Plynové kotle definitivně končí, další bruselský nápad sáhne do peněženek mnoha českých domácností

Je to vlastně dost velký paradox, jelikož ještě nedávno stát přispíval nemalými částkami právě na plynové kotle jakožto uznávaný docela čistý zdroj energie. Teď se hovoří o tom, že je třeba zcela eliminovat závislost na ruském plynu a navíc k tomu jako bonus ještě ušetříme přírodu. Stačí použít starý dobrý osvědčený nástroj, který si v Bruselu velmi pochvalují. Až tak, že u toho někteří mlaskají, třeba ecostandard.org. Totiž EKODESIGN. Vlastně jde o paradox, který byl poslední dobou jaksi očekáván.

V titulku je k tématu na ecostandard.org dokonce napsáno: Evropská komise uvádí rok 2029 jako datum ukončení prodeje kotlů na fosilní paliva: „velká výhra pro lidi a planetu.“ Vzdáleně to připomíná slogan “malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“, po jehož vyslovení dosud vykročilo po povrchu měsíce pouze 12 lidí. A naposledy to bylo v roce 1972.

Něco jiného, než že jde o výhru, si bude myslet především každý, kdo si nedávno (bez ohledu na případné dotace) koupil třeba nový nízkoemisní kondenzační kotel na zemní plyn a nechal si za tím účelem také vyvložkovat komín. Pak přečkal takzvanou energetickou krizi (prudké zdražení energií a ohrožení dodávek plynu) a notně si za to připlatil, načež se nyní těší, že má problém s vytápěním konečně vyřešen. Ceny za plyn jdou dolů. Určitě se z “velké výhry pro lidi a planetu“ nebudou těšit také ti, co investovali do nových zásobníků na plyn a souvisejících technologií, stejně jako každý, kdo si uvědomí, že ze svých daní a plateb za plyn financoval i rozvoj plynofikace v naší zemi. A kdo si myslel, že bude vytápět naftou, je na tom úplně stejně.

Vlastně jsme si na to již tiše zvykli, Evropská unie si připravuje zákon o zákazu plynových a jiných kotlů, který se negativně dotkne doslova každého z nás. Nazmar tak přichází i příspěvky od státu na nové plynové kotle. Aktuálně se sice nový návrh nachází teprve ve fázi připomínkování, což ale mnoho neznamená. V zásadě půjde o nový návrh ekodesignu, tedy vlastně takových podmínek, že je není možné splnit. Plánované zvýšení minimální účinnosti z 86 procent na 115 procent totiž plynové kotle nemohou splnit. Pokud by to bylo možné, byl by konečně vyřešen věčný a dnes již pouze hospodský spor o takzvané perpetuum mobile (z latiny trvale pohyblivé, stále se pohybující), čili stroj, který dovede vykonává práci bez vnějšího zdroje. Jediné zařízení, které tuto účinnost splní, je tepelné čerpadlo, případně čerpadlo v kombinaci s jiným zařízením. V tomto případně ale nejde o nekonečný zdroj energie, nýbrž o takzvaný topný faktor (COP).

Používání nástroje jménem ekodesign je vlastně velice pikantní záležitostí. Nerea Ruiz Fuente, ředitel politiky v Environmental Coalition on Standards (ECOS), řekl: „Ekodesign a energetické štítkování jsou nejúspěšnějšími nástroji při snižování účtů za energii na celém kontinentu od roku 1994. Dnes je ekodesign právem uznáván jako zásadní nástroj pro dosažení přechodu k čistému a účinnému energetickému systému. Dekarbonizace vytápění bude zásadním odrazovým můstkem při odvykání EU od fosilních paliv a ekodesign postupně vyřadí kotle na fosilní paliva z trhu do roku 2029 – velká výhra pro lidi i planetu!“ Kotle má vlastně vyřadit jednoduchý úřední trik, který funguje již 20 let.

Pokud ale promítneme evropské fantazírování podpořené chytrým a neúprosným nástrojem do praxe, bude to znamenat, že mají problém přibližně stovky tisíc českých domácností, které právě topí plynovými kotli. Podle statistik má plynový kotel přibližně půl milionu bytů, plynem zde dokonce není jen vytápěno, ale také často ohřívána užitková voda a používá se při vaření.

Vlastně už jde jen o hru o čas. Nový návrh EK totiž musí být schválen všemi členskými státy EU. Ve skutečnosti to ale vypadá, že se EU snaží nařizovat další zbytečné a absurdní nesmysly, které lidem pouze ztěžují život, a které v očích běžného občana kterékoli členské země EU činí z této organizace nedůvěryhodný subjekt. Místo aby se EU snažila lidem spíše pomáhat než škodit, honí nás od čerta k ďáblu jako štvanou zvěř. Podobné nesmysly navíc snižují konkurenceschopnost členských států EU. Co však můžeme dělat? Dobrá rada zní, abychom se prý aktivně zapojili do diskuzí a aktivně prosazovali své zájmy. Jak, to se sice neví, ale dobrá… Třeba pomohou hranice zemí, dálnice, letiště a obchoďáky zabarikádované traktory a jinou zemědělskou technikou. Někteří naši sousedi to už zkusili. Kombajny jsou ještě větší. Co však dál?

Zdroj: Ecostandard.org, snadnobydlet.cz