Architekturu měst už z principu dotvářejí prvky, které jsou určeny lidem. I proto je počin německé fotografky a designérky Brigitte Schusterové hodný malé chvilky pozornosti. Přichází totiž se zajímavým „objevem“ ze Švýcarska. Potvrdila a zdokumentovala zde celou sérii prvků netradiční architektury, která lidem primárně neslouží. Žebříky pro kočky.
Prkotina a přímo ukázková
Není to objev, který by přímo přepisoval učebnice. Vlastně je to prkotina a přímo ukázková. Nicméně pořád je to záležitost dostatečně milá a zajímavá na to, aby vás oslovila. Byť velmi úzce vymezená. Týká se totiž převážně měst ve Švýcarsku. Tedy v zemi, kde je podle dostupných informací řádně registrováno 1,5 milionu koček domácích.
Což při populaci přibližně 9,1 milionu lidských obyvatel značí, že skoro v každé rodině tu alespoň jednu čtyřnohou kočku mají. A starají se o její blaho. Třeba tím, že jí umožňují pohyb i mimo bezpečné teritorium jedné uzavřené domácnosti.
)
)
)
)
Obyčejná kočka domácí, pořád zavřená v jednom městském bytě, by asi moc dobrodružný život neprožila. A spokojená se svou existencí by asi také úplně nebyla. Ale kočka švýcarská to má jinak - ta si to zařídit umí. Dokázala totiž jakýmsi záhadným způsobem přesvědčit své lidské majitele o tom, aby jí poskytli dostatek volnosti v době jejich nepřítomnosti. Jak?
Ze života kočky
Jen si to představte z pohledu kočky: sedět celé dny znuděně na sluncem zalitém parapetu, tisknout čumák ke sklu a dychtivě zírat po sousedství. A jen čekat na to, až se váš páníček nebo panička konečně vrátí domů, aby vám nasypali trochu krmení a nabídli vám misku mléka. Za což se pak dožadují vašeho mazlení. Únavné, že?
)
)
K čemu devět životů, když se naplno nedá prožít ani jeden
Jste zavázáni někomu, kdo se rozhodl trávit většinu dne odděleně od vás. Máte prý devět životů, ale naplno nemůžete prožít ani ten jeden. Není divu, že kočky jsou pak proslulé svou náladovostí.
Ve Švýcarsku to tak ale není. Tam totiž městské byty velmi často disponují uměle vytvořenými přídavnými strukturami, venkovními lezeckými pomůckami, které umožňují kontakt domácích koček s vnějším světem. Ta nápaditá zařízení se jmenují „kočičí žebříky“.
Není nic neobvyklého, když na dvorní fasádě domu vytvářejí konstrukce šplhající klidně až do úrovně čtvrtého podlaží. Slouží jedinému účelu: spokojenosti koček.
)
Stvořeno výhradně ke spokojenosti koček
Jiný praktický význam pro lidi nemají. A to jim ve světě architektury vytváří hodně specifické zařazení.
Nebývá totiž zvykem, aby se nějaký prvek lidské architektury pozitivně zaměřoval na blaho docela jiného živočišného druhu. Ještě tak prvky zaměřené proti živočichům, například typicky hostilní architektura plná ostnů a cílená proti holubům. To ano. Ale cíleně něco dobrého „pro“ zvíře? To je unikátní.
Můžete sice přispěchat se zakrytým výklopným otvorem ve vstupních dveřích, takzvanými psími dvířky. Ale ta neobstojí. Většina „psích domácností“ je totiž nemá a už vůbec na ně nenarazíte v bytech.
)
)
Švýcarské kočky mají autonomii
Ve švýcarských městech jsou oproti tomu kočičí žebříky docela běžnou záležitostí, i v bytových domech. Jsou vymyšleny a sestaveny tak, aby nijak nekompromitovaly bezpečnost domácnosti nebo neporušovaly místní požární předpisy.
Jsou stavebně velmi důmyslné, jde z nich poznat, že si lidé dali na jejich stavbě záležet. A že to nedělali sami pro sebe. To kočky jimi získávají velmi výraznou míru autonomie. Jde přitom o konstrukce nákladné a poměrně dost nápadité.
Domácí kočičí žebříky jsou okouzlující. Mnohé z nich jsou jednoduché a ekonomické: vinoucí se mezi balkony; stoupající po svislé odtokové trubce. Jinde ale může jít o laťkový dřevěný most položený diagonálně od větve lezného stromu k vyššímu parapetu. Některé jsou vratké, lešením podobné konstrukce ze dřeva a kovu, které se klikatí po několika patrech. Jiné se táhnou přes děsivě široké mezery mezi střechami a bytovými domy, i desítky metrů nad zemí.
Brigitte Schusterová neměla o existenci takových architektonických prvků dlouho tušení. Narodila se a vyrůstala v Německu. Až když se přestěhovala za prací do Bernu ve Švýcarsku, začala zjišťovat, jak dalece rozšířené tam kočičí žebříky jsou. A začala je i fotit. Ty fotografie hodlá zveřejnit v knize, o jejímž názvu už je rozhodnuto: Švýcarské kočičí žebříky.
Má to být první fotografické pojednání svého druhu, protože zaznamenává unikátní fenomén venkovních kočičích žebříků.
Zdroj: nationalgeographic.com, nhcfrp.com, atlasobscura.com, brigitteschuster.com
