Albízie (Albizia) zvaná též „hedvábný strom“ upoutá pozornost opravdu každého. Za prvé vypadá jako mimóza, která po doteku svěsí své listy, její koruna má tvar deštníku, nádherně kvete a voní doslova omamně. Ovšem nejde o mimózu, nýbrž o akácii pocházející z Persie. Ve volné přírodě roste například v Turecku a jižním Středomoří, ale též v Africe.
Větve albízie jsou půvabně prohnuté, listy jemné, zpeřené, jejichž specifikem je zavírání za deště a na noc. Proto se albízii též říká „spící strom.“ Na rozdíl od mimózy, které se albízie podobá, ji můžeme u nás pěstovat i na terase (mimóza vyžaduje tropický skleník) a snese dokonce i mrazy až do -10 oC (například odrůda Summer chocolate je ještě odolnější). Nejčastěji pěstovaným druhem je Albizia julibrissin kvetoucí nejčastěji v červenci až srpnu, ale i na podzim. Její růžové květy jsou poměrně malé, s velkým počtem dlouhých, bílých až tmavě růžových tyčinek tvořících nejnápadnější část květenství a připomínajících chochol. Kůra albízie má tmavohnědou barvu, je jemná a hladká, proto se této dřevině též říká „hedvábný strom.“
Jednotlivé prodávané odrůdy albízie se liší barvou listů i květů. I přes značnou odolnost se doporučuje vysazovat albízii na slunné a před větrem chráněné místo, nejlépe v blízkosti domu. Její vzdušná koruna dorůstá v našich podmínkách šířky tří až pěti metrů. První dva roky je třeba chránit rostliny před mrazem silnější vrstvou nastýlky, především kořeny této rostliny musí být v teple a suchu.
Květy albízie
Albízie vyžaduje dobře propustnou půdu, ovšem i menší kvality, s menším množstvím živin. Dobře se jí bude dařit v půdě mírně kyselé až neutrální, ideálně písčito-hlinité. Není náročná na zálivku, dobře snese i delší sucho. K přezimování jsou pro ni ideální teploty 2 až 8 oC, je proto vhodnější pěstovat albízii v mobilní nádobě a na zimu přemístit třeba do nevytápěné zimní zahrady či haly, ale klidně i do tmavé místnosti, třeba do garáže. Na zimu shazuje listy, proto nepotřebuje světlo.
Tvar a výšku albízie udržíme řezem, který se provádí v pozdní zimě či na jaře. Větve se nesmí zkracovat více jak o třetinu, jinak bychom se spolu s nimi zbavili i květních pupenů, jelikož albízie kvete vždy na loňských výhonech. Rány po řezu je třeba důsledně ošetřit štěpařským voskem, jelikož albízie je náchylná na houbové choroby.
V oblastech svého původu dorůstá albízie úctyhodných rozměrů, všimněte si deštníkovité koruny
Rostlinu si můžeme vypěstovat od semínka, kdy je třeba semeno nejprve zalít vroucí vodou, nebo naopak použít semena, která prošla chladem (stratifikací). Semena vyséváme v březnu, případně v dubnu, načež lehký, propustný substrát zasypeme shora pískem. Substrát udržujeme stále vlhký a teplotu udržujeme mezi 20 a 25 °C. Jako substrát též můžeme použít vrchovištní rašelinu, ovšem sterilizovanou, bez zárodků hub, které by napadly klíčící rostliny. Jako prevenci lze též použít parazitické houby Pythium oligandrum (přípravek Polyversum), které se živí právě škodlivými houbami. Na semínka v žádném případě nechvátejte, mohou klíčit až několik týdnů a poté trvá poměrně dlouho, než z nich narostou statné rostliny. Z tohoto důvodu se pěstitelé většinou přiklánějí ke koupi sazenic. Zdroj: abecedazahrady.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
