Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Z Plzně je to do Prahy jako když kamenem dohodíš, naše zemička je malá. Nedávno jsme v našem magazínu publikovali článek o reálné hrozbě výskytu sršně asijské. V podstatě vědci v té době ještě nevěděli, zda se už na našem území nevyskytuje, sousední Německo již tuto sršeň zaznamenávalo a řešilo. A první důkaz je zde. Na pozoru by přitom měli být především včelaři.
Permafarma, beton vyrobený z dešťové vody, vytvoření odolného lesa, ekologická myčka tramvají, dešťové záhony a 90 000 nově vysazených stromů. To vše a mnohem více je součástí 21 finálových projektů soutěže Adapterra Awards, která hledá nejlepší adaptace na změnu klimatu v České republice.
Digitální nomádi nepotřebují domov, prostorem pro život jim je celý svět. Není jim třeba dělit čas na pobyt v zaměstnání a na dovolené, obojí totiž zažívají pořád. Nové podněty objevují každým dnem, protože jsou bez zbytečného ukotvení pořád v pohybu. Zní to krásně, poeticky. Ale i tahle práce snů má své mouchy.
O klimatických změnách si můžete myslet ledacos, ale hroznovice je milují. Kdo? Hroznovice jsou mořské chaluhy, hnědé řasy. O původu i rozšíření nejlépe vypovídá latinský název celého jejich rodu. Říká se jim Sargassum.
Nasaďte si na hlavu čepice z alobalu a zapněte fén likvidující gamma-paprsky. Povídání o obrázcích žab na obalech potravin bude totiž divoké.
Nápad s vytvářením nové souše, tedy budováním umělých ostrovů, které by nevznikly přírodními silami, rozhodně nemůžeme považovat za novinku. Lidé se k podobným stavebním počinům uchylují prakticky už od prehistorie.
Všelidové hlasování o nejzajímavější strom České republiky se pomalu blíží ke konci. Ve 22. ročníku ankety Strom roku se letos utká deset finalistů, pro které budou moci lidé hlasovat v nezpoplatněném hlasování až do začátku října.
Kůrovcová kalamita donutila vlastníky lesů vykácet rozsáhlé plochy především smrkových monokultur a plán je nyní jasný. Opět zalesnit, ale pestřeji a odolněji. Má to ale háček. Kde dříve páchal zlo lýkožrout, tam nyní nastupuje klikoroh borový.
V dnešní době, kdy ceny energií neustále rostou, je každá úspora vítána. V posledním dílu podcastu České stavby jsme se zaměřili na jednu z nejefektivnějších cest, jak ušetřit na energiích – rekuperaci tepla z odpadní vody.
Nedávno jsme publikovali článek o budoucnosti houbového mycelia ve stavebnictví, kde jsme se zmínili i o začínajících českých startupech podnikajících právě v této oblasti. Zajímavý byl také článek o schopnosti houbového mycelia ochránit dřevěné konstrukce domů při požárech, což pro změnu vyvíjeli a testovali v Austrálii. A je zde hned další novinka a opět z Česka. Výzkumníci totiž potvrdili v projektu Samorost vlastnosti houbového mykokompozitu v testech na hoření, tlaku, tahu a rozlupčivosti. Výsledky jsou přitom uchvacující.
Dělá se vám nevolno, když se v televizi jen mihne hadí šupina? Brouk, který proběhne po parapetu okna, vás postaví do pozoru; kvůli myši vyskočíte klidně na lustr a pavouk vás může z ložnice přinutit k úprku na jiný kontinent? Vítejte ve světě ovládaném biofobií!
Je to asi jediný stavební materiál, u nějž by měla poptávka stavebního průmyslu potenciál pomáhat životnímu prostředí, přírodě, planetě Zemi. Ztělesňuje to, co se dá považovat za skutečnou udržitelnost a obnovitelnost. Je univerzální. A nejpřekvapivější na něm je, že vlastně není žádnou novinkou.
Symboly zamilovanosti či vlastní přítomnosti na konkrétním místě vyryté do kůry stromů určitě poznáme na první dobrou. A že stromům příliš nesvědčí je nasnadě. Vedle toho však potkáváme i stromy s barevným značením, které znamená něco důležitého. A někdy dokonce i úředního. Vyznáte se ve značkách na stromech?
Palmový olej je momentálně tím nejrozšířenějším a nejpopulárnějším rostlinným olejem na světě. Nicméně dopady jeho pěstování na životní prostředí jsou děsivé. Spotřebitelé, kteří se mu proto chtějí vyhnout, se ale musí mít na pozoru. V popisu složení výrobků se totiž skrývá pod nejrůznějšími názvy.
Líné jihočeské mediální vody konce okurkového období pořádně rozvířila ryba. Tedy vlastně maličká rybička, kterou dobře znají akvaristé a jezírkáři. Rozruch způsobil článek, v němž autor zařadil slunečnici pestrou téměř mezi lochneské příšery okusující lidi. Řeč byla o rybníku Bagr na okraji Českých Budějovic v parku Stromovka, rybníku vzniklém po těžbě štěrku. A dlužno říci, že také rybníku, se kterým si nikdo neví rady včetně již několika generací porevolučních budějckých radních. Slunečnice sem zřejmě vypustil nějaký akvarista, ony se zabydlely a dnes jsou prý nebezpečím především pro horkem sužované Budějčáky.
Když dnes někde zavadíte o informace, jaké plány jsou momentálně v běhu pro snižování emisí, energetickou efektivitu a boj s klimatickými změnami, můžete jen konstatovat, že zrovna malé cíle si to neklademe. Jejich dosažení navíc ztěžuje jeden přehlížený fakt. Otázka našeho komfortu.
Již v roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na evropskou černou listinu invazních druhů. Ano, ta okrasná dřevina pocházející z Asie, v jejímž případě jsme si doslova zavařili vysazováním podél železničních koridorů a v znečištěnějších oblastech. Začalo to však již v 19. století.
Evropské nařízení na obnovu přírody (Nature Restoration Law) přineslo nevídaně těsné hlasování, až v den hlasování se někteří poslanci dokonce rozhodovali, na kterou stranu se přikloní. Proč se tímto nařízením v EU zabývají a co nám přinese, pokud bude schváleno?
Slovo čarověník vzniklo spojením slov čaro (charakterizuje jedinečnost, nadpřirozený původ a možná i magickou moc) a věník (zastaralý termín pro trs či svazek větviček). Čarověníky tedy nejsou rostliny či jiné organismy na rostlinách, ale shluky větviček, které se zásadně liší od běžného tvaru větví na původních stromech a keřích. Z korun dřevin prostě svým vzhledem dosti vyčnívají. Jakýsi rostlinný pačesatý underground.
Ochrana před ohněm je zapotřebí, zvlášť když je kolem sucho a pravidelně v sezóně hoří. Ale tahle protipožární ochrana by neměla vašemu zdraví škodit víc, než spalující plameny. Své o tom vědí v Austrálii, kde to zatím s obranou proti ohni měli docela na houby.