Tato stálezelená bylina je na našich zahradách oblíbená již dlouhou dobu. Je to vynikající půdopokryvná rostlina. Správnou volbou stanoviště – polostín s dostatkem vlhkosti se vám odmění půvabnými zvonkovitými květy. Všechny druhy plicníků mají růžové květy, jež pomalu přecházejí do modré barvy. Obvykle jsou tedy poupata růžová a zcela otevřené květy jasně modré. Květy rostou na 20 – 25 cm vysoké lodyze a objevující se v úžlabí listenů. Podlouhlé, vejčitě kopinaté listy mohou být sytě zelené nebo mohou být posety stříbřitými skvrnami. Po odkvětu se rostlina seřezává těsně nad zemí.
U nás se objevuje i v listnatých světlých lesích nebo na křovinatých stráních. Patří mezi ohrožené druhy.
| Odrůdy: |
P. officinalis má listy stříbřité, otevřené květy jsou modré, rostlina je 30 cm vysoká, odrůda Sissinghurst White nese květy bílé;
P. saccharata má listy bíle skvrnité, odrůda Mrs. Moon má růžové zvonkovité květy a Fruhlingshimmel má květy modré; listy bez skvrn nese P. angustifolia; červené květy nese druh P. rubra Redstart |
| Původ: | země střední a jihovýchodní Evropy |
| Druh: | trvalka |
| Typ listu: | střední listy, vejčité |
| Barva květu: | modrá, růžová, fialová |
| Kvete: | Květy se v dubnu. |
| Výška: | 20 - 30 cm |
| Použití: | Rostlina je vhodná i k řezu. Ve váze vydrží několik dní. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | březen, duben |
| Stanoviště: | Rostlině se daří v polostínu. |
| Voda: | Půdu je třeba držet stále vlhkou, proto pravidelně zaléváme. |
| Množení: | Můžeme množit trsy na jaře nebo na podzim. |
| Zemina: | Vhodná je půda s vyšším obsahem humusu. |
| Sušení: | Není vhodná k sušení. |
| Problémy: | Na suchém stanovišti trpí na padlí, na něž jsou i nejrůznější postřiky krátké. Škůdce se zbavíte změnou stanoviště. |
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Dnes tolik populární a turisty hojně navštěvované nejnebezpečnější zahrady světa většinou vznikly z rozmaru šlechty. Ve své podstatě kopírovaly jen to, co o staletí dříve nabízely záhonky léčivek u lékařských univerzit a na klášterních dvorech, pěstované k lidskému užitku.
Plicník lékařský to již má svém názvu, funguje však i takový podběl, šalvěj a některá koření. Samozřejmě je třeba nejvyšší opatrnost a konzultace s lékařem, pokud již naše plíce onemocní a o to víc, pokud je nemoc virového původu. Bylinky a koření však opravdu pomohou, přesto nemůže mít tento článek ambice pomáhat s léčbou, nýbrž má charakter pouze informativní.
