Česká republika dlouhodobě čelí pověsti evropské velmoci v oblasti psích množíren. Obrovský byznys postavený na anonymitě internetu, maximalizaci zisku s minimálními náklady, touze lidí po levných štěňatech oblíbených plemen bez průkazu původu (PP) a utrpení zvířat však dostává zásadní legislativní zásah. Od července vstupuje v platnost povinná Centrální evidence psů. Řešení má mnoho příznivců, ale také odpůrců.
Státní správa získá Centrální evidencí psů nástroj, který má nelegální chovy definitivně odříznout od trhu. Na procesním konci pak číhají drakonické pokuty ve výši až 300 000 korun. Tento článek rozkrývá mechanismus nových pravidel a přináší i pět mement z reálné praxe dokládajících, proč bylo až takto restriktivně drsné řešení zvoleno. Zároveň poukáže i na názory odpůrců nového registru a jejich argumentaci, která má také něco do sebe.
Proč Centrální evidence psů vzniká?
Skryté sklepy, garáže a stodoly, staré chlévy a stáje na okrajích obcí nebo na samotách, dokonce i byty plné výkalů a zubožených zvířat, nečištěné přepravky a klece, feny degradované na stroje na rození štěňat a zvířata, která nikdy nespatřila denní světlo, nejsou kvalitně živená, nemají pohyb, trpí chorobami a brzy umírají. Velké zisky přitom nepodléhají jakémukoli zdanění. To není popis výjimečného excesu nějakého psychopata, ale standardní provozní realita zřejmě až stovek nelegálních množíren v České republice.
)
Tento „stínový průmysl“ léta prosperoval ze dvou hlavních důvodů: vysoké poptávky veřejnosti po levných zvířatech bez průkazu původu a absolutní anonymity prodejců, kteří předávali nemocná štěňata třeba i na parkovištích bez možnosti zpětného dohledání. Novela veterinárního zákona (Zákon č. 70/2025 Sb.), na jejímž prosazení se podílelo Ministerstvo zemědělství ve spolupráci se Státní veterinární správou (SVS) a Komorou veterinárních lékařů (KVL), staví tento systém mimo zákon. Právě v rámci novelizace veterinárního zákona a legislativy na ochranu zvířat proti týrání byla schválena Centrální evidence psů Parlamentem ČR. Zavedení této evidence má za cíl vytvořit transparentní řetězec odpovědnosti od narození štěněte až po jeho konečného majitele a vlastně i úhyn zvířete.
Jak bude nový registr fungovat? Především ukončí anonymitu!
Nová legislativa přenáší odpovědnost na chovatele a majitele, ale samotnou kontrolu dat svěřuje výhradně odborníkům. Tím se eliminuje riziko, že by nelegální množitelé mohli zadávat do systému fiktivní údaje. Je zajištěna pravost a odborné ověření identity zvířete i jeho čipu. Pokud bude každý pes povinně spárován s konkrétním chovatelem či majitelem v centrálním státním registru, zanikne možnost anonymního prodeje zubožených štěňat. To si alespoň slibují někteří odborníci a zákonodárci.
)
Klíčová fakta o centrální evidenci v bodech
Odborná správa: Povinný zápis každého nově narozeného psa do centrálního registru provede výhradně veterinární lékař. Majitel nemá do systému přímý editační přístup. Tento krok představuje přímý administrativní nástroj, který má odhalit skryté velkochovy a nelegální prodeje.
Časový rámec: Povinnost registrace bude platit od 1. července 2026, přičemž nejzazším termínem je nejbližší povinné očkování psa proti vzteklině.
Drakonické pokuty: Pokud chovatel psa do evidence nepřihlásí, riskuje ve správním řízení sankci až do výše 300 000 Kč.
Finanční náklady: Za registraci se platí poplatek, jehož konkrétní výši si určí každé veterinární pracoviště individuálně na základě vlastních nákladů.
Princip dohledatelnosti: Každý pes musí být před registrací očipován, čímž vzniká nezaměnitelné spojení mezi zvířetem, jeho zdravotní historií a identitou chovatele.
Pokud kupující v budoucnu zjistí, že si pořídil nemocné či geneticky zatížené zvíře, veterinární inspektoři budou schopni okamžitě identifikovat matku štěněte i chovatele, u něhož k odchovu došlo. Tento krok fakticky likviduje byznys model postavený na prodeji zvířat přes anonymní internetové inzeráty. A skutečně jde o velmi závažné situace: není vůbec výjimkou, že vám třeba soused začne vyprávět, jak si pořídil pejska svého vysněného plemene „bez papírů a za skvělou cenu“, načež musel po pár měsících řešit složitou a drahou operaci. V součtu ho pak zvíře vyšlo až na trojnásobek ceny zdravého zvířete s průkazem původu, ale zcela zdravé a v dobré kondici už nebude nikdy, vhodné k dalšímu množení také ne a nedožije se vysokého věku.
)
Represe jsou jen polovinou úspěchu
Zavedení povinné Centrální evidence psů představuje robustní právní val, který nelegálním prodejcům zásadním způsobem zkomplikuje činnost. Hrozba likvidační pokuty ve výši 300 000 Kč a nutnost registrace přes licencované veterináře fakticky uzavírá prostor pro legální kličkování. Jenomže dokud bude veřejnost akceptovat nákup zvířat na parkovištích z pochybných inzerátů, černý trh bude hledat stále nové cesty. Legislativa dává státu bič, ale definitivní konec množíren závisí na etickém chování kupujících.
Nový registr byl navržen a ukotven v české legislativě jako systémový knokaut. Ukazuje, že Česká republika již nehodlá tolerovat systematické týrání zvířat maskované za legální podnikání. Úspěch celého opatření však bude záviset na důslednosti kontrol a ochotě občanů nepodporovat byznys s utrpením.
Kritické reakce ze strany běžných lidí, odborníků i úřadů
Jaké jsou ale kritické reakce na centrální registr ze strany chovatelů, běžných lidí, zastánců voříšků, některých politiků, úředníků i odborníků? Zavedení Centrální evidence psů přináší i vlnu ostré kritiky a skepticismu. Negativní reakce přicházejí napříč celou společností, dokonce i od IT odborníků a programátorů.
1. Chovatelé a majitelé čistokrevných psů hovoří o byrokratické duplicitě, kdy chovatelé s průkazem původu (PP) registrovaní pod ČMKU (Českomoravskou kynologickou unií) a mezinárodní organizací FCI již léta fungují v přísném systému. Jejich štěňata jsou povinně čipována, tetována a registrována v plemenných knihách. Nový registr vnímají jako další zbytečnou vrstvu státní byrokracie, která je zatěžuje, ačkoliv oni sami problém s nelegálními chovy nezpůsobují. I když stát registraci prezentuje jako administrativní krok, chovatelé velkých stanic s desítkami psů musí za každý zápis u veterináře platit, což pro ně znamená citelné jednorázové náklady.
)
2. Běžní lidé a zastánci kříženců („voříšků“)
Hovoří o skrytém zpoplatnění. Pozastavují se nad tím, proč zavedení státního registru musí platit občan ze své kapsy (prostřednictvím poplatku veterináři za úkon zápisu do registru). Mluví se také o sociálních dopadech na seniory a chudší vrstvy lidí, kteří mají křížence jako společníky, ale nemají dostatek peněz. Přitom právě i jich se teoreticky mohou dotknout drakonické pokuty, byť vlastně nedělají nic špatného, z chovu psů neprofitují a množírny neprovozují. 300 000 Kč pokuty, ale i menší částky, jsou pro ně likvidační, vyvolávají spíše paniku a odpor ke státu než pocit bezpečí. Zastánci útulků varují, že někteří nezodpovědní majitelé raději staršího psa vyhodí do lesa nebo uvážou u útulku, než aby riskovali potíže se zákonem či platili poplatky.
3. Odborníci (veterináři a provozovatelé útulků)
Opakovaně poukazovali na to, že stát přenesl administrativní odpovědnost a hněv občanů na soukromé lékaře. Veterináři musí trávit čas zadáváním dat do systému namísto léčení, a navíc jsou nuceni od svých stálých klientů vybírat peníze za úkon, který nevymysleli, což poškozuje vzájemnou důvěru. Někteří odborníci také kritizují, že stát nevyužil a nepropojil již existující, léta skvěle fungující soukromé registry (např. Národní registr majitelů zvířat, BackHome apod.). Místo toho se za veřejné peníze budoval nový systém doslova „na zelené louce“.
4. Politici a úředníci samospráv
Pro změnu poukazují na takřka nulovou vymahatelnost v terénu. Hovoří o tom, že kontrola registrace je v reálném životě téměř nerealizovatelná. Strážník na ulici nemá kapacitu ani technologické vybavení na to, aby u každého venčeného psa na počkání kontroloval čip a dálkově ověřoval jeho přítomnost v centrálním registru. Nemluvě o obtěžování lidí, byť nic nespáchali. Někteří politici také vyjadřovali obavy z centralizace citlivých osobních údajů statisíců občanů (jméno, adresa, telefon, vazba na majetek) v jednom státním IT systému, který může být terčem kybernetických útoků apod.
Odpůrci registru nejčastěji shrnují své výhrady do jedné hlavní myšlenky, že stát opět trestá ty slušné. Poctiví majitelé a registrovaní chovatelé své psy do registru řádně zapíší a zaplatí poplatky. Skuteční provozovatelé brutálních nelegálních množíren se však pohybují v šedé zóně, zákony ignorují, psy nečipují a nový registr je před prodejem na černém trhu nijak nezastaví, pokud stát nezvýší fyzické kontroly přímo v terénu. A to je velmi problematické, ne-li nemožné.
)
Mementa hrůzy: Pět případů, které otřásly veřejností
Nezbytnost regulace nejlépe ilustrují konkrétní kauzy nelegálních množíren, které v uplynulých letech odhalila policie a veterinární inspekce ve spolupráci s občany či investigativními novináři. Tyto případy dokumentují, že bez možnosti plné dohledatelnosti zvířat je represe neúčinná.
1. Kamenice nad Lipou: 212 nemocných psů ve tmě a výkalech
V rodinném domě starších manželů bylo v kovových klecích a plastových přepravkách nalezeno 212 psů plemen čivava, jorkšír a kavalír. Zvířata byla nucena žít ve vrstvách vlastních výkalů bez přístupu k dennímu světlu. Více než polovina z nich vykazovala těžká poškození zdraví včetně slepoty z neléčených infekcí, těžké podvýživy a hlubokých psychických traumat projevujících se panickým strachem z lidského doteku. Manželé čelili obvinění z týrání zvířat zvlášť trýznivým způsobem.
2. Olomoucko a Praha: Výrobní linka na nemocná štěňata
Organizovaná síť dvou žen fungovala jako chladnokrevný obchodní řetězec. V domě na Olomoucku byla v jediné zapáchající místnosti a ve voliérách pro papoušky držena stovka psů. Feny sloužily výhradně jako stroje na neustálou produkci štěňat. Psi měli polštářky na tlapkách kompletně rozleptané od neustálého stání v agresivní moči. Následný odbyt zajišťovala spolupachatelka v Praze, která štěňata okamžitě distribuovala nic netušícím kupujícím.
3. Odrovice na Brněnsku: Milionové náklady pro veřejné rozpočty
Kauza nelegálního chovu více než 170 zlatých retrívrů v Odrovicích ukázala i ekonomický dopad množírenského byznysu na společnost. Zvířata žila v totální izolaci, byla silně podvyživená a vykazovala nebezpečné patologické chování. Náklady na jejich záchranu, veterinární péči a umístění do útulků přesáhly dva miliony korun, které muselo ze svého rozpočtu provizorně financovat město Pohořelice a následně je složitě vymáhat po stíhané majitelce.
4. Útěchovice: Štěňata v klecích pro hlodavce
Na Pelhřimovsku byl zdokumentován chov čítající zhruba 130 psů. V třeskutých mrazech byla zvířata držena ve venkovních ohradách v hromadách zmrzlých exkrementů. Investigativní novináři navíc oknem domu zdokumentovali, že malá štěňata byla uvnitř budovy plošně vězněna v drobných klecích určených pro morčata a jiné hlodavce. Majitelka se před zásahem veterinářů pokusila zvířata narychlo rozprodat a skrýt.
5. Mladoboleslavsko: Genetická degradace za plného vědomí
Zásah Státní veterinární správy v chovu s více než 150 psy odhalil fatální důsledky absence jakéhokoli řízení chovu. Kvůli společnému držení desítek psů bez rozlišení pohlaví docházelo k divokému a nepřetržitému příbuzenskému křížení. Výsledkem byla produkce štěňat s těžkými vrozenými vadami, skrytými srdečními chorobami a imunitními defekty. Tato zvířata byla přesto nabízena na trhu jako luxusní společníci (tzv. designová plemena maltipoo apod.) za desítky tisíc korun.
Zdroj: Státní veterinární správa ČR, Komora veterinárních lékařů, ct24.cz, novinky.cz, blesk.cz, Brněnská drbna, zakonyprolidi.cz, ČESKÉSTAVBY.cz
