Lunoplod, zasněné jméno liány, která šplhá opravdu vitálně
Trochu se podobá některým kultivarům břečťanu, o břečťan však v žádném případě nejde. Rod lunoplod zahrnuje bylinné liány, konkrétně 2 druhy. Lunoplod dahurský a lunoplod kanadský.
Nechte se inspirovat při tvorbě nebo úpravách své okrasné zahrady. Přečtěte si naše rady a prohlédněte si naše fotografie.
Trochu se podobá některým kultivarům břečťanu, o břečťan však v žádném případě nejde. Rod lunoplod zahrnuje bylinné liány, konkrétně 2 druhy. Lunoplod dahurský a lunoplod kanadský.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Bakopa je u nás méně známá letnička, která nese na svých dlouhých převislých stoncích drobné, vejčité, světle zelené a jemně zubovité listy. Stonky má listy poseté tak, že tvoří hustý zelený koberec. A právě tento koberec je dozdoben něžnými hvězdicovitými kvítky, které vyrůstají z listového paždí.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
Co je sucho a co je stín, si asi představí každý. Ovšem není to až tak jednoduché. Jiný stín je pod opadavými listnáči, jiný pod stálezelenými jehličnany, jiný v zapadlém koutu zahrady a jiný na severně orientované části pozemku. Koruny stromů (obzvláště pak jehličnanů) tvoří i silný stín srážkový a to souvisí se suchem. Přitom i sucho má více stupňů. A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje také pH a kořeny dřevin.
Nenáročné na pěstování, ideální do smíšených trvalkových záhonů, dlouze kvetoucí, ale také vhodné k řezu do vázy. Kdo by na první pohled řekl, že právě jarmanky jsou blízkými příbuznými známé kořenové zeleniny, obyčejné mrkve, ale třeba i kopru a kmínu.
Také se již těšíte na jaro a na první kvítky ve svých zahrádkách? Prvosenky, lidově petrklíče, určitě zná každý z nás, ovšem čeleď prvosenkovité ukrývá i mnohá překvapení. A jedním z nich je právě prvosenka orchideokvětá. Vykvete vám však na rozdíl od našich známých primulek až v létě.
Opuncie jsou zjednodušeně řečeno kaktusy, které přežijí i mráz. Zatím u nás nejsou příliš rozšířené, ale je to tak trochu škoda. Třeba v Maroku na ně narazíte i ve vyšších polohách pohoří Atlas, kde v zimě pravidelně mrzne. Přitom jsou zcela nenáročné, stačí jim půdy chudé na živiny a suché, péči nevyžadují prakticky žádnou. A jako bonus poskytují chutné plody. Ne však v našich podmínkách.
Stálezelená mahónie, chlouba zahrad, která se bude na vhodně zvoleném stanovišti rozrůstat mnoho desítek let, některé zdroje uvádějí až 60 a více. Znám konkrétní keř, který roste na svém místě již více jak 60 let a nezdá se, že by chtěl končit svou existenci.
Mýty a omyly se mezi lidmi šíří rychleji než zaručeně nejnovější vyzkoumaná a ověřená fakta. Kdyby šlo jen o snahu udržet za každou cenu tradice, ale mnohdy cesty mýtů a jejich šíření hraničí s pověstnou zabedněností, byť lidsky úsměvnou. Přitom stačí tak málo: otevřít oči a hlavu, přiznat si, co nevíme a stále se učit nové. Zkusme začít nejsnadnější možnou cestou, představme si některé z nejčastějších mýtů a omylů a řekněme si, proč to tak vůbec není a nebo alespoň částečně.
Zimní výkyvy počasí jsou o to závažnější, že jde o období vegetačního klidu, které rostliny přečkávají různými způsoby. A pokud přijde silný holomráz, silná nadílka sněhu, silný vítr a ledová námraza a naopak prudké oteplení, které mnohé rostlinné druhy probouzí do začátku vegetačního období (jara), máme problém.
Je to vlastně velmi jednoduché, výraz pereny je počeštěné latinské slovo perennae, což znamená vytrvalý. Logicky jsou proto pereny vlastně dobře známými trvalkami, čili víceletými nedřevnatými rostlinami. Některé z nich jsou krátkodobé (dožívají se méně jak 4 nebo 5 let), běžně se trvalky dožívají 5 až 8 let, některé však mohou být vyloženě dlouhověké, dožívající se až desítek let.
Stejně jako se nedá nalepit cenovka na lásku (tedy alespoň na její nefyzické projevy) je skoro nemožné postihnout krásy divoké přírody strohou geometrií. Při práci s živým materiálem, rostlinami v okrasné zahradě, se proto při úpravě pozemku vyplatí vycházet nikoliv z linií, ale z křivek. Prospěje to vegetaci, i vám.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Datlovník kanárský, neopadavý dvoudomý listnatý strom, který může výjimečně dorůst výšky až 20 metrů (běžně dorůstá cca šesti metrů), pochází z Kanárských ostrovů. V našich klimatických podmínkách by sice nepřežil, o to se však stal oblíbenější pokojovou rostlinou. A co víc, ze všech u nás pěstovaných pokojových palem se nejsnáze množí. Stačí si o Vánocích schovat pár pecek z datlí.
Přemýšlíte o nové terase? Realizace se v zimně provádí špatně, ale o to více času máte na plánování. Cestičky vyšlapané ve sněhu nebo v blátě vám napoví, kde se bude hodit chodník i zpevněná plocha pro auto. Při výběru dlažby se řiďte několika pravidly. Důležitá je výška dlažby, velikost kamenů i samotná povrchová úprava.
Letničky můžeme začít předpěstovávat výsevem již v lednu, například gazánie, begonie, pantoflíčky, lobelky, otočníky, petúnie, nestařce, balzamina, iberky, laskavce, hvozdíky, ostálky, šalvěje a verbeny. Díky včasnému výsevu se můžeme těšit z jejich květů již na konci jara až začátku léta. Výsev samozřejmě provádíme v teple, pokud nám to podmínky dovolí. A pokud ne, nezbude nám nic jiného, než si později včas zakoupit sazenice. Výsevem však ušetříme mnoho peněz.
Okrasné aktinidie jsou krásné rostliny obsypané po odkvětu pohlednými okrasnými plody, které jsou oproti velkoplodým druhům aktinidií o poznání menší. Něco jako okrasná jablíčka a nebo hrušky. A skutečně jsou z okrasného hlediska dropnoplodé druhy aktinidií zajímavější. A nejen to. Květy (někdy i listy) omamně voní a plody jsou dokonce chutnější a sladší než u nejznámějších produkčních druhů a jejich kultivarů.
Abélie rozhodně dovede oživit zahrady, obzvláště když vykvete. A přitom je dosti podobná vajgéliím, se kterými se výborně doplňuje. Oba druhy keřů mají květy trubkovitého tvaru a barev bílé, růžové a načervenalé, jež jsou uspořádány v koncových svazcích. Navíc lze tyto keře tvarovat do podoby živých plotů, krásně však vypadají i solitérně a ve skupinách.
Záplevák podzimní vypadá báječně v zahradě i ve váze, rozzáří trvalkový záhon i stůl s vázou a výborně vypadá v kombinaci s jinými druhy trvalek, kterým se také daří na plném slunci. Na druhou stranu však může tvořit i solitérní seskupení různých barev květů.