Tato drobná hlíznatá rostlina je oblíbená především pro svoje leskle žluté květy, které se objevují již od února. Rostlina je 6 – 10 cm vysoká. Žluté miskovité květy vyrůstají na drobném stonku rostoucího přímo z hlízy. Pod květem se vždy tvoří vějíř zelených listenů. Samotné listy jsou velice dekorativní, jsou dlanitě pěti- či sedmičlenné. Objevují se však až když rostlina odkvétá. Plodem talovínu jsou měchýřky plné semen. Koncem května se rostlina zatahuje do země. Často roste i planě.
| Odrůdy: | E. hyemalis (citrónově žlutý); E. longistipitata (drobný žlutý); E. pinnatifida (bílý s žlutými a modrými tyčinkami) pochází z Japonska; E. tubergenii (velké žluté květy); E. cilicica listy mají bronzový nádech |
| Původ: | jižní Evropa |
| Druh: | hlíznatá rostlina |
| Typ listu: | roztřepené či vícetvaré |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | žlutá |
| Kvete: | Kvete od února do března. |
| Jedovatost: | Celá rostlina je jedovatá, nejvíce však hlíza. |
| Výška: | 6 - 10 cm |
| Použití: | Hodí se výborně do skalek. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | únor, březen |
| Stanoviště: | Miluje polostinné stanoviště. Na dostatečně vlhkém stanovišti snese plné slunce. |
| Množení: | Po odkvětu rostlina vytváří spoustu semen, která vyklíčí v příštím roce. Takže se množí samovýsevem. Další možností |
| Sadba: | Hlízky se sázejí v září 5 cm hluboko do půdy. Před sadbou se však musí nechat ve vodě namočit. Nejlépe vyniknou v blízkosti sněženek. |
| Zemina: | dobře propustná půda bohatá na humus |
| Sušení: | Rostlina není vhodná k sušení. |
Talovín potřebuje vlhkou, ale dobře propustnou půdu, částečný stín a ochranu před silným větrem; na jaře ho zalijte a na podzim přihnojte.
Talovín se rozmnožuje semeny nebo dělením oddenků, což je nejlepší provést na jaře, hned po odkvětu.
Žlutolící předjarní slečinky se zelenými sukénkami. Talovíny jsou neobvyklé okrasné rostliny, které se vyskytují v přírodě mnoha částí světa. Nevyžadují žádnou péči, rychle se bez našeho přičinění množí a zaberou jakoukoli plochu, kterou jim zabrat dovolíme.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Jarní cibuloviny jsou pojmem, který má vlastně dva zcela odlišné významy. Rozlišujeme dva druhy jarních cibulovin. Ty, které v předjaří a na jaře kvetou a ty, které se na jaře teprve vysazují, aby nám vykvetly mnohem později.
