K největším výhodám litých anhydritových potěrů patří to, že jsou v celé své tloušťce homogenní (bez nutnosti dalšího hutnění) a nevytváří se v nich žádné dutiny. U podlah, kde je nainstalováno podlahové topení, jsou topné trubky těsně obklopeny litým potěrem, což zaručuje výborný převod tepla.
Další klíčovou výhodou anhydritových podlah je jejich velice nízký koeficient tepelné roztažnosti. Díky této charakteristice není třeba jednotlivé místnosti či topné okruhy dilatovat, což značně usnadňuje a zrychluje pokládku podlahy.
Způsob pokládky
Realizační firma litý potěr dopředu připraví a dopraví jej na místo stavby pomocí speciálního transportního a míchacího zařízení. Na připravený podklad se pak potěr pokládá pomocí integrovaného čerpadla a to v tekutém stavu. Tento podklad je pak většinou pochozí už po jednom dni a padesáti procentní zatížení snese přibližně po pěti dnech. Po jednom týdnu lze provést topnou zkoušku a začít s důkladnějším vysoušením podlahy podlahovým vytápěním.
Foto: Cemex
Foto: Cemex
Shrnutí hlavních výhod anhydritových podlah
Vysoká rovinatost
Nejsou potřeba dilatační spáry, minimální tepelná roztažnost
Rychlá pokládka – velmi rychle lze pokračovat v práci na podlahové ploše
Vysoká pevnost v tlaku za ohybu
Skvěle se hodí pro podlahové topení
Cena srovnatelná s klasickými cementovými potěry
Kde anhydritové podlahy nelze použít
I použití anhydritových podlah má nicméně svá omezení. V první řadě se nehodí do exteriéru a nedají se používat ani jako pochozí vrstva bez podlahové krytiny. Jejich použití byste se měli vyhnout také u místností, kde je trvale vlhké klima nebo přímo mokrý provoz – jako jsou veřejné prádelny, sprchy, závodní kuchyně nebo plochy kolem krytých bazénů.
