Koupě psa bez papírů je špatný nápad. Pro vás i pro něj

Máte doma pejska? V pořádku. Dokud mu dáváte lásku i péči, nic špatného se neděje. Tohle čtení je určeno spíše těm, co psa doma ještě nemají a rádi by si nějakého pořídili. A nejspíš je při brouzdání inzeráty obchází mdloby z částek, které jsou dnes za čtyřnohé mazlíčky poptávány. Ceny startují na deseti tisících a tu a tam dorovnávají padesátku. Hrůza. Pes v ceně tří zánovních ledniček skutečně není laciná záležitost. A to všechno jenom proto, že mají jakýsi PP.

To psi bez PP přijdou o dost laciněji. I ti nejdražší nestojí zpravidla víc než pět tisíc. Desetkrát méně, než ti s PP. Na první pohled se tak pes bez PP jeví jako finančně snesitelnější varianta. Jenže už těmihle přepočty usvědčujete sami sebe z toho, že byste si psa radši ani pořizovat neměli.

Žádný pes, ať už s PP nebo bez něj, není levná záležitost. Ona to není ani záležitost, věc. Ale živý tvor. Potenciálně nový člen vaší rodiny. A přiměřená péče o něj vás bude vždycky něco stát, spořit se na tom nedá.

Byť byste jej nerozmazlovali, ročně za něj utratíte něco mezi osmi až patnácti tisíci. Za deset let řekněme 120 000,- korun. A to se víceméně bavíme jen o stravě. Ne o hračkách, pomůckách, vybavení. A jen za předpokladu, že bude zdravý a nic mu chybět nebude. Chirurgické zákroky u veterináře totiž jdou, bez anestezie a materiálu, do tisíců. Chceme tím říct, že přítomnost psa je a bude v rozpočtu každé domácnosti patrná. A že pořizovací cena není úplně to, na čem by se mělo šetřit. Protože psi bez PP většinou zdravější než ti s PP nebývají.

Je to jako když koupíte ojeté auto proto, abyste ušetřili. Jenže investicemi do oprav a nenadálých závad často doplatíte rozdíl v ceně skoro nového auta. Ojetinu bez technického průkazu byste si nejspíš pořídit nechtěli. Není to rozumná koupě, nevíte, jestli je to z vrakoviště nebo kradené. A zrovna tak byste neměli usilovat o pořízení psa bez PP. Protože nevíte, z jakých podmínek vlastně pochází. Co je ale vlastně zač ten PP, který přidá k pořizovací ceně psa jednu nulu?

PP, to je vlastně takový techničák od psa. Důstojněji by se dalo říct, že je to jeho rodný list. PP totiž znamená Průkaz původu. Je to doklad, který potvrzuje plemeno a rodokmen zvířete. Obsahuje jméno psa, název chovatelské stanice, jeho rodiče a výklad z předků. Dále obsahuje jméno chovatele psa, barvu a druh srsti, číslo čipu či tetování. Všechno hezky pod razítkem chovatelské stanice.

Na to, co je chov, existuje definice. Chov je cílevědomá plemenitba respektující zásady genetického zdraví jedince i populace. Je to něco, co podléhá evidenci, kontrole, závazným standardům.

Průkaz původu, PP, je dokladem původu psa v konkrétním chovu. Garance toho, že nekupujete zajíce v pytli. Tedy, psa v pytli. Protože pokud nepořizujete (dražšího) psa z chovu, pořizujete nejspíš (lacinějšího) psa, který může a pravděpodobně pochází z množírny.

A pokud tedy nefandíte týrání zvířat, tak to určitě nechcete.

Množírna totiž funguje jako systematická reprodukce, tedy spíše velkoprodukce štěňat. V naprosto nevhodných podmínkách. Fenky jsou odsouzeny k životu ve stísněných kotcích, kde jsou mezi zablešenými dekami a nevymeteným trusem ustaveny jen k tomu, aby chrlily jeden vrh štěňat za druhým. Stres, hlad, bití, nemoci, zranění a úmrtí se tu moc neřeší. Je to špinavý byznys se vším všudy.

Který funguje jen na tom, že někdo – kdo chce ušetřit pár tisícovek – radši pořídí psa bez PP.

Jak se vlastně dá vydělat na tom, že budete prodávat něco levněji, než ostatní? Nakoukneme do karet množírnám: natlačit fenku k tomu, aby byla březí alespoň dvakrát do roka, není pro necitlivé povahy zase tak složité. Tu dobu také významně zkrátíte předčasným odstavením narozených štěňat. Dva vrhy ročně, to je v průměru čtrnáct kousků. Vynásobte to nízkou cenou, dvěma tisícovkami za kus. Na jedné fence tak v množírně „vytočíte“ necelých třicet tisíc. Jen ať se množí! A kde je ten byznys? V případě množírny je to otázka měřítek.

Třicet tisíc zisku na štěňatech od jedné fenky ročně skutečně není zázrak, ale když jich budete mít – blafkajících ve špinavých kotcích – uzavřeno osmdesát nebo víc? Za 2,4 milionu korun ročně už ten přivýdělek stojí. Chce to samozřejmě utáhnout kohout výdajům. Krmit co nejméně, nezdržovat se úklidem, neutrácet za veterináře, nehledět na stav psů. Je to fabrika, v níž neplatí žádná pravidla. Jen vyrábět a tlačit do oběhu další, často nemocná, narušená, nezdravá štěňata.

Které si vždycky někdo, kdo chce ušetřit, rád koupí.

Česko mimochodem není jen montovnou Evropy, jak se rádo nadává v novinách. Česko je také největší nelegální množírnou psů v Evropě. Na to, že o sobě tvrdíme, jak jsme národem pejskařů, nám zrovna tohle dobré vysvědčení nevystavuje.

Když si pořizujete psa s PP, stojí vás to pochopitelně víc. Ale máte jistotu, že pes pochází z chovu, nikoliv z množírny. U psa bez PP tuhle jistotu nemáte. A nejspíš tím přispějete k výdělku někomu, kdo tu hrůznou množírnu bez skrupulí provozuje. Jestli vás tedy týrání zvířat nebaví – a naopak vám přijde zavrženíhodné – pejsky bez PP přes inzerát si domů určitě nepořizujte. 

Každé pravidlo má své výjimky. Pokud chcete psa, a soused vám přes plot jedno zdarma nabízí, nekouká z toho byznys množíren. A zrovna tak můžete udělat dobrý skutek a sobě radost tím, že si pořídíte pejska (bez PP) z útulku. Jinak se ale nákupů psů bez PP vyhněte obloukem. Celé zlo množíren profituje na šetřilkách a spořílcích, na lhostejných, hloupých a nevědomých. Neřaďte se k nim.

Zdroj: psinadeje.cz, nemnozdoma.cz, wikipedia.org, spokojenypes.cz