Botanická zahrada v sopečném kráteru Bandama je největší venkovní botanickou expozicí v Evropě, respektive expozicí patřící evropskému státu. Byť řadíme Kanárské ostrovy k Africe, náleží Španělsku a platí se zde eurem. Určitě návštěvu této zahrady při své dovolené na Kanárských ostrovech nevynechte, jde o perlu krajiny zvané kanárské Toskánsko. A při té příležitosti ochutnejte i místní “sopečné“ víno.
Na první pohled vypadají jako ty nejnudnější rostliny, které rostliny vlastně ani moc nepřipomínají. Najít lásku k té pichlavé kráse vyžaduje jistý čas, a jejich pěstování je učiněnou školou trpělivosti. Přesto kaktusy dokáží zaujmout a překvapit. Pokud jste jejich kouzlu dosud nepropadli, pár zajímavostí o nich vám k tomu může pomoci.
Pěkně prodražit se nám může sběratelská vášeň, touha po zisku, ale i prachobyčejná neznalost (zákona), která samozřejmě neomlouvá. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů rostlin v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů ze zahraničí, ve druhém případě jde o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se ale může třeba i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s povolením pěstování určitého množství marihuany totiž vlastně vůbec není pravda. Mýty vedou a legislativa je v tomto případě prapodivná.
Prodražit se může sběratelská vášeň, touha po zisku i neznalost. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů z dovolené, ve druhém případě o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se však může i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s tím "dovolením" totiž vlastně vůbec není pravda.
Nebaví vás péče o pokojové rostliny? Existují i takové, které nemusí příliš pít, nevyžadují pravidelné hnojení a snesou i hluboký stín. A snad nejméně náročnou z pokojovek je sukulent jménem tchynin jazyk. Odborně se rostlině říká tenura a latinsky se jmenuje Sanservieria. Proč ale právě zlidovělé tchynin jazyk? Dopátrat se původu tohoto jména nelze, lze však logicky usuzovat jistou podobnost s nesmrtelnými a stále škodícími tchyněmi v podobě pichlavých jazykovitých listů, které jsou špičaté a houževnaté. Navíc je rostlina jedovatá, což se v naší kultuře o mnohých tchyních též traduje. Inu stereotypy...
Voda, sníh, mráz, led, sluníčko a zase dokola. To jsou hlavní důvody, proč zakládat skalku právě na podzim. Ale pozor, ještě nic nevysazovat, tedy s výjimkou cibulek okrasných cibulovin, aby skalku zdobily již v dalším roce. Klima totiž přes zimu otestuje stabilitu skalky a ta si lidově řečeno sedne, usadí se, stane se stabilnější. A na jaře nás pak čeká radostné vysazování získaných exemplářů.
Na suchých, úpalných ploškách zahrady nemusí být pusto a poušť. Stačí správná rostlina na správném místě, a bude tam zase krásně. O ničem jiném to není. Inspiraci pro vhodnou výsadbu si můžete brát jak z destinací v zahraničí, příkladů odolné středomořské, prérijní či jihoafrické flóry je kolem nemálo. Ale hodně parády se dá udělat i s „domácími“ druhy, které jsou podmínkám dobře adaptované.
Juka vláknitá, lidově též palmová lilie, pochází z jihovýchodu USA, odkud se rozšířila do celé Střední Ameriky. U nás se tento skvost prosadil jako okrasná rostlina velmi snadno. Je totiž nepřehlédnutelná a když vykvete překrásnými, bohatými hrozny zvonkovitých květů, pak vám doslova vyrazí dech. Pro svůj dominantní, solitérní vzhled se příliš nehodí do skupinových výsadeb a pokud, pak vždy do popředí.
Až naprší a uschne, říká se. Od pozdního jara to na řadě míst Česka většinou vypadá jinak. Schne, aniž by předtím pořádně zapršelo. Komplikace to je, ale nemusí být úplně katastrofální. Stačí začít pár věcí dělat jinak, a některé nedělat vůbec.
Pochlubit se fotografií své vykvetlé stapelie vřele doporučujeme. Horší už to bude s její fyzickou prezentací, když zrovna tato právě vykvetlá rostlina zapáchá. Květy ve tvaru pěticípé hvězdy má opravdu grandiózní, ovšem puch, který produkuje, vyžene z bytu nejen zájemce o konfrontaci s touto raritou, ale i vás samé. Dobrá zpráva však je, že silný puch připomínající zápach lejna anebo mršiny, vlastně obojího dohromady, trvá jen krátce. A dokonce existuje i druh, jehož výrazné květy nezapáchají.
Živý deštník je pryšec, který si své přiléhavé a tak trochu netradiční české jméno získal okamžitě, jakmile byl poprvé spatřen na výstavě sukulentů. Tento pryšec pochází z vnitrozemí Madagaskaru, kde roste jako endemit v pohoří Bongolava (800-1500 m.n.m) provincie Mahajanga. Je zde součástí opadavých lesů.
Co vyžadují pokojové rostliny v zimě, co je trápí, jak o ně pečovat? Proč mnozí pěstitelé svým pokojovkám neumožní odpočinek v období vegetačního klidu a jak to udělat, aby si rostliny opravdu odpočinuly? A jak je to s kaktusy, povýšenou sektou mezi sukulenty?
Kolik existuje zaručeně dobrých receptů na štědrovečerní bramborový salát? Asi tolik, jako je jeho strávníků. Kdo ho dělá, přidržuje se nějakého vlastního postupu, který považuje za správný a ideální. Nu, a s návody na ideální mix substrátu pro sukulenty je to podobné. Je jich tolik, co kaktusářů.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.
Do rodu Epiphyllum patří nám dobře známé kaktusy vánoční a velikonoční a právě jejich příbuzným je i Epiphyllum oxypetalum. A co se týká krásy květů, rozhodně tento americký krasavec poráží všechny známé konkurenty.
Dorstenie pochází ze Somálska, Keni, Tanzánie, Saudské Arábie, Ománu, Jemenu a Etiopie. Její areál rozšíření je tedy dosti velký. V podobě byliny a keře ji najdeme v severovýchodní Africe a na Arabském poloostrově, ale i v afrických tropech. Zaujme především svými zelenými kvítky plochého tvaru s dlouhými ostny po okrajích. Vlastně vypadají jako mořské hvězdice a nebo sluníčka.
Že se skalničky pěstují na skalkách už tak nějak vyplývá z jejich pojmenování. Co když je ale osadíme někam jinam? Malá změna přinese velký efekt.
Prastaré Welwitschie jsou jedním z největších zázraků evoluce. Původně to totiž byly stromy rostoucí v pralesech, ty se však před miliony let, kdy pralesy ustoupily a na jejich místech vznikly vlivem klimatických změn pouště, natolik přizpůsobily, že dokázaly přežívat v nových podmínkách. Další zajímavostí je rozmnožování těchto rostlin, přesto však není obtížné je pěstovat v domácích podmínkách. Stačí si koupit semínka.
Pojem xeriscaping je vlastně synonymem výsadby suchomilných rostlinných společenstev doplněných o štěrkový mulč. Tato zahradní úprava nevyžaduje závlahu a nebo jen v minimálním množství. Vzhledem k horkým létům a rizikům sucha jsou takto uspořádané zahrady velmi praktickým řešením. Navíc potřebují i minimální péči. Odjet na dovolenou? Žádný problém.
Více plánování a chystání na počátku, a méně práce později, nebo byste to raději měli naopak? Zhruba takový je ten nejpodstatnější rozdíl mezi extenzivní a intenzivní střešní zahradou. Co tu sadit?
