Každé zařízení, spotřebič, elektronika, vše by mělo mít právo na opravu, nebo směřovat k recyklaci (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Před Vánoci jsme si byli koupit 2 drobnější spotřebiče do kuchyně a prodavačka nám neustále nutila jakousi formu pojištění, peníze předem za pozdější okamžitou výměnu zboží bez reklamace, pokud by výrobek nečekaně dosloužil. A špitla: „To se vyrábí tak, aby to odešlo nejlépe těsně po uplynutí reklamační lhůty, většinou je to ale dříve. A pak musíte čekat nejméně měsíc na vyřízení reklamace, která nemusí být úspěšná...“ Neuspěla, výpalné na pseudopojistkách zásadně neplatíme, navíc šlo o běžné lacinější spotřební zboží. Strojek. Spotřebák. Vydrží? Nevydrží? Uvidíme. S právem na opravu se třeba poměry změní. Snad. V každém případě jde Evropské unii o prodloužení životnosti výrobků, omezení plýtvání surovinami a snížení rychle se zvyšujícího objemu elektroodpadu. Inspirace přišla z Francie.

Co v článku najdete

Francouzský zákaz kurvítek

Ona vlastně měla ta paní v prodejně „elektra“ svým způsobem pravdu. Slyšeli jste už někdy o pojmu „kurvítko“? Průkopníkem v boji proti takzvaným „kurvítkům“, což je synonymum pro výrobcem plánované zastarávání výrobků, se stala už v roce 2015 Francie. Byla vůbec první zemí na planetě, kde tento úmyslný postup, vlastně trend, úplně zakázali. A dokonce s velmi přísnými postihy. Samozřejmě s cílem prodloužit životnost elektroniky a domácích spotřebičů, snížit množství odpadu a podpořit opravitelnost všech zařízení.

Elektroodpad je stejný na pozadí buddhismu, islámu i křesťanství. O ateismu nemluvě (Zdroj: Shutterstock)
Elektroodpad je stejný na pozadí buddhismu, islámu i křesťanství. O ateismu nemluvě (Zdroj: Shutterstock)

Plánování a realizace kurvítek jsou ve Francii trestným činem

Francouzská legislativa definuje plánované zastarávání výrobků jako techniky, kterými výrobce záměrně zkracuje životnost produktu, aby zvýšil míru jeho výměny. Prostě a jednoduše výrobce vloží do zařízení takový prvek (i více prvků), který způsobí poruchu. A ta bude definovaná jako neopravitelná. Ve finále si výrobek musíte zakoupit znova a celý řetězec (od výrobce až po maloobchodní prodej) pak generuje vyšší zisk. Francouzi se k tomuto trendu postavili tak, že úmyslné navržení výrobku do takové podoby, aby se rychle porouchal, je považováno za trestný čin. Viníkovi hrozí za jeho spáchání až dva roky vězení a pokuta 300 000 EUR. Pokuta může dokonce dosáhnout až 5 % průměrného ročního obratu firmy.

Manažer v želízkách (Zdroj: Shutterstock)
Manažer v želízkách (Zdroj: Shutterstock)

Repairability Index, Anti-waste zákon a další

Navíc Francie zavedla v roce 2021 takzvané „povinné skóre opravitelnosti“ (Repairability Index). To platí pro 5 kategorií výrobků (chytré telefony, notebooky, televizory, pračky a sekačky na trávu). Zavedli hodnocení na škále od 1 do 10 (10 je nejopravitelnější), přičemž je hodnocena dostupnost technické dokumentace, snadnost demontáže a dostupnost i cena náhradních dílů.

Daly by se opravit? Ne? (Zdroj: Shutterstock)
Daly by se opravit? Ne? (Zdroj: Shutterstock)

Ani tím to však ve Francii neskončilo, od roku 2024 zavádějí takzvaný Anti-waste zákon, čili Index udržitelnosti, vlastně plán rozšíření indexu opravitelnosti na index udržitelnosti. Ten by měl zahrnovat i robustnost a spolehlivost výrobku. Dalším krokem je od roku 2020 zákon, který zakazuje ničení neprodaného zboží. Firmy nesmí vyhazovat nebo pálit neprodané nepotravinářské zboží (např. oblečení, elektronika). To musí být darováno nebo recyklováno. Připočtěme ještě povinné informace o aktualizacích, kdy musí výrobci počítačů a telefonů informovat kupující o době, po kterou budou mít k dispozici softwarové aktualizace. Vyšetřována byla například společnost Apple za zpomalování starších iPhonů pomocí softwarových aktualizací. Kdo zažil, moc dobře ví, o čem je řeč. Jablečné iPhony jsou nejen drahé, ale jejich konkrétní verze mají velmi „krátkou funkční a systémovou životnost“. Jeden takový mi jako elektroodpad zabírá místo na stole. Nekompatibilní s bankovními systémy a jinými aplikacemi. Důvod? Již nedostatečné zabezpečení konkrétního modelu, ukončena jeho podpora. Kup si nový, hlupáku! Když mi to v bance vysvětlili, „šel jsem do kolen“.

Co nám PRÁVO NA OPRAVU přinese?

Ne náhodou byl a je v EU francouzský přístup vnímán jako vzor pro legislativu. Právě podle Francouzů se v EU snažili úředníci a politici prosadit "právo na opravu" napříč členskými státy. A je tady! Co nám má přinést?

Objem elektroodpadu je jednou z nejrychleji rostoucích kategorií odpadu, podle odhadů webu E-Waste Monitor přesáhne do roku 2030 celosvětově 82 milionů tun za rok. Právo na opravu má tedy prodloužit životnost výrobků, omezit plýtvání surovinami a snížit rychle se zvyšující objem elektroodpadu.

Objem elektroodpadu je jednou z nejrychleji rostoucích kategorií odpadu (Zdroj: Shutterstock)
Objem elektroodpadu je jednou z nejrychleji rostoucích kategorií odpadu (Zdroj: Shutterstock)

Ať už tedy jde o drobné kabely nebo velké domácí spotřebiče, mají právo na svou opravu. Respektive máte přeneseně vy jakožto vlastníci právo na jejich opravu. Nová evropská pravidla začnou v České republice platit od 31. července letošního roku. Garantují spotřebitelům zajištění náhradních dílů i možnost nechat si běžné domácí spotřebiče opravit i po záruce. „Smyslem nové legislativy je prodloužit životnost výrobků a zpomalit nárůst elektroodpadu. Přesto je nutné mít na paměti, že ne všechno lze opravovat donekonečna,“ upozornila k tématu Denisa Krumlová, marketingová manažerka společnosti REMA Systém. A dodala, že právě v tuto chvíli je klíčová správná recyklace.

Oprava (Zdroj: Shutterstock)
Oprava (Zdroj: Shutterstock)
Recyklace (Zdroj: Shutterstock)
Recyklace (Zdroj: Shutterstock)

Jak od srpna 2026 naložit s rozbitou nebo nepotřebnou elektronikou?

1. Pokud se vám konkrétní zařízení rozbije, zvažte jeho opravu. I po záruce. Případně můžete po výrobci alespoň požadovat náhradní díly a výrobek opraví někdo jiný. Přece jen, snažit se dopravit těžkou pračku z 10. patra paneláku byť jenom do prodejny, není zrovna snadné a praktické. Možností, jak opravu řešit, je hned více. Autorizovaný servis výrobce, opravu zajistí prodejce, ale i jakýkoli opravář v okolí. Alternativou jsou také tzv. reuse centra, kde spotřebiče a další elektroniku opraví a pak nabídnou k dalšímu využití.

2. Pokud není konkrétní zařízení možné opravit, nehromaďte ho doma, ale správně odevzdejte. Má být využito k recyklaci. A může jít i jen o nepotřebné kabely, staré myši, sluchátka, ale i mobily a adaptéry. Rozhodně nepatří do směsného odpadu, obsahují cenné suroviny (měď, hliník, zlato atd., byť v malém množství).

3. Vyberte si nejjednodušší cestu k recyklaci. To znamená, že můžete elktroodpad odevzdat ve sběrných dvorech, ale existují i další možnosti. „Využít lidé můžou taky bezplatnou službu Rebalík. Drobnou elektroniku stačí jednoduše zabalit a poslat přes Balíkovnu k recyklaci,“ vysvětlila Denisa Krumlová. Jednoduchý postup pro odeslání starého elektra je na webu www.rebalik.cz.

4. To samé dělejte i s většími spotřebiči. Existuje například služba „Buď líný“. „Stačí nashromáždit alespoň deset kilogramů elektroniky a na webu www.rema.cloud si bezplatně objednat jejich odvoz. Kurýr si pro nepotřebná zařízení přijede až k domovním dveřím,“ upřesnila Denisa Krumlová. Likvidace starých přístrojů tímto způsobem je nejen rychlá, ale především pohodlná (jste líní) a udržitelná.

Určeno k recyklaci (Zdroj: Shutterstock)
Určeno k recyklaci (Zdroj: Shutterstock)

Nová evropská směrnice cílí na udržitelnost

Jde o to, abychom začali místo současného modelu „kup a vyhoď (a kup znova)“ směřovat k modelu „oprav a udržuj.“ Zásadní posun navíc čeká i výrobce, nová pravidla mají omezit praktiky vedoucí k umělému zkracování životnosti výrobků. Kurvítka už prostě končí v celé EU. Navíc se společnost nezbaví odpovědnosti za to, co nastane ve chvíli, kdy už oprava není možná. Musí následovat recyklace. Děkujeme, Francouzi.

Zdroj: LESENSKY, REMA Systém, europarl.europa.eu, repair.eu

Konec starých časů? (Zdroj: Shutterstock)
Konec starých časů? (Zdroj: Shutterstock)