Stovky pohádkových zámečků, které měly nabídnout luxusní bydlení klientům z Perského zálivu, dnes stojí opuštěné v turecké krajině. Projekt Burj Al Babas měl být městem snů, místo toho se proměnil v bizarní město duchů. Příběh jeho vzniku a krachu přitom ukazuje, jak snadno se může představa o luxusu změnit v architektonický kýč a velkolepý záměr v developerský propadák.
Pokud se zajímáte o architekturu světového formátu, o dánském studiu BIG – tedy Bjarke Ingels Group – jste už někdy nejspíš slyšeli. Jejich projekty se počítají k těm, které je velmi nesnadné přehlédnout anebo o nich někde něco jenom nezaslechnout. Jejich nový projekt z Japonska je však v mnoha ohledech jiný. Usiluje totiž o to nebýt viděn.
Hotel Anus nevznikl náhodou jako jakási halucinogenní vize, nebo záliba autorů v obscénnostech, ale je důsledkem širšího uměleckého konceptu. I když zrovna vstrčení hlavy do řitního otvoru, abyste viděli do hotelového pokoje okénkem, působí dosti neotřela, troufale až sprostě. Když ale přidáte smysl pro humor a souvislost se sérií uměleckých děl představujících lidské tělo včetně kompletní série lidských vnitřních orgánů (srdce, mozek, játra, mužské a ženské pohlavní orgány a konečník), už to vypadá úplně jinak.
Obytné rekreační posedy určené k pozorování přírody a přespání již nejsou delší dobu žádnou novinkou. Staly se dokonce oblíbenou investiční příležitostí pro takzvaný glamping. S jejich instalací je však spojena spousta problémů. Proto také první z výrobců obytných posedů umístil na svůj web speciální rubriku, kterou nazval Pankáčův průvodce stavební galaxií.
Hotely, penziony, apartmány, ubytování. Velmi často jde bohužel především jen o drahé přespání. Kdo však hledá, najde. Ve světě jsou i velice zajímavé ubytovací možnosti, které nadchnou neobvyklými zážitky, architekturou i místem. Co třeba ubytování mezi mořskými rybami, nebo v ledu? Na lodi plující na skále nad zátokou, nebo zavěšeni mezi stromy a třeba rovnou v létajícím talíři? Nakonec představíme i plánovaný největší hotel světa, ve kterém nikdy nikdo nebydlel a ani nemohl.
Zatímco klasický tramping stavěl na celtě, usárně a uvařeném čaji v plecháčku nad ohněm, dnešní doba přinesla jeho moderní vývojový stupeň: glamping (spojení slov glamour a camping). Nejde o útěk před přírodou do luxusního hotelu, ale o přesný opak — o okamžitý návrat do divočiny, z něhož však nebolí záda a kde si večerní výhled na řeku vychutnáte ze sauny nebo se sklenkou lokálního vína v ruce. Jedním z nejvýraznějších a nejfotogeničtějších zástupců tohoto trendu v Ústeckém kraji je chata Veritas, posazená na skalním ostrohu nad meandrem Labe u Roudnice nad Labem.
Letní čtyřicítky stahovaly mysl k jednoduchým cílům. Nalézt stinné a příjemně chladné útočiště před úmornými vedry. Exotický projekt butikového horského resortu na úpatí čínské hory E-mej-šan by vám v takovou chvíli mohl docela přijít vhod.
Mohlo by se zdát, že v Kanadě má nějakou tu chatu ztracenou hluboko v lesích ve svém držení snad každý. Pravda to ale není. Zejména řada věkovým průměrem mladších domácností a lidí žijících ve městech takovou možností nedisponuje. Prý z docela racionálních důvodů, nikoliv ekonomických.
Jenom malý kousek od Bratislavy, na mytickém místě všech Slováků zvaném Devín, se na kopci mezi vinicemi objevila chatka, maličký domek o užitné ploše garsonky. Její autoři však tvrdí, že jejich záměrem bylo navrhnout plnohodnotné víkendové bydlení, nezávislé na dodávkách energií, s hlavním obytným prostorem v přízemí proskleným ze všech stran a se soukromím pod střechou. Kdyby krajinu okolo zalila voda, stála by zde chata na ostrově, ale funguje tak už nyní - prostřednictvím ostrovního systému bez potřeby připojení na veřejné sítě. Cabin Devín je projekt chaty, která spojuje na ploše pouhých dvaceti metrů čtverečních promyšlené dispoziční řešení, silný vztah k okolní krajině i technologickou soběstačnost.
Zima už je, zdá se, v nenávratnu a dá se čekat, že o ní dalších pár měsíců neuslyšíme. Projekt architektů z amerického studia Sparano + Mooney se k ní ale vrací. A láká. Připomíná to nejkrásnější ze zasněžených svahů, které doplňuje horským útočištěm s fasádou z ohýbané oceli.
Vlastně je to spíše dům než chata, nikoli užitnou plochou, ale vybavením. Novostavbu chaty najdete v malebném údolí potoku Kocába, na místě původního rekreačního objektu ze dvacátých let 20. století. Budova má jednoduchou formu, tedy obdélníkový půdorys, dvě patra (přízemí a podkroví) a sedlovou střechu. Vstupní podlaží je přístupné venkovním schodištěm, hlavní obytný prostor je orientován směrem do zahrady a k potoku. V podkroví jsou dva pokoje přístupné schodištěm. Vlastně jde o přestavbu chaty do jednoduché, tradiční formy domu se sedlovou střechou, který byl obložen odolným opalovaným dřevem. Okna jsou dřevěná a střecha z plechové falcované krytiny.
„Ma – prostor mezi – prostor pro pobyt – domov“, tak pojmenovali mladí architekti z ateliéru GELIEN (Tomáš Gelien, Ludmila Haluzíková a Tomáš Korch) svůj projekt, který se probojoval z celkových 1058 projektů ze 112 zemí světa mezi 30 nejlepších. Projekt českých architektů navíc získal uznání mezinárodní poroty soutěže NOT A HOTEL v čele s Bjarke Ingelsem a Sou Fujimotem. Čím je návrh výjimečný?
Prázdninová vila usazená do terénu, tedy vlastně integrovaná do krajiny, jak podotkli architekti z řeckého ateliéru Tsolakis Architects + Partners, lemuje jeden svah řeckého ostrova Antiparos. Dům byste ale hledali docela marně, jenom jakési štítové stěny vykukující z „kopce“. O dost patrnější je stavba vlastně z letadla, protože různé průhledy přivádějící dovnitř denní světlo jsou patrné na ploše terénu. Teprve v tu chvíli vám dojde, na co se vlastně díváte. Jinak by si také náhodný divák mohl myslet, že jde o soustavu bazénů s terasami. Uvnitř ale musí být za veder báječně. A když je vám přece jen horko, šup do vody...
Momentálně tomu nic nenasvědčuje, ale léto jednou skutečně přijde. A pak? Pak bude Dům moře na chorvatském pobřeží připraven. Třeba zrovna pro vás. A architekti ze Studio Bressan si dali opravdu záležet na tom, aby dovolená zde patřila k nevšedním zážitkům.
Na rozhraní vinice a národního parku Podyjí je nyní možné si užít odpočinek v přírodě s romantickým výhledem na Znojmo díky dvěma minimalistickým kabinám. Úsporný design chatek respektující okolní přírodu snoubí krásu dřeva, kamene, kovu a skla. A panoramatický výhled na Znojmo? Úchvatný. Právě to však architekti z MA Studio, kteří kabiny navrhovali, chytře využili.
Je to snaha převyprávět historii a trochu jinak si ji připomenout. Přestože stáda ovcí se už na hřebenech hor nepasou a nehlídají je bačové, jistá romantika se s tím odloučeným pobytem a dobrovolnou izolací v přírodě přeci jen pojí. Pomáhá s tím zajímavě uchopená architektura.
Prosklená chatka stojící na pilotech vyrostla u rakouského Hainburg an der Donau, navržena však byla českým architektem Janem Tyrpeklem. U něho je známa tendence k maloformátovým stavbám zasazeným do krajiny. Běžný je i kombinovaný rezidenční účel takových staveb, ale hlavně výhledy umocněné vyvýšením objektu. Ne nadarmo je v jeho repertoáru třeba i zateplený glampingový posed. Tyrpeklovy projekty se vyznačují minimalistickou čistotou, přírodními materiály a unikátními pobytovými zážitky. A právě i rakouská prosklená chatka vznikla jako požadavek vytvořit unikátní zážitky z pobytu v přírodě.
Projekt moderního domu Pupunha mění způsob, jakým se staví a vytváří ubytovací kapacity pro cestovní ruch v křehkých ekosystémech jihoamerických deštných pralesů. Ponechává si dojem architektonické senzace, ale přitom si počíná s velkou ohleduplností vůči svému okolí.
Jak říkají sami autoři projektu, Chalektru vznikl s láskou k horám a přírodě. A nyní má šanci stát se Stavbou roku 2025. Nový rekreační dům vyrostl nad Blatnem u Chomutova na jedinečném místě, tak trochu schovaný u cesty v remízku. Vyrostl v krajině, kde remízky protínají horské louky a rozdělují je vrstevnicově na jednotlivé pruhy. A právě toho autoři projektu maximálně využili.
Hned na druhé fotografii článku vidíte jeden z mnoha možných pohledů na původní stavbu z 80. let 20. století, která už dávno dosloužila. Někoho by napadlo budovu úplně zbourat, investor se ale rozhodl pro jiné řešení. Zachoval v maximální možné míře půdorys původního hotelu i sloh a některé konstrukční prvky. Původních 32 hotelových pokojů však nechal proměnit na 11 apartmánů a 6 hotelových pokojů s vlastní kuchyňkou. Apartmány přitom disponují obytnými plochami od 113 do 155 metrů čtverečních. Na obyvatele také čeká široké zázemí včetně krytého bazénu. Objekt byl navíc nominován do finálového kola soutěže Stavba roku 2025. Líbí se vám?
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
Villa Dom Carli sice vznikla jako investice, to jí však na osobitosti nic neubírá. Představuje malý únik do Toskánska, který nemusíte hledat za hranicemi, ale který najdete přímo v české kotlině. Najdete ji pouhých 50 minut autem od Prahy, v poklidné krajině nedaleko Kutné Hory a Kolína.
Prázdniny se už blíží jako maják na obzoru, a mnozí už za tím světélkem v temnotách upírají zrak. Protože se s nimi nese příslib dovolené, kterou nemálo Čechů bude užívat v Chorvatsku. Dost možná zrovna na Istrii, kde se nachází i tento nádherný dům s pavilonem, připravený studiem Arhitekti Počivašek Petranovič.
