Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Recept na budoucnost života ve městech je předkládán přímočaře. Více zeleně znamená více pohody. Mezi stromy ve městech a zdraví obyvatel je dáváno rovnítko. Vegetace přináší čistší vzduch, a to je chápáno jako jednoznačný klad. Inženýři z univerzity v anglickém Surrey k tomu ale také mají co říct.
Jejich výzkum potvrdil, že chemikálie produkované určitými druhy rostlin a stromů reagují s běžnými látkami znečišťujícími ovzduší. A společně utváří škodlivé chemikálie, které korodují stavební materiály, jako je kámen, beton nebo ocel. Konkrétně, tu škodu způsobuje přízemní ozón, který vzniká při rozkladu těkavých organických látek uvolňovaných rostlinami do ovzduší na slunci a při reakci s běžnou škodlivinou - oxidem dusičitým.
)
Proč o tom zatím nebylo nikde slyšet? Téma interakcí mezi chemickými látkami uvolňovanými rostlinami a stavebními materiály totiž zatím nebylo podrobně studováno. I přesto, že zeleň do měst je vytrvale předepisována jako univerzální dobro.
Kritiku trochu zmírňuje jen fakt, že ten výsledný negativní efekt není všude stejně patrný. Přesněji, je patrnější tam, kde už znečištěné ovzduší je a snažíme se ho třeba dosazenou zelení nějak potlačit. „Zvláště ohrožené jsou v tomto ohledu památkově chráněné stavby, které jsou postaveny z vápence nebo pískovce,“ říká Prashant Kumar, autor studie.
Na ně má totiž kombinace škodlivin, spolu-produkovaných zelenou vegetací, zvláště neblahý dopad. Ty „špatné“ dřeviny taky nejsou úplně všechny. Ale třeba druhy javor klen anebo jehličnatá douglaska tisolistá (pro jejich odolnost vůči znečištěnému ovzduší se s ní v městské zeleni setkáváme často) ty potenciálně závadné sloučeniny produkují v poměrně velké míře.
)
Nešťastná souhra faktorů
Škodlivost zeleně pro městské budovy tedy vychází ze souhry několika faktorů: již znečištěného ovzduší (zejména oxidy dusíku), přítomnost nebo vyšší koncentrace přízemního ozonu, konkrétní druhy stromů, sezóna, přítomnost budov z určitých stavebních materiálů…
Když si představíte majestátní budovy z předminulého století někde v centru rušné metropole, je snaha vyčistit před nimi prostor a vzduch vytvořením ozeleněného prostranství docela častá. A často se při realizaci takových projektů sáhne po dřevinách, které „špinavý“ vzduch ve městě snáze ustojí. Že se s tím dodatečně pojí i korozivní problémy se nepředpokládá.
Stavební materiály s obsahem vápence „stárnou“ ve škodlivé zeleni o přibližně 10 procent rychleji, ocel pak až o 37 procent rychleji.
)
„Vliv zelené infrastruktury na stavební materiály není vždy stejný,“ vysvětluje Prashant Kumar. „Každý stavební materiál má různou odolnost nebo naopak zranitelnost vůči určité znečišťující látce.“ Například vápenec je silně poškozován zvýšenou úrovní přízemního ozónu. Stavební materiály jako zinek, měď a uhlíková ocel jsou rovněž ovlivněny, a to jak úrovněmi znečišťujících látek v ovzduší, tak místními klimatickými podmínkami.
„Některé z korozivních plynů, jako je oxid siřičitý, ozón a oxidy dusíku, jsou zvláště agresivní při napadání stavebních materiálů,“ dodává Kumar. „Oxid siřičitý, aktivní složka kyselých dešťů, už dnes není po odsíření elektráren a útlumu domácích topenišť zásadním problémem. To ozon a oxidy dusíku stále výzvou zůstávají.“
Inženýři z univerzity v Surrey by prý byli neradi, kdyby jejich studie posloužila jako argument proti ozeleňování měst. Opakovaně zmiňují, že záleží na souhře faktorů, výběru ne-vhodných dřevin. Je zkrátka celou problematiku ozeleňování měst chápat v širších souvislostech, a nezaměřovat se jen na vidinu pozitivního výsledku.
„A dosud byly zvažovány pouze jen ty pozitivní efekty „ozelenění“ města, aniž bychom si uvědomovali, že vysázená vegetace může ve skutečnosti problém měst ještě zhoršit,“ uvádí Kumar.
)
Zeleň nemusí jen pomáhat
Jako příklad uvádí to, že hradba korun stromů efektivně zpomaluje proudění větru. Což se může jevit užitečné, ale jen do momentu, kdy se pod těmi stromy nachází rušná silnice. Bez průvanu se vytváří uzavřený tunel znečištěného vzduchu, poklička, pod níž se „dusí“ všichni. To je případ, kdy zeleň s čistotou ovzduší ve městech moc nepomáhá.
Dalším negativem může být to, že více rostlin a stromů ve městě zvyšuje relativní vlhkost vzduchu. To, co můžeme vnímat jako libé ochlazení v horkém dni, může zrovna tak přispívat k navýšení „korozivního“ prostředí a fungovat jako katalyzátor dalšího zhoršování konstrukčního a strukturního stavu budov.
Zeleň ve městech má své limity – je možná dobrá pro lidi, ale občas zkrátka špatná pro budovy.
Plánovači městské zeleně a fandové zalesňování měst by tedy měli vzít do úvahy, že sázení stromů ve prospěch lidí může mít nezamýšlené důsledky na mosty, budovy a další klíčovou infrastrukturu. Zelené plochy jsou pochopitelně důležité, do měst patří. Ale je třeba je navrhovat a plánovat tak, aby nedocházelo k poškozování budov zelení.
Zdroj: TheConversation.com, ScienceDirect.com
