Domy vystavěné v pasivním standardu musí nutně připomínat geometrickou skládanku, mají stísněné místnosti a minimum oken, že? Venkovský rodinný dům ze severu Kanady dokazuje, že tomu tak rozhodně být nemusí. Je rozlehlý, úpravností připomíná minulá staletí a okny je proděravěný, jako solnička.
)
Saltbox je vlastně dokonale ukázkový projekt rodinného domu, když chcete vyvrátit mýty o domech v pasivním standardu. Nedrží se při zemi, a tím že je položen do svahu se jeho úrovně rozkládají do tří pater. Malý a stísněný rozhodně není, nabízí užitnou plochu o rozloze 287 metrů čtverečních. Skromnost si pak nevynucuje ani po stránce vizuálního napojení na okolí, se kterým komunikuje široce komponovanými okny. A rozhodně ani svým vnějším designem nepřipomíná nějakou vrstvenou skládačku moderních krabic. Jeho tvar plně odpovídá regionálnímu architektonickému dědictví, jež tu sahá k 17. století a „eastern township“ tradici. Klima a podmínky, kterým tu je vystaven, přitom nejsou zrovna lichotivé. A přesto si dokáže Saltbox zachovat svou vlídnou tvář.
)
)
)
)
Unikát i v parametrech Kanady
V zasloužené chvále bychom asi mohli pokračovat dlouho. I když se jedná o stavení štědře disponované, v kontextu krajiny si neuzurpuje prostor pro sebe. Ze silnice je patrný jen svým výběžkem, a nápadná bílá fasáda jej po polovinu roku činí v zasněžené stráni zcela neviditelným. O vysokých standardech obydlí, určeného pro čtyřčlennou rodinu, nejlépe vypovídají mezinárodní certifikace udržitelnosti budov. Saltbox, vystavěný v roce 2020, dosáhl na platinové hodnocení LEED, a plně odpovídá i kritériím PHIUS. V provincii Quebec bychom přitom napočítali jen tři platinové stavby, a Slatbox je jediná, která má nezávislé pasivní certifikace dvě. Je to prostě jednička v lokálním i mezinárodním kontextu udržitelné architektury. Potěšující je i to, že ke stavbě vydali nejedno kladné stanovisko ochránci přírody i památkáři.
Ti první pochválili, jak dům (k němuž přináleží pozemek louky o rozloze 2500 metrů čtverečních) nenarušuje blízkou přírodní rezervaci, a památkáři zase ocenili snahu o udržení regionálního stavebního slohu. Sedlová střecha upomíná na koloniální styl, který z krajiny venkova spíše mizí. A tohle je velký návrat, protože poukazuje na praktičnost domu „pod jednou střechou“. Ucelená kompaktní obálka přitom nutně neznamená uzavřenost. K pasivnímu standardu vede několik cest, a jednou z nich je i úspora 80 % energií na vytápění/klimatizaci oproti průměru. Saltbox toho dosahuje chytrými technologiemi, pokročilou izolací a nečekaně, otevřeností. Široká okna, chytře orientovaná k jihu, dům přirozeně prohřívají. Okna jsou pochopitelně trojvrstvá (UPVC).
)
)
)
)
Je to o efektivní práci se zdroji
Obyvatelé domu „nešli“ jen po reputaci certifikátů, ale zajímali se i o dopad stavby v místě. Dali si hodně záležet na zužitkování „odpadu“ (ve formě kamenů z podloží), výběru vhodného obkladového dřeva dle jeho původu (vyhrály lokální zdroje), způsobu jeho konzervace (lépe než chemie bylo opalování) případně na volbě izolace (vyhrála dřevní buničina z nedalekého dřevařského závodu). Rodinný dům není off-grid, odpojený od sítě ani nezávislý na vnějších zdrojích. Tyhle charakteristiky se totiž s pasivním standardem přímo nepojí. Zato extrémní efektivita při práci se zdroji ano. A tím bílý dům na stráni vyniká.
Materiály: Atelier l'Abri
Foto-kredit: Raphaël Thibodeau
)
)
)
)
