Myšlenka, že bychom měli jíst hmyz, vyvolává u mnoha lidí spíš nevolnost než chuť k debatě. Jenže při pohledu na rostoucí populaci a omezené zdroje planety se z brouků a červů stává vážně míněná alternativa. Je ekologicky účinná, nutričně zajímavá. Ale ke svému naplnění má ještě daleko.
Humbuk okolo entomofagie
Můžete se chytat za hlavu. Anebo spíš za podbřišek, který vám nervózně cuká při zmínkách, že byste snad někdy měli konzumovat hmyz. Jenže i přes projevy odporu a nechutenství se toho moc nezmění. Přes 8 miliard lidí, co jich na celém světě žije, se totiž masem chovaných hospodářských zvířat nenakrmí. Není to možné. V globální hře o nasycení lidstva ukázaná platí, a hmyz už tu svou „ukázal“. Je to zjevně slibná cesta. Ale pořád se můžete uklidňovat tím, že než se s touhle budoucností potkáte na talíři, bude to ještě hezkých pár let trvat.
Na fenoménu entomofagie, tedy pojídání hmyzu, je asi nejzajímavější ten humbuk okolo. I špatná reklama totiž zůstává reklamou, a tu největší slávu kolem konzumace bezobratlých potvůrek zatím udělali ti, kteří se něčeho takového halasně zdráhají a štítí. Protože v době, kdy se teprve jen zlehka a teoreticky zvažovalo, zkoumalo a pozvolna testovalo, už předem vyhlásili hmyzí stravě radikální bojkot. A paradoxně se tou unáhlenou a přepjatou reakcí, notně zesílenou sociálními sítěmi, postarali hmyzu o dokonalou propagaci.
)
Blíže než cesta na Mars a vodíkové motory v automobilech
K uklidnění těch, kteří se na konzumaci hmyzu příliš netěší – a k ochlazení nadšení těch, kteří se jí už nemohou dočkat – se ale hodí doplnit ještě pár informací. Od hmyzích pochoutek nás všechny dělí ještě dost času. Pokud přijmete vědecko-technické přirovnání: je to blíž, než cesta s lidskou posádkou na Mars, ale nejspíš ne dál, než praktická aplikace vodíkových motorů v automobilové praxi.
S tím, že tyhle dvě budoucí etapy vývoje budou pro lidstvo neméně významné a zásadní, jako to pojídání broučků.
)
Hmyz je zatím bez konkurence
Jak to? V krátkosti, tváří v tvář explodující globální poptávce po bílkovinách a rostoucímu dopadu živočišné výroby na životní prostředí se hmyz prostě stává docela atraktivní alternativou. Protože je sám o sobě bohatý na živiny, jejichž produkce efektivně využívá vložené zdroje.
Oproti tomu globální produkce masa, jak je rádi jíme, dnes vyvíjí stále větší tlak na přírodní zdroje. Vyžaduje velké plochy zemědělské půdy, generuje masivní emise skleníkových plynů a přispívá k odlesňování. Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) dnes produkce masa představuje téměř 12 procent globálních emisí skleníkových plynů. Přitom zabírá přibližně 80 procent zemědělské půdy (nejde jen o pastviny, ale i o pěstování krmení) a spotřebovává značné množství vody.
)
Porovnání hmyzu se skotem
Zdroje, které planeta má, a které tím pádem máme k dispozici my, jsou omezené. A při narůstající populaci to prostě dál s konvenčním chovem pro produkci masa takhle dál nepůjde. Současně jsou ale živočišné bílkoviny pro lidské zdraví nezbytné, což znamená, že je třeba najít nějaké jejich udržitelnější alternativní zdroje.
Když na to půjdeme přes jeden kilogram hovězího, který budeme porovnávat s kilogramem „vypěstovaných“ hmyzích proteinů, bílkovin, hned uvidíme rozdíl. Chov hmyzu vyžaduje až dvanáctkrát méně krmení, a 2 000x méně vody než hovězí maso. A zhruba 300x méně prostoru. Navíc je většina tělesné hmotnosti hmyzu jedlá, konzumovatelná. Zatímco z krávy „sníte“ nanejvýš 40 procent její hmotnosti, u cvrčka hravě zvládnete i 80 procent.
Méně prostoru, méně vložených zdrojů, větší výtěžnost, méně odpadů. Konzumace hmyzu je tedy po všech zájmových stránkách vysoce „účinná“, což z ní činí velmi slibnou cestu ke snížení naší ekologické stopy, bez ohrožení našich nutričních potřeb.
Takže je to hotová věc a můžeme už klást broučky na talíř? Kdepak, tak snadné to opravdu není.
)
Nutriční profil, zdravotní rizika
Hmyz má bezpochyby zajímavý nutriční profil. Ale úplně bez chybičky není. V nářku křiklounů předem odmítajících entomofagii totiž zapadlo, že hmyz sice obsahuje 35 - 70 procent bílkovin, ovšem v závislosti na konkrétním druhu. Moucha není cvrček, larva potemníka je něco jiného než saranče. Stejně jako je rozdíl mezi drůbeží a vepřovým, panují i rozdíly v odlišných druzích hmyzu.
Některé druhy hmyzu představují velmi zajímavý zdroj esenciálních mastných kyselin, železa, zinku. Ale zpravidla tyhle „výživné“ druhy mají méně klasických bílkovin. A ty zase mají málo mikro-prvků, vitamínů. Například mouční červi nabízejí kvalitu bílkovin podobnou luštěninám, ale pořád zůstávají o něco horší než sója nebo hovězí maso. Hodně taky záleží na kvalitě „chovu“. Podmínky chovu a to, čím je hmyz živen, rozhoduje třeba o obsahu lipidů, zejména omega-3 a omega-6 mastných kyselin.
)
Co říkají alergie?
Není to tedy tak, že by každý hmyz udělal na talíři zázrak. Záleží i na tom, co se s ním dělo před tím, než se na ten talíř dostal. Navíc některé druhy hmyzu (zajímavé třeba pro obsah mikro-prvků) obsahují i tzv. anti-nutriční látky. Například thiaminázu. Ta může narušovat vstřebávání vitamínu B1, a zdraví strávníků by tak rozhodně neprospívala.
Pořádné zmatky do toho vnáší i alergeny. Bílkoviny v některých druzích hmyzu, jako jsou cvrčci a mouční červi, jsou podobné těm, které se nacházejí v měkkýších. To znamená, že lidé alergičtí na krevety nebo kraby – tedy zhruba tři procenta celosvětové populace - by mohli mít podobnou reakci na produkty na bázi hmyzu. Neplatí tedy, že ke konzumaci je vhodný „kdykoliv a jakýkoliv“ hmyz. A ani že je univerzálně vhodný pro každého lidského strávníka.
Tyhle nedostatky hmyzí stravy je třeba teprve vyladit, a to je z hlediska výzkumu běh na opravdu dlouhou trať.
)
Velkochov, regulace a plány do budoucna
Ti, kteří volají, že hmyz konzumovat nebudou, tedy začali křičet příliš brzy. A dá se odtušit, že jim hlas dojde dřív, než celý ten optimalizační výzkum doběhne do konce. Přičemž pravděpodobným výstupem vědeckého bádání nikdy nebude sáček, ve kterém se to bude hemžit křidýlky a nožičkami. Nejspíš půjde o nějaký formát potravního suplementu, doplňku. Přídavku či suroviny přidané do konvenční stravy, jež bude zmíněn jen ve složení výrobku.
Předčasný strach ale vážně ještě není na místě, protože k průmyslovým měřítkům, vhodným k nějakému nasycení lidstva, zatím ještě vážně nespějeme. Prostě to zatím neumíme. O obřích fabrikách, v nichž se táhnou nekonečné řady chovných kójí s červy, rozkládajícími zbytky a odpady zemědělské produkce, můžeme jen snít. Technologie zatím nemá potřebnou kapacitu, a „průmysl“ hmyzích proteinů se zatím neumí dostatečně efektivně vypořádat například s mikrobiologickými riziky.
)
Normy a regulace jsou přitom zapotřebí. Stejně jako je rozdíl mezi lesní jahodou, kterou sezobnete při procházce v háji za chatou, a jahodou vypěstovanou ve velko-skleníku a zakoupenou v supermarketu, je rozdíl mezi hmyzem, na kterém si někde v Africe nebo Asii pochutnávají místní, a hmyzem „vypěstovaným“ v nějakém potravním konglomerátu.
V podstatě zatím tedy stojí model globální „hmyzí stravy“ na samém počátku svého vývoje. Zkoumá vhodné postupy, možná řešení, podmínky chovu, nutriční modely. Výsledky jsou sice povzbudivé, ale zatím hodně vzdálené realitě. Odborníci opatrně připouští, že i ve finále nakonec bude entomofagie nejspíš jen doplňkovou možností konvenční stravy.
)
I když jak pro koho. Jsou tu přece ti, kteří hmyz nejí a nikdy jíst nebudou, že? Ti ale, pro někoho možná překvapivě, v úvahách odborníků sehrávají jen minimální roli. Ke změně stravovacích návyků je totiž nikdo přesvědčovat nebude muset. Ta volba bude jen a jen na nich.
Je to hodně podobné, jako s vegany. Však víte, dvou až čtyřprocentní populační podíl těch, kteří dnes z etických a jiných důvodů nejí maso, svým bojkotem nezmění názor většiny, která maso jíst chce. Dostupné živočišné bílkoviny prý bude kolem roku 2050 poptávat skoro deset miliard lidí. Ti, kteří ji budou s odporem odmítat, protože vzešla ze cvrčků a červů, budou moci klidně zůstat u diety z polníčku a hrášku.
Zdroj: FAO.org, TheGuardian.co.uk, MontrealScienceCenter.com, openknowledge.fao.com, canada.ca, MDPI.com
)
