Projekt moderního domu Pupunha mění způsob, jakým se staví a vytváří ubytovací kapacity pro cestovní ruch v křehkých ekosystémech jihoamerických deštných pralesů. Ponechává si dojem architektonické senzace, ale přitom si počíná s velkou ohleduplností vůči svému okolí.
Brazílie patří k zemím, které nemají o zahraniční turisty nouzi. Většina z nich se ale přidržuje pláží na pobřeží Atlantiku, a do vnitrozemí dál nemíří. Dílem proto, že ubytovací kapacity podporující solidní cestovní ruch tam schází. Smířlivě se dá dodat, že úplně špatně to zase není. Méně turistů může za určitých okolností znamenat i menší nápor na přírodu, která si tu s lidmi užije víc než dost starostí.
)
)
)
)
Ovšem nové turistické ubytování v Manausu se z kritických hodnocení vymyká. Projekt Pupunha je totiž příkladem moderní a přitom velmi udržitelné architektury. Symbolizuje soběstačnost, efektivitu i pokročilý design v místech, kde by je nikdo nejspíš asi nečekal. Nedaleko soutoku Amazonky s černou řekou Rio Negro, v dotyku s rozlehlou přírodní rezervací, se nachází rezidence, která se velmi hladce vloupá do svého přírodního okolí a stává se součástí zdejšího ekosystému.
Za zmínku asi stojí, že se do provedení stavby silně propsalo, že ji nevytvářeli ani tak architekti (i když architekt Laurent Troost projekt svou odborností zaštiťoval a dozoroval), ale spíše krajináři ze studia Hana Eto Gall Landscape. Ti měli v rámci tohoto návrhu hlavní slovo. A rozhodli se nechat za sebe mluvit přírodu. To, co vidíte v galerii, je přímý (až upřímný) dialog stavby s amazonským deštným pralesem.
)
To proto, že cílem projektu bylo rozostřit hranice mezi zahradou obklopující dům a blízkou divočinou. Do té míry, že se přechod z jednoho do druhého stává neznatelným. Obyvatelé domu tak získávají pocit, že byť se nachází ještě v kontrolovaném prostředí přírodní zahrady, už vlastně stojí v pralese. A tedy, že když se koupou například ve venkovním bazénu, je to už koupání v džungli.
)
)
Udržitelnost a soběstačnost
Zahrada upřednostňuje původní a klimaticky adaptované druhy, jako jsou kalatéje, alokázie, helikonie, banánovníky a palmy. Část stávající vegetace byla zachována a výstavbou nedotknuta, zatímco nové druhy s ekologickou a estetickou hodnotou byly zavedeny pro zvýšení pohodlí, soukromí a biodiverzity. Posiluje to dojem splynutí s okolní přírodou. S pobytem uvnitř domu je to podobné.
)
)
Cílem bylo rozvinout smyslový zážitek. Takže do interiéru vrhají stíny nikoliv umělé zástěny, ale listy stromů v zahradě. A dřevěná terasa balkonu svou texturou rezonuje s kmeny dřevin stojící v okolí. To propojení je přitom víc než jen na povrchu, ale prochází funkčně celou stavbou. Střecha domu sbírá vodu, která prochází sběrnými nádržemi a je využita v zavlažovacích systémech.
)
)
Udržitelnost tu není prázdný pojem, ale aktivní součást architektonických řešení. Předsazená fasáda domu snižuje tepelný příjem a zamezuje přehřívání interiéru. Od domu tak odlučuje potřebu klimatizace. Ostatně bazén (nádrž) a stinné koruny pralesních velikánů vytváří příjemně chladivé podmínky. Vlhko tu ovšem není, stavba je dobře křížově provětrávána. A energie? Střecha posetá solárními panely se stará o kompletní pokrytí poptávky po elektřině, bez ohledu na výpadky místní sítě.
Dům Pupunha není chýší, ale moderní budovou. Vystavěnou ovšem tak, že pro své přírodní okolí není břemenem.
Zdroj: Laurent Troost a Hana Eto Gall Landscape
Foto: Joana França
