Živá zahrada, přírodní zahrada, divoká zahrada. Říkáme tomu všelijak, ale máme tím vždy na mysli zahradu, které vítá život, místo, kde rádi vidíme ježky, ještěrky, hmyz, žáby, ptáky i žížaly. Vytváříme místa, kde mohou zvířata žít a rozmnožovat se. Jak založit a starat se o zahradu, která bude útočištěm různým živočichům? Jak nechat přírodu pracovat? Přečtěte si naše články na téma přírodní zahrada.
Začaly se vám v zahradě právě nyní, v druhé polovině zimy, objevovat krtince? Pak zajásejte, protože zemina, kterou vám krtek vyhrabal, je kvalitní, z hloubky 30 až 40 cm pod povrchem, provzdušněná a lehká. Prostě ideální k prvním výsevům a výsadbě. Krtek za vás vlastně dělá spoustu lopotné práce a přitom je to jeho živobytí. A co víc, vyhrabaná zemina neobsahuje zárodky plevelů.
Loni v únoru jsme se zabývali tématem rostlinného vědomí v návaznosti na výzkumy a dílo molekulárního biologa Daniela Chamovitze. Chamovitz si všiml, že i rostliny jsou schopné integrovat různé informace pro svou efektivní adaptaci vůči okolí, mozek a nervovou soustavu však na rozdíl od lidí nemají. Můžeme tedy hovořit o jisté inteligenci? Vědění? Anebo dokonce vědomí? Po podobných drahách se neustále vydávají i další odborníci a například dvojice vědců z univerzity v Missouri přišla se studií, ve které se zaobírá zdánlivě nenápadným huseníčkem rolním, u něhož prokázali schopnosti podobné sluchu.
Z krmítek vypasení ptáci se stávají až příliš silnými, nepřirozenými konkurenty jiným ptačím jedincům. Navíc ptactvu neprospívá jakékoli krmivo, mnohé ani nepřijmou. A některé druhy se ke krmítkům uchýlí až když z přírody zmizí jejich přirozená strava, jiné se ani nepřiblíží. Nejlepší je vlastně vysazovat v zahradách původní druhy dřevin a jiných rostlinných druhů, které ptáky v zimě zasytí. A místo krmítek raději na podzim stavět a rozvěšovat ptačí budky.
Suchý potok, na první poslech to zní asi tak podobně užitečně jako nealkoholické pivo anebo káva bez kofeinu. Ve skutečnosti jde o vysoce estetický prvek, který není těžké vytvořit a přitom dodá nevšední osobité kouzlo každé zahradě. A nejde jen o krásu, umí být i zatraceně užitečný. Kdy? Když je hodně vody! To se stává potokem mokrým.
Hnojit či nehnojit, jak bojovat se škůdci a kdy začít s předsazováním, aby to bylo včas? Kdepak nic z toho tu řešit nebudeme. Budeme se držet mnohem přízemnějšího tématu. Teorie plánování a pravidel. Což je maličkost, bez které se začátečníci neobejdou a kterou až trestuhodně často opomíjejí i zahradníci, co se domáckému pěstování věnují už léta.
Mnozí z nás v sobotu pořádně kleli, když viděli tu spoušť, co přes noc napadala z oblohy. A padala dál. Jenže, víte, kdo se kromě vlekařů, lyžařů, dětí a básníků opravdu radoval? Správně, trefili jste se, zahradníci! A všichni! Ne nadarmo se ze sněhu staví známá eskymácká iglů, ne náhodou vám zkušení trampové, kteří čundrují po přírodě i v zimě, poradí, že pro přežití je zákryv sněhem v mrazu zásadní. Ostatně zkušení vojáci to ví také. A ježek pod hromádkou listí ve vaší zahradě, ten si teď doslova lebedí hned kousek od ještěrky a brouka, stejně jako vaše trvalky zatažené do země.
Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Boj „za soběstačnost“ a „proti nedostatku čerstvých a zdravých potravin“ se vede zřizováním městských zahrádek. Háček je v tom, že to ne úplně funguje. O tom, jaká bude ve městech úroda, totiž stejně jako na venkově velkou měrou rozhodují opylovači. A na ty se při plánování městské produkce zdravých vitaminů a užitečných živin zapomíná. A ne, opravdu to nechce včelí úl na každém paneláku. Rozhodují divoké druhy opylovačů.
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Podzim, to není jen čas uklízení a ukládání zahrádky k zimnímu spánku. Když stromy shodí listí, otevře se prostor pro fantazii. Dlouho odkládané plány rázem dostávají konkrétnější podobu. Trendy podzimu přitom zahrnují jednak to, co je možné udělat teď, i to, co se teprve chystá.
Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.
Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Zabránit některým živočichům v proniknutí na náš pozemek může pouze takové oplocení, přes které se nedostanou. Tedy dostatečně husté, kterým se neprotáhnou, ale i dostatečně vysoké a pevné. Třeba běžné ohradníky překoná taková srna s lehkostí baletky. Nízké ploty prostě nefungují, stačí ale přidat alespoň několik desítek centimetrů, půl metru, metr a světe div se, žádný Duplantis se mezi vysokou zvěří nerodí. Hustý živý plot pro změnu nefunguje na zajíce, i kdyby měl sebevíc trnů. Je ale opravdu nutné budovat oplocení, nebo existují i jiná řešení?
Jas, síla a sytost, intenzita. Na podzim se nám listnáče předvádí naposledy, ale zato si dají s tou parádou opravdu záležet. Které jsou proslulé těmi nejhezčími barvami?
Dá se říct, že podzim je roční období, kdy něco krásného končí, aby něco dalšího krásného mohlo začít. Této poetice ale hmyz ani neodbytní hlodavci nerozumí. Proto se snaží, aby to krásné pro ně neskončilo. A tak se s klesajícími teplotami snaží proniknout do vašeho vyhřátého a dobře zásobeného domu, aby si prodloužili sezónu o další prázdniny.
Pro hlodavce je kompost ideálním místem, které jim poskytuje dostatek potravy, ale i přístřeší a prostor pro vyvádění mladých. Pokud si v kompostu najdou suchá místa. Kompostu přitom na rozdíl od jiných druhů živých organismů nijak neprospívají. Zabránit však hlodavcům, aby se dostali do kompostu, je prakticky nemožné. Podle jednoho článku z amerického webu stlawrence.cce.cornell.edu existuje kromě řady praktických rad i zaručený způsob. Uvedeme na konci našeho článku.
Obyčejný květináč a trocha kreativity stačily invenční zahradnici k tomu, aby proměnila kousek své zahrady v pravý ráj pro lokální faunu. Podívejte se na video ve článku.
Orientace vůči světovým stranám zásadně ovlivňuje charakter zahrady. Není v tom ale sama, záleží též na okolní výsadbě a zástavbě. Jednoduše řečeno, zahrada orientovaná na jih může být alespoň co se týká slunečního záření v mnohem horší situaci než zahrada severní. Třeba kvůli neprostupnému stínění mnoha postupně vzrostlými stromy, nebo příliš objemnou stavbou, která se před vámi náhle objevila. A je po jižní orientaci. Uvažujme tedy o zahradách, které jsou na jih, východ, západ, či sever orientovány ideálně.