Aby tulipány na jaře krásně kvetly

Pozor však, mnohdy si zaměňujeme cibulnaté a hlíznaté okrasné rostliny. Udělejme si v nich proto pořádek. Cibuloviny a hlíznaté rostliny jsou významnými skupinami květin vhodných k moderní úpravě zahrad a parků. Obzvláště cibuloviny kvetou nejčastěji na jaře, hovoříme o nich v našem klimatickém pásmu jako o poslech jara. Některé druhy cibulovin ale kvetou i v létě. Často jsou cibuloviny zaměňovány právě s rostlinami hlíznatými, což je však omyl.

• Mezi cibulnaté rostliny kvetoucí na jaře řadíme tulipány, narcisy, sněženky, bledule, hyacinty, řebčíky a modřence.
• Z cibulovin kvetou v létě lilie, okrasné česneky či řebčíky.
• Z hlíznatých rostlin kvetou na jaře krokusy, v létě mečíky (gladioly), jiřiny a na podzim ocúny. A pozor, nesprávně jsou zařazované i v létě kvetoucí kosatce, které se rozmnožují oddenky a netvoří ani hlízy.

Druhové zastoupení cibulnatých a hlíznatých rostlin je ještě širší, ale uvedli jsme alespoň ty základní a nejdůležitější. Když si víc posvítíme na snad nejkrásnější z cibulnatých rostli, tulipány, zjistíme, že v Holandsku se pěstují na 7.500 hektarech (narcisy na 1.500 hektarech, hyacinty na 900 hektarech, kosatce na 700 hektarech a třeba šafrány na 500 hektarech). Cibuloviny se postupně staly předmětem sběratelských vášní a spekulací, například v Holandsku, zemi tulipánů, již v 17. století. Dlužno dodat, že většina cibulnatých a hlíznatých rostlin se pěstuje právě v Nizozemí, odkud se k nám dostávají jak jejich cibule, tak řezané květiny.

Morfologie a rozmnožování cibulnatých okrasných rostlin

Cibule jsou hlavně listnatého, ale i stonkového původu. Jde o zkrácené a zdužnatělé rostlinné orgány. Cibule známe sukničité - převážně z rourkovitých a zdužnatělých bází listů (tulipány, ale i užitková kuchyňská cibule); šupinovité - z drobných zdužnatělých šupin uspořádaných na kuželovitém podpučí (čeleď liliovitých); nebo složené, kdy jsou cibulky sestavené v paždí šupin kolem osy (česnek). Oproti cibulím jsou hlízy zdužnatělými částmi stonku v různých jeho částech a obsahují rezervní zásoby živin (mečíky - gladioly, krokusy, jiřiny, ocúny a další).

U vyšlechtěných cibulnatých rostlin je důležité jejich vegetativní rozmnožování, jinak se nezachovají jejich genetické vlastnosti. A další pozor – nové kultivary těchto rostlin jsou chráněné autorským zákonem. Množit je proto můžeme pouze v licenci a za poplatek. Proto jsou nové odrůdy dražší než ty starší, kterým již skončila platnost autorských práv (20 až 30 let). Rozmnožování semeny umožňují jen některé botanické druhy těchto rostlin (například šafrány, někdy i sněženky).

1. Příprava záhonu před výsadbou cibulovin

Cibuloviny mají nejraději lehké až těžší hlinité půdy a před svou výsadbou nesnášejí hnojení čerstvým kompostem či močůvkou. Použít můžeme pouze dobře uleželý a provápněný zahradní kompost. Před výsadbou cibulnatých okrasných rostlin je třeba řádně připravit záhony. Je nutné zrýt zeminu, rozbít její větší hroudy a smísit s čerstvým kopostem. Proto kompost nejprve pohážeme po jejím povrchu a poté zarýpeme. Terén záhonů je třeba nakonec urovnat hráběmi. Některé na jaře kvetoucí cibulnaté rostliny musíme každý rok vyjmout z půdy a přesadit, což platí právě pro tulipány. Maximum pro jejich pobyt na jednom stanovišti je 2 roky, čím déle budou na jednom místě, tím více budou slábnout a degenerovat. Cibule na jaře kvetoucích cibulnatých rostlin můžeme vyrýpnout už krátce po odkvětu, důkladně očistit a uložit na dobře větrané místo s teplotou kolem 22 ^oC. Počkáme si ale, až se rostlina zatáhne – listy po odkvětu zežloutnou a uschnou. Pokud s tím však počkáme až na dobu před novou přípravou záhonů a přesazením, také se obyčejně nic nestane, po odkvětu je však jejich uskladnění vhodnější. Vysazujeme pouze zdravé a silné cibule, všechny jakkoli poškozené, zasažené plísní či svrklé vyhodíme. Ještě před výsadbou cibule namoříme vhodným přípravkem (např. Benlate). Pokud pořizujeme v zahradnictví nové cibule, zeptáme se, zda již byly namořené.

Kdy vysazujeme na jaře kvetoucí okrasné cibuloviny

Tyto cibuloviny můžeme vysazovat po celý podzim až do konce listopadu. Záleží samozřejmě na počasí, ideálním obdobím je však konec října, kdy rostliny stihnou před příchodem zimy v půdě zakořenit. Vhodné je též použití drátěných nebo plastových košů, které ochrání cibule před krtky a myšmi. Hloubka výsadby se u jednotlivých druhů liší a důležitá je také velikost cibulí. Platí pravidlo, že cibule sázíme do takové hloubky, která odpovídá dvojnásobku obvodu cibule, nejčastěji je to 10 až 12 cm. Cibule sázíme vždy špičkou vzhůru a doporučuje se zakrýt osázené místo vrstvou rašeliny nebo klestí.

Vhodné stanoviště, půda, hnojení a zálivka

Tulipány, ale i další cibuloviny, vyžadují rovný a dobře připravený (zkultivovaný) pozemek. Jsou velmi náročné na teplotu a především její výkyvy. Půda musí být bohatá na živiny, proto ji musíme pravidelně hnojit, nejlépe přípravky s vyváženým obsahem fosforečných a draselných složek. Tyto rostliny nesnášejí trvale zamokřenou půdu, vláhu však potřebují a nejvíce právě v jarních měsících. Díky tomu vytvoří za krátkou dobu květ, listy a zásobní orgány. Náročné jsou také na vyšší vzdušnou vlhkost, především po výsadbě a před rozkvětem (70%)

Zdroj: jiho.ceskestavby.cz/kvetinytuma

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com