli kovové). Některé stavební materiály (např. právě kovové nosníky) vytváří mimořádně účinně tepelné mosty, které jsou příčinou růstu plísní. Jako tepelný most též funguje neizolovaný nebo nedostatečně izolovaný výztužný věnec v obvodovém zdivu, železobetonová stropní deska nebo železobetonové stropní panely, každá vysutá balkónová deska, železobetonová atika, která je propojená se střešní konstrukcí a nadokenními překlady. Dále všechny ocelové spony, závěsy, výztuže apod. které procházejí kolmo napříč obvodovou konstrukcí od jednoho povrchu k druhému.

V místech tepelných mostů dochází ke kondenzaci vodní páry při dosažení teploty rosného bodu. Pokud má například vzduch v místnosti teplotu 20 °C a relativní vlhkost vzduchu je 50%, je teplota rosného bodu 9,26 °C. Jakmile klesne teplota kterékoli části obvodové konstrukce pod tuto teplotu, začne v tom místě vodní pára kondenzovat a nemusí být vůbec nápadné. Teprve při časté a vydatnější kondenzaci se obvykle objeví plíseň, případně kapky vody na zdi, načež toto místo postupně tmavne.

Jak se zbavit problémů s vlhkostí a plísní

Nejlepším řešením je správně provedené zateplení vnějších stěn bez tepelných mostů. Nejde o jediné opatření, ale o opatření z nejdůležitějších. Dokonale pak funguje ve spojení s ostatními nezbytnými opatřeními, která zabrání možnosti kondenzace vodních par na chladnějším povrchu (regulace otopné soustavy, správný typ oken a jejich způsob osazení, zajištění výměny vzduchu v místnosti, omezení zdrojů vodní páry a vlhka, …).

Jedním z řešení je vnější zateplování pěnovým polystyrenem (EPS), ten však zahrnuje pouze 10% z celkových nákladů na opravu (zateplení) fasády. EPS obsahuje 98% vzduchu, a proto má výborné tepelně izolační vlastnosti. Je pevný, lehký, snadno se opracovává, je hygienicky nezávadný a snadno se recykluje. Vykazuje vysokou odolnost vůči stárnutí, povětrnostním vlivům a vlivu UV záření a příznivá je i jeho cena.

V každém případě se při vnějším zateplení kondenzace vodní páry uvnitř stavebních konstrukcí výrazně snižuje nebo se zcela odstraní. Teplota na vnitřním povrchu obvodových stěn se zvyšuje, což objektivně snižuje riziko kondenzace vodní páry a možnost vzniku plísní.
Zdroj: www.termotech.cz