Zatracené zákazy! Jaké zákazy, příkazy a vyhlášky si běžně neuvědomujeme?

Vůbec nejde jenom o to, že by vesnický Otík přijel do Prahy a chtěl na „Staromáku“ krmit holuby. Dostane pokutu a bude vykázán, stejně jako by si někde na rohu (opět v Praze 1) položil na zem otevřený „futrál“ od kytary a zapěl, že… „Teskně hučí Niagára…“. Bez povolení ani tón, natož vybírat peníze. A když třeba naopak Pražák zajede do Litoměřic a zželí se mu hladových labutí, musí použít pouze schválené pečivo. Tedy bez soli, nakrájené na kostičky a staré. Ale to jsou vlastně jenom drobnosti z místních vyhlášek.

Než si doplníme seznam obecních vyhláškových bizárů, pojďme si nejprve posvítit na problémy obecnější, tedy řekněme „všečeské“. Že si nedáte cigaretku už ani v běžné čtyřkové hospodě, to asi ví většina z nás. O to více překvapí, kam zákaz kouření v Česku vůbec nedosáhl. Chcete-li si v klidu „zahulit“ v celkem neomezeném rozsahu, musíte se nechat zavřít. V roce 2017 si totiž vězni stěžovali, že zákaz kouření porušuje jejich práva. A Ústavní soud jim dal za pravdu.

Představte si, že stojíte u silnice na štaflích, vedle zaparkovaný automobil s přívěsem, a trháte do košíku jablka. Olovnatý benzín se už dávno neprodává a zaprášená jablíčka se jednoduše umyjí. Navíc se spousta jablek, už hnijících, válí v porostu pod stromem, nikdo je nechce. A náhle vedle vás zastaví auto s logem a jménem obce, vystoupí pán a vysvětlí vám, že na jablka nesmíte sahat, ani na ta, co spadla na zem, protože jsou obecní. Co je to za nesmysl? O žádný nesmysl vlastně nejde a vy se dopouštíte přestupku, i kdybyste jablka pouze sbírali ze země.

Stromy podél silnic totiž většinou patří obci, kraji, případně konkrétnímu vlastníkovi pozemku (fyzické či právnické osobě). A to znamená, že i plody spadané na zem jsou majetkem vlastníka pozemku. Občanský zákoník prostě chrání vlastnické právo a neoprávněné užívání cizí věci může být přestupkem. V praxi ale bývá přístup vlastníků právě k tomuto majetku mnohem tolerantnější, přesto je však nejlepší se vlastníka nejprve slušně zeptat. Komu konkrétní strom patří zjistíte přes katastr nemovitostí nebo na nejbližším obecním úřadu. A pokud je strom v soukromých rukou, bez povolení nesmíte trhat či sbírat v žádném případě.

Zůstaňme ještě u trhání, v tomto případě květin, tedy rostlin. Třeba kvetoucí šeřík. Řeknete si, že jedna malá kytička do vázy nemůže nikomu vadit, keře jsou obsypané. Veřejná zeleň však patří obci a soukromá soukromému vlastníkovi. Keře, stromy a květiny jsou obvykle součástí něčího majetku. A systematické trhání větví (stačí několik) může být posouzeno jako poškozování cizího majetku nebo přestupek proti veřejnému pořádku. Jednu větvičku vám určitě prominou, tedy kromě parků ve městech, ale pořádná kytice už může být problém. Obce sice obvykle řeší podobné situace spíše domluvou, ale právní základ k možné pokutě mají. Matně si vzpomínám, jak kdysi spolužák „zahučel ladnou šipkou nocí do křoví“, zmizel a když vylezl, měl v zubech natrhané tulipány pro „dámu svého srdce“. Zkusil to kde kdo, ale všichni neměli štěstí.

Znáte to, je vedro k zalknutí a kýžený stín nestačí, potřebujete se zchladit. A jako na zavolanou je zrovna po ruce rybník. Nikde žádný plot, cedule, nic. Ani bahno vám nevadí, hlavně se zchladit. Konkrétní vodní plocha však může patřit soukromému vlastníkovi a nejčastěji slouží k chovu ryb. Co to pro vás znamená? Že nemáte právo se v rybníku bez povolení vykoupat. Občanský zákoník chrání i v tomto případě vlastníka před neoprávněným užíváním jeho věci, rybníku a vody v něm. Vodní zákon sice upravuje režim nakládání s vodami, ale neplyne z něj jakékoli automatické právo ke koupání kdekoli. Pokud vás majitel rybníku upozorní, že vstup do vody je zakázán, má na to právo. Veřejně přístupná místa určená ke koupání poznáte podle označení, obvykle jsou zde také zveřejněna pravidla užívání. Dozvíte se například, že koupat se nesmí na pláži váš pes, že nesmíte chytat ryby a také nesmíte vodní plochu znečišťovat. Třeba močí a výkaly. Rozdíl mezi koupáním a rybařením je pak zcela zásadní. V případě neoprávněného koupání vás zřejmě jenom vyženou z vody, ale pro rybolov je povolení nezbytné vždy! Velký pozor si pak dejte na vodní zdroje pitné vody, například ve Vodní nádrži Římov, která je zásobárnou pitné vody pro České Budějovice a široké okolí, se nevykoupete nikdy.

Romantické stanování někde u lesa, jezera, řeky, rybníka. Klid, nikde nikdo, ohniště vyhloubíte do země a obložíte balvany, v lese nasbíráte suché klestí, stan postavíte v trávě. Nejste v CHKO či jiné chráněné oblasti, přesto vás ale ráno vyvede z omylu stráž přírody. Stanovat totiž nesmíte kdekoli, respektive bez souhlasu vlastníka pozemku. Lesní zákon vám umožňuje vstup do lesa a sběr plodů pro vlastní potřebu, případně i klestí do určitého průměru. To je ale vše. Automatické přespání ve stanu kdekoli v přírodě není ve vaší pravomoci.

V chráněných územích a národních parcích je to pak ještě o řád přísnější, obvykle je možné nocovat pouze na vyhrazených místech. Dokonce ani nesmíte sejít z vyznačené turistické trasy. Značný rozdíl je navíc mezi bivakováním a stanováním. Přespání venku bez stanu, jenom „pod širákem“, bývá posuzováno mírněji, povoleno však také není všude. Abyste měli naprostý klid, zjistěte si vlastníka pozemku a požádejte ho o souhlas. Pak teprve může nastat nerušená romantika. V chráněných územích a národních parcích to ale nezkoušejte vůbec.

I když bude váš pejsek na vodítku a bude poslušný, tichý, mohou vás ze hřbitova vykázat. Tedy vašeho psa. Mnoho obcí má zákaz vstupu se psy na hřbitovy zakotvený v místní vyhlášce, případně hřbitovním řádu. Kvůli pietnímu charakteru místa. Vůbec nezáleží na tom, jak je váš pes velký, a že je na vodítku, dokonce s náhubkem. Zákaz vstupu se zvířaty je informace, která hovoří jasně. Výjimku mají obvykle asistenční a vodicí psi. A to dokonce i v zoo, do kterých je vstup se psy jinak zakázán. Pokud pak přece jen chcete dotáhnout socializaci svého pejska na maximum, stačí si na internetu ověřit, do kterých zoo s pejskem smíte a za jakých podmínek. Přece jenom spatření lva, tygra, medvěda, slona nebo žirafy může být i pro pejska zážitkem. Je jenom otázkou, zda pozitivním. A jak na právě vašeho pejska zareagují zde žijící „exponáty“.

• Sedět či ležet v parku se v Česku nesmí všude. Pokud si třeba v Praze na Petříně jenom sednete mimo vyhrazené cesty, městská policie vám za to dá pokutu. Jednoduše přeneseno do reality, na cestě si vlastně můžete lehnout na deku, ale kousek vedle si na trávu už ani nesednete. „Láska je láska“ a „Všichni na Petřín“ už dávno neplatí… Možná i kvůli kontroverznímu video klipu k písni Lucie Bílé.
• V Brně je pro změnu zakázáno žebrat, ale jenom organizovaně. Sólo tedy žebrat můžete, vyhláška však už neobjasňuje, co je vlastně organizované žebrání.
• Ve spoustě měst si na lavičku můžete sednout, ale ne lehnout. Jde o zneužívání vybavení města. Obce obvykle až takové malichernosti neřeší, tedy pokud se na konkrétní lavičce neubytujete na delší dobu.
• Velmi vtipné to může být i s věšením prádla a větráním lůžkovin. Například v Čelákovicích bylo zakázáno věšet prádlo na balkoně, město tak chtělo zachovat estetiku místního sídliště. Po vlně nevole byl však zákaz zmírněn. V jedné moravské obci bylo dokonce zakázáno věšet prádlo přes plot. Asi se sousedé rvali o volná místa na plotech. To v Českém Krumlově měli opačný problém, historické centrum města je mrtvé, skoro nikdo zde trvale nežije. A tak jedna paní architektka vymyslela, že by například herci mohli větrat peřiny a polštáře z oken, aby to alespoň „na oko“ vypadalo, že město ještě neumřelo.
• Například v obci Křížovice existuje vyhláška stanovující výšku trávy (15 cm) a v obci Drahotuše je zakázáno kouřit v okruhu 10 m od hasičské zbrojnice. Platí to ale hlavně pro hasiče, protože omylem zapálili cigaretou popelnici.
• V Jeseníku nad Odrou je zakázáno rozdělávat oheň. I na svém pozemku a v grilu. Kvůli grilování je třeba na obec pro povolení, ta ho ale nemusí vydat, pokud není vhodný vítr.
• V jedné obci na Vysočině je zakázáno jít do kostela, pokud máte na zádech batoh. Místní kněz to prý požadoval kvůli turistovi, který si z batohu vyndal párek v rohlíku.

Jak je patrné, mnohé prapodivné vyhlášky a zákazy vlastně vznikly kvůli nějakému výtečníkovi, který jaksi překročil únosnou mez. A tak to platilo odedávna, někdy však do pravidel zasáhne i paranoia. Třeba husité prý zakázali pít vodu, protože to bylo podezřelé. Kdo pil vodu, mohl být podezřelý ze špatné víry. A jsme na stopě vzniku tradičního českého (resp. českomoravského) alkoholismu.

Povaha česká se samozřejmě nezapře. A když Čech najde způsob, jak neplatit daně, udělá to. Ostatně daně nechce platit nikdo po celé planetě a takzvaná „daň z okna“ existovala v 18. století v celém Rakousku-Uhersku. Kolik jste měli oken, takovou daň jste platili. A to samozřejmě vedlo k zazdívání oken a větší tmě v interiérech. Aby toho nebylo málo, počítaly se i zapálené svíčky. Pěkně zvenčí. Svítit jste směli maximálně jednou svíčkou, aby se předešlo požárům a klesla spotřeba vosku.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, zakonyprolidi.cz, poznatsvet.cz, řada obecních vyhlášek